4|A|9999

______________________________________________________________________________

Jasmine Loveheart

Kůň se zastavil před větším domkem ze dřeva. Jasmine ho pohladila na hřívě a poté seskočila. Zexom ležel v bezvědomí na zadní části těla koně (to zní blbě) a byl připoutaný nějakým zvláštním popruhem. Jasmine vběhla do domku a za chvíli vyběhla s nějakým mužem. Byl starší, což bylo poznat z jeho šedivých vlasů a delších vousů. "To je ten muž otče! Našla jsem ho zraněného na kraji Brilských hor, vyprahlého a hladového, musíme mu pomoct! Nevěděla jsem, kam s ním jet, protože v Levanii není žádný lékař. Myslíš, že mu můžeš pomoct? Prosím!" Jasmine vypadala vážně zoufale. Těžko říct, co jí k tomuto vlastně hnalo. Vždyť Zexoma ani neznala. Možná že to bylo její dobrosrdečnou povahou.

Saffron Loveheart

Pomalu doklusal ven za svojí dcerkou, byl mírně zadýchán, jelikož byl vyrušen ze spánku a po ránu již jeho fyzička nebyla nejlepší. Potřeboval by tak tři hrnky čaje, aby se probral a byl schopen pobíhat jak postřelená kobyla kvuli nějakému padouchovi, na kterého narazila jeho dcera. Jen zmateně vyposlechl to co jeho dcerka povykládala a polkl. Vzpoměl si na své znalosti z dob válek a uvědomil si, že by mohl tomu mladíkovi pomoci. Pomalu tedy došel ke koni a pak pronesl směrem k dceři: "Pomož mi ho dostad dovnitř!" Pak ho začal odpoutávat a společně s dceřinou pomocí ho donesli do jednoho z volných pokojíků z postelí.

Jakmile byl uložen, prohlédl si jeho zranění a zamumlal: "Vypadá to jako rána od zbraně. Kde, že jsi ho našla?" Na odpověď zrovna moc nečekal, jelikož už chvátal k sobě do pracovny, nebo tedy nechvátal, spíš se pokoušel o poklus, kde začal vztekle prohledávat skříň. Ze skříně si vytáhl malou brašničku a rozevřel jí. Pohledem rychle prohlédl obsah, mírně se pousmál a vrátil se do oněho pokoje, kam Zexoma uložil. Doufal, že ho třeba jeho dcerka mezi tím dokázala probrat, aby mu zodpověděl otázky co měl již teď na srdci.

Zexom Orwortai

Nemal som pokojný odpočinok. Cítil som sa hrozne vyslabnutý a vyčerpaný ešte aj v snoch. Alebo skôr, nočných morách.
Krv... krv... všade bola krv. Na mojich rukách, po celom mojom tele... A všetci sa odo mňa odvracali... nenávideli ma... Bodali ma dýkami... Bol som sám... v práznote...
Pomaly som otvoril oči... Nachádzal som sa niekde inde... Bol tam aj nejaký neznámy muž... Rana od zbrane... jasné, že je to rana od zbrane...
Zatriasol som silno hlavou aby som sa prebral. Ťažko povedat čo bolo silnejšie, či bolesť alebo únava... Ale momentálne som cítil oboje a moc príjemne to nebolo. Nejak som nevedel čo mam povedať alebo urobiť, tak som tam len tak ležal a čakal čo spravia oni. Či ma obetuju nejakemu svojmu bohovi, alebo fakt zachránia.

Jasmine Loveheart

Chtěla svému otci odpovědět, ale nenechal jí. Odvrátila svůj pohled na Zexoma, který se zrovna probouzel. "Pane Zexome!" Vykřikla radostí a chytila Zexoma z rameno. Ležel na břiše, aby se Saffron mohl dostat ke zranění. Než ale stačila říct něco dalšího, vrátil se její otec.
"Otče, můžeš ho zachránit?" Zakřičela znovu hystericky na svého starého otce. Momentálně to vypadalo tak, že v místnosti akorát překáží. Ale nechtěla odcházet. Chtěla tam být, aby viděla, jak její otec zachrání Zexoma. Věřila tomu, že to dokáže a potřebovala to! Věřila tomu, že je ze západu a určitě jí nakonec poví všechno, co chce slyšet.

Saffron Loveheart

Když viděl jak jeho dceha histerčila nad tím polomrtvým čímsi tvorem, pouze jí spražil pohledem a vyštěkl: "Sklapni, histérie tady nepomůže!" Tím ukončil svůj momentální dialog a sedl si k Zexomovi. Tiše mu stáhl vrchní část oblečení a prohlédl si ránu. Pak z brašničky vytáhl nějaké ty obvazy, bylinky a také jednu lahvičku. Takže nejdříve polil bylinky tou tinkturou a pak je opatrně vmáčkl do rány. Byl to starý způsob hojení, ale jiný momentálně neznal. Nejdříve potřeboval, aby se rána částečně uzavřela a hlavně, aby se do ní nedostal zánět. Jakmile bylo toto uhotovené, obvázal ho kolem dokola, aby byla rána pevně zavázaná a nemohl se k ní dostat žádný bordel.
"Tak to bychom měli," pronesl nakonec. Potom pomalu vstal a rozešel se pryč. "Hlídej ho, aby se mu nic nestalo a já zatím uvařím čaj. Kdyby se mu přitížilo, zavolej mě," hlesl ještě a pak zmizel kdesi v domě.

