4|A|9999

Ula

Když už si pomalu začínala zvykat na svého nového známého, opět byla vržena do nového prostředí a mezi spoustu neznámých lidí. Zůstala nejistě stát tam, kam ji Corwin postavil a plaše si prohlížela špičky svých nohou. Ze zvyku si pod pláštěm začala hrát se svým amuletem, ani si to neuvědomila. Vojáci na ni mluvili a snažili se ji přimět, aby šla k ohni. Nakonec se nechala přesvědčit a váhavým krokem je následovala. Srdce jí bušilo, ale i tak jí byla zima a chtěla se zahřát.
Posadili ji na kládu u ohně a dali jí dokonce nějakou polévku nebo co to bylo. Necítila se ale dost dobře na to, aby si něco vzala. Jen seděla, celá zachumlaná do pláště, a koukala se do hřejivého ohně, kterému nastavovala prstíčky na nohou. Každý prudší pohyb v jejím okolí ji poplašil, stejně jako silnější zvuk. Když jí jeden voják podal nějakou teplou košili, jen na ni koukala, ale neodvážila se pohnout.
Cítila se dost špatně, něco jí říkalo, že přijmout pohostinnost by měla, ale nikdy nejedla ani se neoblékala nikde jinde než v klášteře, takže se prostě bála - sama mezi cizinci.

Corwin Swiftwind

Nebyl čas na nějaké vybavování se o tom, kdo je Ula. Navíc to Corwin sám pořádně nevěděl. Vzal mech a řekl jenom. "Tohle bude stačit." Potom se otočil a odběhl někam, kde měl dost místa na odkládání různých věcí. Položil si před sebe mech, potom oběhl kládu a posbíral několik větviček, které tam potom taky položil. Na chvíli zmizel někde mezi stromy a po chvíli se vrátil s nějakou další rostlinou. Měla červené listy. Ty natrhal a poskládal na sebe na stůl. Potom se pustil do přípravy. Vypadalo to, že mu k tomu všemu stačí ruce. Z kapsy vytáhl nějaký větší list, do kterého potom dostal vše, co tam mezitím vytvořil. List nakonec smotal do roličky. Tu vzal a rychlým krokem vyrazil ke zraněnému muži. Ten na tom rozhodně nebyl dobře. Tohle mu ale mělo pomoct. Corwin znovu rozmotal list a přimáčkl ho na ránu zraněného muže. Pevně jí tam držel a čekal. Vypadalo to na nějaký zvláštní elfí recept.

Bergil Brighlight

Zatím, co se Corwin staral o zraněného jsem přešel k té dívce, kterou přivedl. Posadil jsem se kousek od ní abych jí nevylekal. Jmenuji se Bergil Brighlight, jsem vůdce těchto mužů. Nemusíte se ničeho obávat, nehrozí vám žádné nebezpečí z naší strany. Smím vědět, co vás sem přivedlo? zeptal jsem se jí co nejjemněji jsem uměl. Vypadala vyděšeně, viděl jsem mnoho takových - většinou přeživších z vesnic které se vzepřely Charnovi...

Ula

se na Bergila se strachem ale i se zaujetím zadívala. Jeho zdvořilý tón ji celkem uklidňoval. Na vojáky a jejich prudké rozkazy nebyla vůbec zvyklá, ale z tohohle tak nesvá nebyla.
"Ten pan elf," pípla odpověď na otázku, co ji přivedlo. Nebyla zvyklá na dlouhá a vznešená jména v cizích jazycích, takže si netroufla Corwinovo jméno vyslovit, aby ho nezkomolila, přestože si ho pamatovala dobře. Bergila si zase v duchu zařadila jako pana vůdce. Stejně by bylo nezdvořilé, kdyby jim říkala jménem! Ani v klášteře nikomu jen jeho jménem neříkala, vždycky s přidáním nějakého titulu.

