4|A|9999

Corwin Swiftwind

Netrvalo to dlouho a spal jako zabitý. Nejspíš ani neslyšel Bergila, který k němu promlouval. Bylo to ale celkem ironické, ještě před měsícem a půl měl Corwin Bergila zabít a teď spal v bezpečí jeho tábora. Rozhodně se tomu ale nebránil. Na povrch se dostávala jeho pravá elfí etlas-torwenská povaha, která u každého elfa, který se narodí v Etlas Torwen znamená jen jedno - dobrotivost. Byla to jedna z jeho stránek, které se snažil potlačit, ale teď se přestalo dařit. Horší by bylo, kdyby se vrátilo vše.
Ale nechme tyhle myšlenky na další den, do kterého se Corwin brzy probudí.

Ula

"Ula," odpověděla prostě Bergilovi. Po chvíli váhání znova promluvila. "Mohu se podívat na toho pána, který je zraněný, vyznám se dobře v léčivých bylinách. I když... to pan elf určitě taky... a pokud bylo možno něco udělat, už to udělal..." Chtěla se nějak zavděčit, ale teď si uvědomila, že tohle asi byl krok vedle. Nenapadlo ji, že celý život prožitý v tomto lese jí dával výhodu ve znalosti zdejší flóry. Nemohla se přece rovnat se vznešeným, moudrým elfem! "Promiňte, že jsem obtěžovala..." špitla a radši se zadívala zase do ohně, celá červená studem.

Bergil Brighlight

No, Ulo, budu vám nesmírně vděčný pokud se podíváte na mého muže a ocením cokoliv, co pro něj budete moci udělat. řekl jsem. Corwin ho zřejmě skvěle stabilizoval, ale to mu k léčbě nijak nepomohlo. Pokud mě ale omluvíte, máme tu menší věc, které se teď musím věnovat. Ula si mohla všimnout, že se všichni muži shromáždili kolem mohyly, na které ležel náš padlý kolega. Došel jsem až k hranici a otočil se na všechny svoje muže. Pánové! Dnešního dne jsme dosáhli vítěství, bohužel opět nám bylo připomenuto, že žádné vítěství není zadarmo. Každý z nás je tu z nějakého důvodu, ale všichni máme společný cíl, chceme se zbavit tyranie jednoho muže. Dnes jsme se dostali o malinký krůček blíže, bohužel za cenu toho, že jsme ztratili dobrého muže a přítele. Pamatujte si tuto chvíli, neboť Marek zemřel svobodný, v boji za věc, které věřil. řekl jsem a vrazil pochodeň do hranice. Ta zapraskala a brzy jí celou pohltil plamen.

Ula

Trochu ji znervózňovalo, ale zároveň jí i lichotilo, že s ní Bergil mluvil tak uctivě, jako by snad byla jemu rovná. Když řekl, aby se na nemocného podívala, byla připravena jít, ale bohužel netušila kam, zůstala tedy sedět, neboň Bergil ji opustil a šel vyřídit to, co musel. Sledovala tedy, co se dělo, a jeho slova slyšela až tam, kde seděla u pomalu dohořívajícího ohně. A v tu chvíli jí to začalo docházet. Tam, na té mohyle, leží mrtvý muž... který nejspíš zemřel v boji! Cítila, jak ji polévá chlad a horko zároveň, copak je snad uprostřed nějakého boje? Kdo jsou nepřátelé? Byli poraženi? Hrozí stále nebezpečí? Tolik otázek se jí vyrojilo v mysli, že vyskočila a jen zírala na hořící mohylu, velmi vyvedená z míry a znovu zděšená. Venkovní svět, svět mimo klášter, který do dnešního dne vůbec neznala, na ni snad nemohl dopadnout drtivěji.