Zexom Orwortai

Hojenie nebolo zrovna príjemne, štípalo to ale ja som sa nesťažoval a snažil som sa nemykať. Celý čas som bol teda ticho a pozeral som do prázdna. Po ošetreni a obviazani som sa cítil už trocha lepšie, ale možno to bolo len psychikou.
Nejak som nevedel čo mám na to povedať. Zobrali ma k sebe domov, mňa, cudzieho Tanbréna, a postarali sa o mňa. Len tak. Neviem či po mne potom budú očakávať nejakú službu alebo čo... Každopádne som im bol moc vďačný.
A tak som len ležal a pozeral ďalej do prázdna... stále som sa citil hrozne unavene.

Jasmine Loveheart

Jasmine se moc nelíbilo, když na ní její otec tak vyjel. Ale na druhou stranu to chápala. Přivezla domů cizího muže s bodnou ranou v zádech a ještě se chovala, jako by to byl nějaký její milenec. Mohl to být kdokoliv a ta bodná rána opravdu nevěstila nic dobrého. Co když to byl zlý muž? Jasmine si to všechno začala uvědomovat až teď. Ale stejně jí pořád hnala kupředu nějaká touha a zvědavost. "Pane Zexome, odkud tedy jste?" Zkusila se zeptat. Byl sice zraněný, ale třeba už to bylo lepší a možná by i mohl mluvit. Opravdu chtěla slyšet nějaké historky. Z Levanie odjížděla jen někdy na výlety. Ale nevzdálila se od vesnice na víc jak 10 kilometrů. Zexom vypadal dost jinak, než lidé odtud. Určitě byl cizinec. "Prosím, povězte mi o místě, ze kterého pocházíte." Nejspíš jí opravdu zajímalo jen to odkud je a to, kdo je, jí bylo jedno.
Zexom ucítil známý pocit - vracely se mu síly. Viridisium zareagovalo na to, že se bodná rána začala léčit a pomáhal regenerací. Rána by se do druhého dne klidně mohla zahojit.

Saffron Loveheart

Asi po dvaceti minutách se ozvali za dveřmi kroky a on po chvilce vstoupil do pokoje. V rukou nesl tác s konvicí a šálkem čaje. Pomalu usedl a tác odložil na stolek vedle postele. "Takže... a nyní bych rád slyšel jak jste se zde vlastně ocitl?" pronesl vážným hlasem a přitom mu nalil čaj do šálku a podal mu ho. "Píj, dokuď je teplý," řekl skoro až rozkazem. Čaj to nebyl zrovna nejlepší, měl dost hořkou chuť a divně zapáchal. Ovšem podporoval rychlejší vyrovnání ztracené krve a v armádě byl využíván často. Saffron ho sám pěstoval na zahrádce u domu, takže byl zároveň čerstvý a dost silný. Pak na něj upřel pevný pohled a očekával odpověď na první otázku. Tohle bylo opravdu velice neobvyklé, aby mu dcera vtáhla do domu někoho takového. A dokonce ho donutili, aby předvedl své umění léčit, což nepraktikoval od své služby v armádě. Navíc o jeho službě nechtěl, aby dcerka věděla.

Zexom Orwortai

Posadil som sa, trocha som sa ponaťahoval a zobral som si ten čaj. Dobrá správa bola, že som konečne začínal opäť cítiť silu. Môj kryštál robil svoje...
Pozrel som na ich oboch takým neutrálnym pohľadom. Potom som sa napil čaju. Skoro mi zabehlo.
Urrgh... blééé...
S odporom som ten čaj rýchlo vypil, aby som to mal za sebou čo najrýchlejšie. Potom som položil hrnček na stolík.
Hm... teraz čo...? Pozrel som na ich oboch. Obaja vyzerali nedočkavo. Ach, momentálne by bolo najlepšie keby som mohol len tak nepozorovane odísť... Fakt sa mi hrozne moc nechcelo rozprávať o tom, čo som zažil. Ani o tom odkiaľ som. Nikoho do toho predsa nič nie je. Iba by ma považovali za vraha a možno by ma aj zabili. A tak som sa rozhodol že použijem svoju verziu o banditovi v lese.
Napadol ma bandita... bodol ma, ale ja som mu ušiel. A po dlhom bludení ma našla Jasmine. povedal som stručne. Nebudem vás tu dlho obťažovať. Hneď ako sa bude dať, odídem, aby ste si nemuseli robiť starosti. ubezpečil som ich.

Jasmine Loveheart

Podívala se na otce pohledem, který jasně říkal, že Zexomovi nevěří jeho historku. "Tady v okolí nejsou žádní banditi.. Tedy.. Nikdy tu nebývali." Samozřejmě, že to neznamenalo to, že by se tu nějací nemohli objevit. Ale do teď to bylo v pořádku. V okolí, a tím myslím dost široké okolí, se většinou lidé měli docela rádi a neubližovali si. Ano, tohle místo bylo dost zvláštní a svým způsobem tak trochu pohádkové. Alespoň, co se tohoto týče. "Ale když říká, že dlouho bloudil.." Dodala nakonec spíš pro sebe. Stejně moc nezáleželo na tom, jak se mu to stalo. Pořád jí nechtěl říct o místě, ze kterého pochází. Však ona to zjístí!