4|A|9999

Saffron Loveheart

Tiše poslouchal jejich rozhovor a bylo vidět, že měl také několik otázek. Chvíli čekal a když odešla jeho dcera promluvil: "Odpočiňte si zde do večera. Pak si promluvíme!" Jakmile se takto rozhodl, rozešel se pryč. Vypadal znaveně. Takto nespěchal nějaký ten pátek. Navíc chtěl ještě dospat ten humbuk. Ovšem pro jistotu se stavil ještě zamknout hlavní dveře. Tímto byl Zexom uvězněn v domě natrvalo. Pokuď se tedy nechtěl rozbít nějaké okno. Ale to by Saffrona zaručeně probralo. Jakmile bylo vše uhotoveno, lehl si unaveně do postele. Byl čas dospat to o co přišel tímto průšvihem.

Zexom Orwortai

A tak som si opäť ľahol.
Ok... takže teraz čo? Musím si vymyslieť nejakú dobrú historku...
Avšak, až teraz som si uvedomil, aký som stále vyčerpaný. Nedarilo sa mi myslieť. Na chvíľu som zavrel oči...
Videl som pred sebou opäť udalosti z dneška... Všetky tie hrôzy čo som spôsobil. Ale... veď nebola to moja vina! A je to aj tak všetko za mnou. Už nikdy sa tam nechcem vrátiť... nikdy.
A tak som zaspal. Nesnívali sa mi zrovna príjemne sny. Ale aj tak, bol to odpočinok čo som potreboval. Sily sa mi vracali veľmi rýchlym tempom. Aj napriek tomu, že to nebol zrovna pokojný spánok, stačilo to. Virisidium robilo svoje, aj keď nemalo takú moc.

A tak se Zexom vrhl do prvního spánku, během kterého se musel vyrovnávat se vším, co udělal. Jeho příběh tu teprve začíná, takže uvidíme, jestli to dokáže. Jako naprosto nezaujatý vypravěč mu samozřejmě držím palce! (ano, skutečně je tam oxymóron).

Uběhlo několik hodin a blížila se noc. Zexom se probudil. Cítil se znovu plný energie. Rána na zádech se mu už vyléčila. Necítil žádnou bolest, žízeň, hlad nebo potřebu spát. Ale měl zvláštní pocit. Neměl sice hlad, ale měl na něco chuť!

Zexom Orwortai

Konečne som otvoril oči. V celom dome bolo šero, priam až tma, ale to mne vôbec nevadilo.
Ako dlho som spal?
Konečne som sa však cítil tak, ako vždy. A to bol teda skvelý pocit.
Vstal som a potichu som sa zakrádal po dome. Popravde, pochytil ma taký zvláštny pocit. Ako keby som potreboval niečo zjesť. A tak som hľadal niečo, čo vyzeralo jedlé. Išiel som viac-menej podľa inštinktu, a tiež som všeličo oňuchával aby som zistil čo vonia dobre.
Čo sakra tieto kreatúry vôbec jedia? Popravde, bola to aj zvedavosť, čo ma tu ešte držala. Chcel som sa o nich dozvedieť viac... Určite sa mi to zíde, aby som nenápadne zapadol medzi nich. Avšak s tým sa spájalo aj riziko, že sa ma zase budú vypytovať. Ale... mal som späť svoju silu. A tak som sa cítil omnoho sebavedomejšie.

Saffron Loveheart

Samozřejmě již byl nějakou tu chvíli, tedy asi 6 hodin vzhůru a plnil různé domácí blbosti. Po dlouhé době práce se usadil do svého křesla v kuchyni, odkať mělkrásný výhled na svojí zahrádku a zapálil si dýmku. Z kuchyně se linula úžasná vůně, která lákala nejspíše i Zexoma. Byla to vůně čerstě upečeného, rebarborového koláče. Saffron nebyl totiž pouze medik, ale i v posledních letech i kuchař a doopravdy nebyl špatný.
Kroky Zexoma najednou došli až ke dveřím a nejspíše je otevřel. Jelikož Saffron seděl neslyšně a křeslo bylo v zákrytu za dveřma, nemohl chudák Tanbrén tušit, že o něm již Saffron věděl. Jakmile vešel tedy náš tulák do místnosti, ozvalo se za ním: "Ehm, ehm... hledáš něco?" Jeho hlas zněl přísně a u toho vyfoukl obláček kouře

Zexom Orwortai

Silno so mnou myklo a keby som si nechcel zachovať drsnosť, začal by som kričať nadovšetko.
Otočil som sa a narovnal som sa. Vás, samozrejme. Iba som sa pred chvíľou zobudil, a nemohla mi uniknúť tá úžasná vôňa. povedal som mu.
Máte pekný dom. skonštatoval som.
Trocha skúmavo som pozeral na to, ako fajčil, a snažil som sa prísť na to čo to sakra robí, ale na nič som sa nepýtal. Potom som pozrel na to jedlo. Fakt to voňalo dobre.
Tak toto jedia? Zaujimalo by ma, čo to je...

