4|A|9999

Terasa nad mořem

Otočila ses na lidi, kteří s tebou sdíleli vyhlídku. Děti si tě vůbec nevšímali a pokračovali ve hře, zřejmě je nějaký poplach vůbec netrápil. Muž který tam stál se na tebe podíval. Buďte klidná paninko, tohle je totiž signál pro stráže, ne pro obyvatele. Je to signál pro takzvané "povolné vraždy". Náš milovaný vládce je zavedl pro to, aby stráže a žoldáci věděli, že nemají chytit toho, kdo prchá, musí ho pronásledovat, aby měli lidi pocit, že jsou v bezpečí, ale nesmí ho chytit. Samozřejmě se o tom nemá vědět jo? Takže ode mě to nemáte... řekl chlápek, pak si ale uvědomil, že by o tom asi neměl mluvit, ohlédl se nervozně a radši se rychle vzdálil...

Rien Lisard

Se zájmem v očích pozorovala toho muže, který k ní promluvil. Když zjistila, o co se jedná, tak se její obočí stáhlo do jedné vážné linie. Copak tohle město je opravdu tak špatné a zlé? Když byla malá bylo všechno hezčí.. Měla rodinu, útočiště, kde se vrátit.. Teď jí už nezbylo nic z toho, čeho by si měla vážit a pokud něčeho opravdu chtěla dosáhnout musela se snažit sama.. Bez opory, bez pomoci..
Rien se cítila trochu sklesle. I když měla ráno dojem, že se vše obrací k lepšímu díky setkání s tím podivně galantním mužem, teď se zase všechno ponořilo do temnoty všedního dne. Nic se nezměnilo, Charnský despotát byl stále stejný, prohnilý až do morku kostí..
Nemám v plánu to někomu říkat, nejsem hloupá.. hlesla za ním, ovšem to už se muž vzdaloval, protože se zřejmě bál o vlastní kůži, což pro Rien nebylo nic neobvyklého, tady se každý pořád jen bál.
Mezitím, co se utápěla ve vlastní lítosti a přitom hleděla na moře, lehce si rukou přejížděla přes darovaný prsten a snažila se nemyslet na všechny starosti. Ovšem bylo to těžké, v těchto časech každý bloumal tak trochu bez pomoci.
Nakonec se po další půl hodině, kterou strávila v tichu, pomalu rozešla směrem k nejbližší krčmě. Počasí bylo pod psa a ona nechtěla nachladnout, výdaje na léčivé bylinky už opravdu neměla, bude ráda, když večer v pořádku odevzdá peníze bordel mamá.