4|A|9999

Otvírat zámek v téměř naprosté tmě nebylo snadné. Chvíli ti trvalo než jsi vůbec dokázal paklíče zasunout do zámku. Musel ses orientovat jenom podle sluchu a intuice takže to chvíli trvalo. Nakonec jsi ale přesto uslyšel cvaknutí, které znamenalo, že zámek se otevřel. Dveře byly dobře namazané, takže nevydaly jediný zvuk. Stanul jsi v chotbě, kterou osvětlovaly 3 pochodně v držácích na stěně. Kromě několika vkusných, ale velkých obrazů zde nic nebylo. Chotba končila dašlími dveřmi před kterými se stáčela doprava. Jediný zvuk co jsi slyšel byl zvuk praskajících pochodní...

Eloth "Lišák" Tamareth

Odemykat zámek v úplné tmě nebyla zas tak lehké, jak si myslel. Dalo mu docela zabrat, než zachytil ony proklaté západky, avšak jakmile se mu to povedlo už nebyly se zámkem žádné obtíže. Byl naštěstí dobře promazán a tak nenadělal ani moc hluku. Eloth v rychlosti sbalil všecky šperháky a opustil místnost. Dveře za sebou nejen zavřel, ale nyní i v příznivém světle šperháky opět zamkl. Někomu to mohlo připadat jako zbytečnost, ale náhoda byla svině a kdyby Dohmas našel své dveře nezemčené, jistě by mu to docvaklo. Zamknutí dveří netrvalo déle než minutu. Poté Eloth přidělal šperháky k opasku a vydal se hledat ony masivní okované dveře, která by tu logicky měly být. Pomalu se plíží spoře osvětlenou chodbou, nejlépe podél zdi, je-li to možné. Dveře na konci chodby si jen prohlédne. Něměl v úmyslu je otevírat, jen přiložil ucho aby si poslechl, není li za nimi někdo. Poté si také zběžně prohlédne další část chodby za zatáčkou.

Za dveřmi byl slyšet živý hovor. Nějaké dvě ženy si povídali. Zaslechl si i část rozhovoru.
A jaké myslíš že bude mít na plese letos šaty? zeptal se jeden hlas. Druhý, trochu vyšší odpověděl. No určitě to budou zase nóbl šaty, tucet lidí jí bude pomáhat aby si jé oblíkla všas na slavnost. Oba dva hlasy se zasmály. Ale bude stačit jeden, aby si ty šaty zase rychle svlíkla... řekl zase ten první hlas ironicky. Opět smích. Víc si slyšet opravdu nepotřeboval. Za zatáčkou chotba pokračovala do velké místnosti, zřejmě nějaké jídelny, nebo tak něco...

Eloth "Lišák" Tamareth


Rozhovor oněch žen jej naprosto nezajímal a tak vyslech pouze kousek a od dveří se odpoutal. Když se rozhlédl po chodbě, nevšiml si žádných dveří, které by vypadaly jako pokladnice. Chodba však vedla někam dál. I když špatně odhadl Dohmase a jeho zvyky, musel v tomhle domě najít něco, co by si mohl odnést. Byl přeci tak daleko. Vypadalo to, že i ona hala se spoře, seč stále osvětlená a tak se pomalu vydal oním směrem. Musel najít nějaké Dohmasovy cennosti, nebo jej jeho kontakt nebude mít v lásce. Né že by mu to nějak dělalo vrásky, ale znepřátelit si někoho s jeho kontakty byla sebevražda, především v tomto fochu.

Hala byl opravdu jídelna. Bylo tu několik stolů a židlí, krb a také několik koberců. Jediná cennost kterou jsi v temné místnosti uviděl byl stříbrný svícen na krbové římse. Také sis všiml schodů dolů, do přízemí, tam ale byl život celkem živí. Pak se ti na vteřinku zastavil dech neboť někdo právě přišel ke schodům a začal po nich pomalu stoupat nahoru. Schody lehce vrzaly...

Eloth "Lišák" Tamareth

Prohlédl si celou halu. Nic zde nebylo, krom stříbrného svícnu, ale ten byl pod jeho úroveň! Všiml si také schodů, které vedly dolů. Byla to šílená varianta, ale mohla fungovat! Když se potichu rozešel ke schodišti, ozvaly se kroky - někdo šel nahoru! Eloth si nemohl dovolit zpanikařit! V jeho situaci to mohlo mít fatální následky! Avšak chatrné osvětlení celé haly mu hrálo do karet. Našel si ten nejtemnější kout a několika dlouhými kroky se do něj dostal. Zde se přilepil ke zdi a vyčkával co se bude dít!

Po schodech stoupala nějaká postarší žena, za ruku vedla nějakého malého smrada, podle vzhledu byli oba dost zazobaní. V tichosti tě minuli a pokračovali do té místnosti, kde brebentili ty dvě slepice. V poslední chvíli se ten spratek otočil, podíval se přímo na tebe... a pak společně se stařenou zmizel v té místnosti. Rozhostilo se ticho přerušované jen občasným smíchem...

Eloth "Lišák" Tamareth

Elotha až zamrazilo, když se na něj ten chlapec podíval. Vypadalo to, že ho vidí, avšak Eloth si byl jist, že ho vidět nemohl. Chvíli čekal co se bude dít, ale nedělo se. Pak se rozhodl zjistit, zdali ho chlapec neviděl. Potichounku se vrátil k oněm dveřím a na ně přirožil ucho. Poslouchal co budou říkat.

Doplížil jsi se ke dveřím a přiložil na ně ucho. Bohužel pro tebe jsi uslyšel ihned další šílený smích už tří slepic. Ten tě na chvíli zbavil sluchu. Další věc kterou jsi slyšel se ti vůbec nelíbila. Ten fracke totiž prohlásil: Musím si odskočit a hned na to jsi uslyšel kroky, které se blížily ke dveřím. Zdálo se, že vesmír má opravdu zvláštní smysl pro humor. Samozřejmě jako na potvoru jsi uviděl světlo, které se zvětšovalo z jídelny, zřejmě někdo s lucernou stoupal po schodech...

Eloth "Lišák" Tamareth

To co uslyšel jej nepotěšilo. V jednu chvíli chtěl zaběhnout zpět do haly, ale všiml si světla pochodně. Někdo šel nejspíše nahoru, což celou situaci komplikovalo. Na nějaké vyšilování však nebyl čas, bylo třeba jednat. Eloth skočil do slabšího stínu v místech, kam se dveře otevíraly a vyčkal, až chlapec vyjde. Nejdřív jej kryly samotné dveře a při zavírání jej pro změnu kryl stín, které na něj dveře vrhaly. Jakmile chlapec zavřel dveře, Eloth nelenil. Zprudka vyskočí ze stínu a překvapeného chlapce srazí k zemi prudkou ranou do spánku. Chlapec neměl ani čas vykřiknout, když jej rána poslala přinejmenším do říše snů. Bezvládného chlapce potom uchopí v podpaží a do ruky veme svou dýku. Byl připraven chlapce použít jako štít, ale co více - mohl jej použít jako prostředek směny. Postavil se do stínu tak, aby nebyl na první pohled vidět, dýku vtiskl chlapci pod krk a čekal, kdo dorazí.