Bergil Brighlight

Ale co Vás vehnalo do těchto proklatých lesů slečno? Tohle není místo, kde byste se měla toulat sama řekl jsem jí. Rozhodně jsem cítil nějakou tragédii, protože lesu, plného skřetů, se lide vyhýbali seč mohli. Dokonce i ozbrojené karavany raději volily jinou cestu. Jediné co mohlo donutit neozbrojenou dívku vejít do těchto lesů byl strach z něčeho horšího. Nechtěl jsem jí ale zbytečně rušit, rozhodně nevypadala jako že se sem dostala jen ze zvědavosti a nebyl důvod na ní jakkoliv tlačit. Tím by se vše jen zhoršilo

Ula

"Já tady bydlím... aspoň myslím tedy..." špitla. "V klášteře. Ale... v noci mě probudil hluk, a potom mě bratr Moss posadil na koně a ten utíkal a nechtěl zastavit, a pak už nevím. Myslím, že klášter hořel..." Při poslední větě se jí zatřásl hlas. Vyslovit něco, co si ani v duchu nechtěla připustit, nebylo snadné, ale cítila, že to prostě potřebuje někomu říct. Nebyla od přírody nemluvná, a tak když si s ní začal povídat člověk, který nevypadal zle, nevěděla, proč by mu vše neřekla. Ráda by to taky řekla panu elfovi, třeba mu to pomůže v hledání kláštera, které jí slíbil! Jen doufala, že jsou všichni v pořádku...

Bergil Brighlight

Vyslechl jsem si co nám dívka říkala. Vůbec se mi to nelíbilo. Hluk, hořící klášter? zopakoval jsem po ní. Mnichové v klášterech byli veskrze neutrální, nezajímali se o krále či "světské" problémy. Vůbec se mi nelíbila možnost, že by se snad Charnův hněv obrátil proti nim. Dokonce jsem věděl o 2 klášterech které byly docela blízko. Nakonec jsem se postavil. To budem muset prošetřit... řekl jsem rozhodně. Chtěl jsem zjistit co se stalo s těmi mnichy!

Corwin Swiftwind

V tom Corwin položil Bergilovi ruku na rameno. "Váš muž je mimo smrtelné nebezpečí. Zabránil jsem tomu, aby se do rány dostala infekce, utlumil jsem bolest a uspal jsem ho, aby si odpočinul a nabral nějaké síly." Potom se posadil k Ule. "Stejně by se na něj ale měl podívat nějaký lékař." Řekl a zadíval se do ohně. Že by si konečně mohl dovolit ten vytoužený spánek? Podíval se na Bergila a potom na Ulu. "Zítra se můžeme jít podívat jít podívat na ten klášter. Slyšel jsem váš hovor." Lehl si na záda a podepřel si hlavu rukama. "Bude moudřejší, jít tam za denního svitu." Zavřel oči a na chvíli zmlkl. Bylo to příjemné jen tak ležet bez starostí, že vás v noci někdo propíchne nebo znásilní. Ok, ta část se znásilněním je docela bizarní, já vím, ale nikdy nevíte, čeho jsou skřeti schopní. "Pokud dovolíte, rád bych se vyspal. Aspoň chvíli. Jsem velmi unavený." Corwin si rozhodně zasloužil trochu spánku po tom svém dnešním výkonu. Zachránil jednoho z Bergilových mužů, utekl před skřety a něco málo jich i pobil a taky nejspíš zachránil život Ule. Cítil se trochu jako nějaký kladný hrdina. Proto se také usmíval.

Ula

otevřela překvapeně oči do kulata. Prošetřit? Její domov? To ale znělo, jako by se tam opravdu stalo něco zlého, tak to přece vůbec nebylo...? Proč by měl někdo něco proti místu, kde bydlela? Bylo to přece tak krásné a dobré místo! Ovšem taky ji zajímalo, co se tam stalo. Hlavní bylo, že jí tito muži pomůžou se vrátit. Za to jim bude velice vděčná.
Potom vzhlédla ke Corwinovi, který se právě objevil. Udělala mu vedle sebe trochu víc místa, když si sedl, a přikývla na jeho větu, že se půjdou podívat na klášter, i když nejspíš žádnou odpověď nebo reakci nevyžadoval.
"Ať tě Moře ukolébá k spánku, bratře," řekla mu na dobrou noc, jak to bylo ve zvyku tam, kde strávila svůj dosavadní život.

Bergil Brighlight

Děkuji Vám za pomoc, snad bude v pořádku pokud moji muži rychle seženou doktora. Obávám se ale, že to nebude lehké, široko daleko není moc míst, kde by se nějací doktoři mohli zdržovat. Musím ale doufat, protože nic jiného mi nezbývá... poděkoval jsem Corwinovi za jeho pomoc. A samozřejmě využijte pohostinosti našeho tábora, jsem si jist, že se někde najde i nějaká ta přikrývka... řekl jsem tak nějak oboum. Mimochodem... smím znát vaše jméno slečno? zeptal jsem se, neboť jsem jí neměl vlastně jak oslovovat a to "slečnování" mi přišlo takové zvláštní...