4|A|9999

Eloth "Lišák" Tamareth

Potichu kráčel temnými Charnskými uličkami. Ulice byly v tuto dobu liduprázdné až na pár ochlastů vracejících se z hospod a těch bylo, vzhledem k podmínkám Charnu, velmi málo. Pak už byli venku pouze vrazi, d*vky a zloději. On však neměl důvod k obavám, jelikož patřil do této skupiny. Zrovna mířil do nedalekého zapadleho podniku, zahalen tmou, kápí a šátkem uvázaným přes obličej. Nevybral si tento podnik náhodou. V onom špinavým pajzlu se scházela všechna možná individua a spodina Charnu. Ano...byl šikovný zloděj a nerad se dělil s kýmkoli, ale k dobré loupeži jeden potřeboval informace o místu, kde se subjekt pohybuje, počtu a vyzbrojenosti stráží a především o bohatství, které měl zcizit. Všechny tyto věci a mnohem víc se dalo za jistý obnos dozvědět od informátora a v hostinci U Pečeného prasete se nacházel jeden takový. Tomu zrovna nesl jeho podíl z poslední loupeže. I když byla úspěšná, nebyl z ní Eloth nadšený, jelikož měl subjekt jen zlomek toho co měl mít a jeho sedminový podíl nebyl dost velký, aby mu zaplatil byť jen d*vku! Byl dosti nevrlý a dával to na sobě znát. Po cestě do hospody zmlátil jednoho ožralu, jen kvůli tomu, že pokřikoval příliš nahlas. No nakonec však Eloth vstoupil do přítmí lokálu. Zápach zvětralého alkoholu, kouře z krbu, laciného dámského parfému a žluklého tuku jej praštil do nosu. Byl však na podobné pachy zvyklý a tak to s ním nic neudělalo. Jen pomalu přistoupí ke stolu, za nímž sedí tajemný muž v černém. Eloth jedním pohybem ruky hodí před muže váček s mincemi a posadí se ke stolu. Více toho nebylo! Měl jste špatné informace. Zahuhlá potichu.

Chlápek se nadzvedl ze židle a praštil do stolu. "Špatný informace?! S tím, co sem ti dal bys mohl klidně ukrást celej barák!" Zakřičel přes celý pajzl a přejel Elotha vražedným pohledem. "Klidně si nech ten svůj pytel pár mincí!" Hodil pytlík peněz po Elothovi. (+30 bronzových) "Ale říkám ti! Vrať se tam a dones mi ten zlatej náramek Dohsmasovy ženský!" Pak se znovu posadil a upil trochu piva ze dřevěného džbánu, který měl celou dobu před sebou. "Poslouchej mě, Lišáku. Se mnou není radno si zahrávat. Já nejsem jen tak někdo, ti říkám. Mohl bys skončit špatně." Mohlo to vyznít docela komicky vzhledem k tomu, jak muž vypadal; tlustý muž malého vrůstu s knírkem a jedním okem. Nemluvě o té jeho plešce, která odrážela všechny možné světla do všech směrů. "Já mám kontakty!" Zakřičel ještě. Ten alkohol z něj táhl neskutečně, nejspíš už měl popito hodně. Jeho vyjadřování a chování tomu rozhodně nasvědčovalo. Většina lidí; no, lidí - vrahů, prostitutek, zlodějů, lichvářů a různých vymahačů; se ho stranila. Nebyl to zrovna miláček společnosti, ale nabízel dobrou práci pro někoho, jako byl Eloth.

Eloth "Lišák" Tamareth

Eloth si s ledovým klidem sňal šátek nasáklý potem. Jeho tvář zůstala ledově klidná. Zapoměl jsi se zmínit, že má kolem domu psy! To je vcelku zásadní informace! Ty bestie tě najdou po čuchu, když se blbě postavíš! V jeho hlase je cítit zlost. Pravou rukou hbytě chytí letíci váček a schová jej. Hmmm dobrá...teď už by to neměl být takový problém. Eloth luskl prstem a nechal si přinést džbán piva. Z toho si pořádně upil a ušklíbl se. Vypadalo to, že pár loků onoho kalného moku mu kapánek zlepšilo náladu. Ano...zaslechl jsem něco takového. Ale ty také dobře víš, že znám Charn jako nikdo jiný! Lepšího člověka v okolí nenajdeš...to ti garantuju. Z jeho keců se mu dělalo zle. Ten obtloustlý plešatý páprda se tu oháněl kontakty a výhružkami, ale Eloth ho mohl podříznout jako prase a ani by se u toho nezapodil. Ale, měl kontakty a dobré informace...bya by škada se připravit o tak dobrého informátora a poštvat proti sobě jeho známé bylo něco, co zrovna nepotřeboval. Přinesu ti ten zatracený zlatý náramek... Otočil do sebe zbytek piva...měl opravdu žízeň. Odvrátil hlavu, když zacítil alkohol. Pak se zvedl a zamířil ven s pajzlu.