Corwin Swiftwind

Když Ula vyskočila na nohy, Corwina to probudilo. Měl docela lehký spánek. Rozhodně nebyl moc nadšený, protože opravdu toužil po krásném spánku, který by mu dopomohl k úplnému navrácení jeho energie. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval v tom, co se děje. Kousek od něj hořela mohyla, kolem které stál Bergil a jeho muži. Nejspíš pohřbívali toho padlého muže. Ula z toho měla nejspíš šok. Tedy, vypadalo to tak. Podle jejího chování. Corwin chytil Ulu za šaty a trhl s ní k sobě. Musela spadnout, ale chytil jí, aby si neublížila. Pak jí prostě posadil vedle sebe. "Ten muž padl v boji proti těm, co slouží despotovi Charnu. Podle toho, co jsem viděl a slyšel, to není zrovna dobrák. Takže si myslím, že bojoval za správnou věc. Pokud tě to uklidní aspoň trochu. Nevím, jestli sis třeba myslela, že jsme toho muže zabili my, tak jsem to radši uvedl na pravou míru." Znovu si lehl na záda a zadíval se do vysokých korun stromů.

Bergil Brighlight

Dokončil jsem rituální pohřeb, prošel jsem svými muži a zamířil k ohništi. Omlouvám se, ale máme takovou zvyklost, pokaždé když někdo zemře při osvobozování Charnu tak mu dopřejem pohřeb dle staré víry. A bojím se, abych nemusel tento rituál provádět v nejbližší době znovu. Mohla byste se tedy prosím podívat, zda něco nedokážete udělat pro mého společníka? řekl jsem a ukázal na přístřešek, ve kterém odpočíval náš zraněný. Řekl jsem a opustil svoje 2 nové hosty, cestou jsem ještě přikázal, ať jim někdo přinese nějaké přikrávky. Byl jsem taky hrozivě unavený...

Ula

"To jsem si nemyslela!" ohradila se trochu ublíženě, protože tak trhat s ní nemusel, nebyla přece žádná hadrová panenka, byla člověk! A s těmi se mělo zacházet s úctou. A navíc ji to opravdu ani nenapadlo, že by ho zabili oni. "Charn?" zopakovala zamyšleně slovo, které nikdy neslyšela, když se k nim opět připojil i Bergil. "Kde leží? Je to blízko?" zeptala se se špatně zakrývanou obavou.

Corwin Swiftwind

Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu a chvíli jen tak koukal na hvězdy. Byly vidět sice jen opravdu málo, ale nějaké tam prosvítaly mezi korunami stromů. "Charn není daleko. Ale ani blízko. Kdybychom se vydali na jih, mohli bychom tam dorazit za dva dny, pokud bychom šli rychle." Odpověděl Ule. Docela se v tomhle světě vyznal ten Corwin ušatej. Už nějaký ten pátek cestoval, takže tu vzdálenost dokázal docela dobře odhadnout. "Ulo, Bergil zbytečně zmatkuje, ten zraněný muž teď přežije několik dní, sice se nebude léčit, ale pokud se jeho stav bude horšit, bude se horšit opravdu pomalu. Pokud se vydáme do nejbližší vesnice, mohli by se tam o něj postarat, tak si s tím nedělej starosti. Lehni si a vyspi se." Zavřel oči a znovu se vrátil ke své snaze usnout.

Ula

měla ještě asi padesát tři otázek, ale vycítila, že teď na to není vhodná chvíle. Nicméně to, že někde na blízku je nějaké nebezpečné místo, ji netěšilo. Nemohla si odpustit aspoň jednu, jedinou maličkou otázečku.
"A myslíte, že ti, kdo... kdo přepadli náš klášter... že byli taky odtamtud?" Neměla teď náladu na spaní... vůbec. I když tušila, že její únava by ji dostihla, jen co by zavřela oči. Ale co když by ji dostihli i zlí muži z Charnu?!

Corwin Swiftwind

Corwin si tentokrát nedával moc na čas s odpovědí. "Ano, Ulo, obávám se, že to udělali vojáci z Charnu." Levou rukou jí chytil za ruku, nejspíš se jí snažil uklidnit. Navíc, je to elf. Vznešenej elf. Ten by neměl žádné postranní úmysly. Navíc, Ula na něj byla mladá a vůbec jí neznal. To by vznešený elf, co vraždí lidi za peníze neudělal. (musel jsem to napsat). Ne, opravdu jí chtěl jenom uklidnit. "Ulo, zkus spát, tím, že budeš myslet na zlé věci si nepomůžeš. Zítra vyrazíme a půjdeme najít ten klášter, ze kterého pocházíš." Lehce stiskl její dlaň. "Ničeho se neboj. Dobrou noc." Zavřel oči a začal usínat. Konečně. Ruku dívky, sedící vedle něj, však zatím nepustil.