4|A|9999

Saffron Loveheart

Poslouchal ty dva chuligány a nakonec si povzdechl se slovy: "Inu... zajímavé novinky mi nesete. A to jsem si tu bydliště vybral právě pro ten klid." Chvíli si hladil svůj vous a pak vstal od postele a začal nervozně přecházet po místnosti. Tyto zprávy ho mírně zneklidňovali, ale byl rád, že se o tomto všem doslechl dřív než nějaké jiné uši. "Neříkejte o tom nikomu. Nechci lidi zbytečně děsit," pronesl nakonec vážně a nalil další korbel toho hnusučaje. Pomalu vnutil hrnek Zexovi a pak se podíval na dceru. "Jak jsi se tam vlastně ocitla ty? Neříkala jsi náhodou, že jdeš jen na maliny?" Optal se jí mírně rozčíleně až mu na čele naběhla žíla. "A ty odejdeš až budeš na sto procent funkční, mladíku!" Dodal rázně pacientovi.

Zexom Orwortai

Jasminine pochybnosti ma znervózňovali.
Odhalila ma? A tak rýchlo?
Ale zdalo sa, že ani ona si nebola istá. Zatĺkať, zatĺkať, zatĺkať... A možno sa odtiaľto dostanem živý a zdravý. Kryštáľ mi dával silu, ale ešte som nemal dosť na triumfálny útek. I keď na druhej strane... mal som tu útočisko, a zdalo sa, že sa o mňa fakt chcú postarať a nie ma v noci naservírovať a zjesť... Ale oni sa budú vypytovať. Hlavne Jasmine. A neviem ako dlho vydržím zatĺkať. Čiže, musím sa odtiaľto dostať čo najskôr.
Ale mal som väčšie problémy! Zas ten hrozný čaj!! Rozhliadal som sa po najbližšom mieste, kde by som sa ho mohol zbaviť, ale nikde nič nebolo. Prečo ja...?
Zapchal som si nos a vypil som ten hnus. Mal som pocit že už nikdy v živote nechcem nič piť.

Jasmine Loveheart

Sama moc dobře věděla, jak moc hnusný ten čaj je. Když byla nemocná, její otec jí ho často dával. Vůbec Zexomovi nezáviděla situaci, ve které se nacházel. Když se jí její otec zeptal na to, co tam vůbec pohledávala, trochu zrudla. "No, tatínku, já se jen projela! Trošku dál od malin.." Snažila se trochu obhájit. Ani nelhala, opravdu se jen tak projela na svém koni Spirovi.
Znovu se otočila na Zexoma. "Až vám bude líp, pane Zexome a budete moct chodit, mohla bych vám ukázat Levanii! Určitě se vám bude líbit." Tleskla rukama a usmívala se. Nejspíš byla opravdu hodně společenský typ člověka.

Saffron Loveheart

Nahodil výraz ala *Facepalm* a pronesl si tiše pro sebe: "Pane bože, koho jsem to vychoval?!" Jeho dcera byla nezdar i zdar v jednom. Ovšem její neposlušnost v poslední době ho velice... jak to říci... týrala. Byl to přeci jen starší muž a již potřeboval spíše klid než tyto vylomeniny. A ještě chtěla toho podivného cizince vodit po tak klidném místě jako byla Levanie. Ovšem její poznámky, byli více méně zajímavé. Třeba přeci jen zdědila i nějaký ten rozum. I když ten rozum určitě nebyl z matčiny strany rodiny, jelikož Tchýně zabíjela jak svoje mozkové buňky tak i lidí okolo. Proto zřejmě i on sám ztratil něco málo moudrosti.
Ovšem pak přišlo na řadu seřvání za toho koně, tedy projížďku: "Sakra víš, že jsem ti zakázal jezdit, ne?! Aspoň do doby než nebude vše potřebné doma udělané!" (Takto se správně kopíruje moje máma ) Jeho obličej se zbarvil do ruda a nevypadal zrovna jako roztomilý dědoušek za všechny prachy.