Pivo (-5 bronzových); Cítíš se trochu podnapilý
__________________________________________________

Chlápek už neměl co říct. Jen mlčel a když Eloth řekl, že náramek přinese, dodal jen: "No to teda přineseš!" Pak se svalil na stůl a nejspíš usnul.

Eloth "Lišák" Tamareth

Vyšel ven z putyky a svět byl lehce tlumený alkoholem...také měl tendence se trošku pohupovat, ale nebylo to nic, co by mohlo ohrozit jeho prácičku. Dohmasův dům byl na druhé straně města a na nočním vzduchu se střízlivělo jedna radost. Cestou si v hlavě probíral všechna fakta z minulé noci, kdy se do toho samého domu vydal pro jistý finanční obnos, ale dřív než jej stihl naložit jej zavětřili psi, kteří strhli povyk a on musel utést s pouhou desetinou toho co měl ukrást. Jediné štěstí bylo, že si jej nikdo nevšiml, jinak by posílili stráže natolik, že už by to asi nebylo možné. Takto to bylo svedeno jen na hloupé psy, kteří nedostali nažrat a tak by protentokrát mohli jeho pach nechat být. Když dorazil k sídlu, tak jeho přiopilost odezněla.

Sídlo byla prakticky stejné, jako včerejší noci - důkaz zazobanosti svých majitelů, opulentní budova s dvěmi věžičkami obehnaná mohutných plotem. Samozřejmě že psi kolem budovy byli dostatečně nevrlí, to pomáhalo odhánět somráky, zloděje a podomní prodejce...

Eloth "Lišák" Tamareth

Prohlédne si zběžně dům. Vypadal stejně jako včerejšího večera, ale na jistotu již zemřelo příliš mnoho zlodějů. Navíc tohle nebylo okrádání jen tak někoho...stačil jeden špatný krok a jeho příští zastávka bude popraviště. Otočí se a vyšplhá na blízkou přízemní budovu. Bylo to dobré pozorovací místo a v okolní tmě nebyla možnost, že by jej někdo odhalil. Nahodil si na hlavu kapuci a obličej převázal šátkem. Pak pohledem zkontroloval počet stráží, jejich hlídky a především si předplánoval kudy vnikne do domu. Pak si nasliní prst, aby zjistil kudy vane vítr a on věděl kudy bude nejlepší do domu vniknout. Vítr foukal od východu - od moře, což mu hrálo do karet. Takto mohl přelézt plot v místě, kde psi neměli své kotce a být přitom po větru. Pak jej čekalo asi 10 metrů k domu otevřeným terénem, naštěstí však u plotu rostly nějaké nižší křoviny,v nichž mohl najít úkryt. Pak už jen stačilo vylézt do prvního patra a otevřeným oknem do komory se dostat dovnitř. Další taktiku si bude muset promyslet až tam. Sleze tedy opatrně zpátky na zem. Pak pomalu nakráčí přes ulici k plotu. Rozhlédne se, a když je z dohledu stráží, tak přeleze plot a skočí do křovin, kde se sehne a tiše vyčkává.

Celá ta taktika byla moc hezky vymyšlena. Opravdu ti vítr pomohl vyhnout se psům, ale otevřené okno bylo otevřeé jen proto, že mělo v sobě mříže, jako ostatně všechna okna v 1. podlaží... bohatí lidé byli paranoidní a tihle navíc ani nebyli paranoidní, jelikož se je opravdu někdo snažil okrást...

Eloth "Lišák" Tamareth

Vše šlo hladce až do bodu, kdy přelezl plot. Nyní, z jiného úhlu, si všiml, že ono otevřené okno je zamřížované. To celou situaci komplikovalo. Začne se tedy potichu plížit podél přítmí zdi a prohlížet si dům. Chtěl najít alternativu k oknu, protože pak už zbývalo jen vyšperhákovat hlavní dveře, což nebyl zrovna příhodný vstup na loupež, ale pokud by nenašel nic lepšího, musel by je použít. A tak se plíží dál a dává si pozor na stráže a taky na vítr.