Saffron Loveheart

Pohlédl na toho vystrašence a mírně se pousmál. Dlouze si popotáhl z dýmky a až pak promluvil: "Takže tě přitáhl můj rebarborový koláč. Skvělé. Ale měl jsi hluboké zranění, jaktože se hýbeš? Pokud tedy nemá tvá rasa ve zvyku se léčit super rychle." Pomalu pokynul rukou k druhému křeslu a k tomu přidal tvrdý výraz, který říkal: SEDNI! Jakmile si Zexom sedl, vstal a na tác nařezal kousek rebarborového koláče. "Vím, že mám hezký dům... sám jsem ho stavěl," pronesl jen tak, aby jejich "milý" hovor nestál. Navíc ještě vzal znovu konev s čajem a i s tácem došel k Zexomovi. Tác a konev postavil na stolek vedle křesel a následně čaj rozlil do dvou šálků. Byl to ten samý dryák co ten den ráno. Samozřejmě zase bez cukru!
Chvíli pokuřoval ještě, k tomu sem tam upil a zároveň ukusoval rebarborového koláče. Vypadal jako milý stařeček, dokuď neotevřel hubu: "Takže... a teď spusť a chci slyšet pravdu. Předtím jsem se nevyptával, protože jsi na tom byl zle, ale nyní jsi fit. Takže co jsi? Odkuď jsi? A nelži... sloužil jsem v armádě i když to má dcera neví, takže poznám když budeš lhát." Z dědečka se najednou stal profesionální voják armády, který nevypadal zrovna jako někdo, kdo by strpil lži!

Zexom Orwortai

Bol som celý čas ticho. Sadol som si teda do toho kresla a skúsil som ochutnať ten jeho koláč. Čaju som sa ani nedotkol.
Tá chuť... Nikdy som taký pocit nezažil. Bolo to dobré, fakt. Bol to hrozne zvláštny pocit, tiež. Takže takto sa stravujú... Majú snáď viac druhov jedál? A majú na pitie aj niečo iné ako ten hnus? V hlave mi vírila kopa otázok, ktoré by bolo divné, keby som sa spýtal.
Potom však príjemny pocit pominul, keď ma začal opäť vypočúvať. Už zase? Uhhh... Prečo mi proste s týmto nedá pokoj?
Povzdychol som si. Prečo vás to tak zaujíma? Pozrel som sa mu do očí. Nie som tu preto, aby som vám, vašej dcére, alebo hocikomu inému ubližoval. Vlastne, nemám ani žiadny cieľ. Iba prechádzam, to je všetko. A to bola pravda. Jeho výstup drsnosti ma nejak zvlášť nevzrušoval.

Saffron Loveheart

Se zájmem si toho mladíka prohlížel. Po jeho odpovědi se ovšem zamračil. Chtěl odpovědi a ne debatovat o tom jestli někomu ubližuje či ubližoval. "Ale mladíku... na to jsem se tě neptal. nejdřív odpověz na otázky, které jsem ti zadal a pak můžeme v hovoru pokračovat dál," pronesl přísně a stále ho sledoval. Navíc přemýšlel, zda-li někdy slyšel o druhu jako byl Zexom. Přeci jen byl od lidského druhu značně odlišný a k tomu jeho rychlá schopost regenerace byla opravdu velmi podivná. Proto ho chtěl vyzpovídat co nejdůkladněji. Zexom si mohl povšimnout, že jeho otázku na to, proč se vlastně vyptával, úplně odignoroval.

Zexom Orwortai

Opäť som si povzdychol.
Obávam sa, že na vaše otázky odpovedať nemôžem. povedal som už menej pokojným hlasom a vstal som z kresla. Ďakujem za koláč. dodal som, čím som naznačil že náš rozhovor sa skončil.
A zamieril som preč z miestnosti. Týmto to zo mňa nedostane. Nemám mu to prečo povedať. A on by mal pochopiť, že ak chce vedieť odkiaľ som, mal by zvoliť iný prístup. Ak sú všetci ľudia takíto, tak budem mať problémy s nimi vychádzať. Ale ktovie, veď spomenuli aj iné rasy. Tí sú možno iní. pomyslel som si.
Zamieril som opäť do miestnosti odkiaľ som prišiel. Teraz už mi ostávali len dve možnosti, prehovoriť s Jasmine, alebo proste odísť. A po tom ako sa ku mne Saffron choval, tak som mal chuť radšej odísť.