Zexom Orwortai

No keď inak nedáte... odpovedal som Jasmine. Zistil som že sa mi hrozne páči to jej "Pane Zexome", ale to bolo už vedľajšie.
Saffron medzitým chytil svoj záchvat zúrivosti. Snažil som sa ho nevnímať, do ich osobných problémov ma predsa nič nebolo. Aj tak ho to prejde, takí sú už rodičia. Skôr som nenápadne odložil hrnček s čajom, a dúfal som že si Saffron nevšimne že som ho nedopil.
Postavil som sa a trocha som si ponaťahoval utrápené svaly. Už mi bolo omnoho lepšie, ale nebolo to 100%, ani náhodou. Hmatom som skontroloval či mám stále kryštál, a mal som ho, takže pohoda. Aj tak som ho cítil. Cítil som jeho silu.
Celkom ma začala premáhať zvedavosť a tak som dúfal, že sa pôjdeme pozrieť von. Tiež som sa radšej chcel vzdialiť od Saffrona čo najďalej, aspoň momentálne. Avšak keby som teraz niečo povedal, Saffron by pravdepodobne začal kričať aj na mňa a tak som ticho stál a dúfal, že sa to čo najrýchlejšie zrieši.

Jasmine Loveheart

Na chvíli zamrzla a dívala se Zexomovi do očí. Pořád jí udivovaly. "Pane Zexome.. Vy nejste člověk, že ano?" Zeptala se. Nebyla to zrovna nejzdvořilejší otázka, na kterou se mohla zeptat, ale opravdu jí to zajímalo. A opravdu jako opravdu strašně moc. "Jste jedna z ras, které obývají západní kontinent?" Zeptala se na další otázku. Třeba jí konečně odpoví a ona se dozví pravdu! Moc jí chtěla znát. Všechno, co říkal její otec v podstatě odignorovala, protože jí teď zajímalo jen to, co Zexom řekne. Vždycky jí fascinovali cizinci. Ráda poslouchala jejich příběhy. Ale v Levanii jich moc nebylo.

Zexom Orwortai

Rás? Takže títo nie sú jediní, čo sa tak podobajú Tanbrénom. Ako... Ako veľký je vôbec tento svet? Už len to, že obývajú bohvie koľko kontinentov, ma desilo.
Pozeral som na ňu najprv zamrznuto, ale potom som rýchlo nahodil svoj zvyčajný výraz. Ako jej odpovedať. Ako? Ona proste nedá pokoj. Musím povedať aspoň niečo. Aj tak, záleží na tom?
Vstal som, podišiel som k najbližšiemu oknu a díval som sa z neho, nech už nevidím to, ako na mňa Jasmine stále zazerá.
Stále som nevedel, čo povedať. Ona mi proste nedá pokoj, bude sa ma stále pýtať a pýtať a pýtať... A ja som nechcel odpovedať. Aspoň zatial nie...
Rozmýšľal som nad odpoveďou. Ale nič, nič ma nenapadalo. Už prešla aj dlhá doba a ja som bol stále ticho. Cítil som v sebe nepríjemny tlak.
Ne. Na oboje. povedal som popravde. Prosim, buď tak sklamana že sa už nebudeš nič pýtať...

Jasmine Loveheart

Přiběhla k Zexomovi a stoupla si vedle něj. "Já věděla, že nejste člověk. A co jste? Elf? Trpaslík? Nikdy jsem žádného neviděla, jen jsem slyšela, že existují." Vypadalo to, že má ještě větší radost než předtím. "Máte moc pěkné oči! Takové zvláštní.. Vypadají jako oči kočky." A pořád tu pusu nezavřela. Nevypadalo to tak, že by toho chtěla v brzké době nechat. "Ale asi by jste měl odpočívat.." Pronesla najednou lehce zklamaně. Že by? Byla to opravdu zvláštní dívka. Měl Zexom štěstí nebo smůlu, že na ní narazil? Uvidíme.

Zexom Orwortai

Nevedel som ako sa mám cítit. Obzerala si ma ako exponát v múzeu. Vraj mám pekné oči... heh...
Nebol som na ňu naštvaný ani nič podobné. Dokonca ma ani neiritovala. Akurát toho bolo na mňa priveľa... A práve preto som sa rozhodol využiť príležitosť.
Áno, cítim sa unavene. Kde by som si mohol odpočinúť aby som vám čo najmenej zavadzal?
Potreboval som si trocha zrovnať veci v hlave. Potom snáď už budem vedieť čo robiť. A mimo toho, necítil som sa stále najlepšie. Bolo mi omnoho lepšie, to áno, ale stále som nemal svoju zvyčajnú silu.

Jasmine Loveheart

Trochu zklamaně se podívala z okna a pak prostě beze slov odešla pryč z místnosti. Bylo jí smutno z toho, že jí Zexom nic nechce říct. Zamířila do svého pokoje, kde se položila na postel a zadívala se do stropu. Nevěděla proč, ale zničehonic si vzpomněla na svojí maminku a jak moc jí měla ráda. A že jí strašně chybí. Otočila se a začala brečet do polštáře. Chtěla jí zpátky. Ale věděla, že to nejde.