4|A|9999

Na Charnský despotát padla noc. A byla to mimořádně krásná noc. Hvězdy zářily tu noc mimořádně jasně a na nebi nebylo ani mráčku. Většina města spala, když nebe rozčíslo několik padajících hvězd. Ti, co věřili ve staré náboženství by řekli, že se chystá nějaká velku změna. Jen málokdo byl ale vzhůru, aby hvězdy viděl. Ráno už tak pěkné nebylo. Od moře se valila ošklivá mlha a nebe bylo zatažené. Chystla se další velká bouře, zřejmě daleko větší, než ta včerejší. Elotha vzbudilo to, že mu začalo pršet na hlavu, zřejmě trochu zaspal. Trochu více. Rien se vyspala krásně. Měla na nájemné a taky poznala zajímavého člověka. Kdo ví, co jim přinese nový den?

Lišák

Vzbudily ho kapky na hlavě. Vypadalo to, že krapet zaspal a na Charn se blížila bouře...nejspíš věší než ta předchozí...takové tu však bývaly docela často...moře bylo hold velice proměnlivé a silné. Než si Eloth uvědomil, co se vlastně děje, už byl trošku mokrý, navíc mu nebylo dobře...kdo ví jestli hladem, nebo jestli se začal projevovat jed. Rychle se vyškrábal na nohy, sebral nějakou desku a delší větev a dotáhl si je ke dveřím. V rychlosti dýkou osekal přebytečné větve a dotáhl si je dovnitř. V krbu hořel oheň, Eloth se tedy posadil k němu, aby uschl do ruky si vzal nejdříve osekanou větev a začal jí dýkou upravovat. Musel si nějak opatřit koně...závisel na tom jeho život. Osekat klacek do potřebných tvarů bylo to nejjednodužší...horčí bylo pracovat s hlavou a vyřezat z ní koně, no Eloth do toho vkládal vše co zdědil po tatovi.

Domek u moře

Popravdě to nebylo tak těžké. Eloth byl dost zběhlí v používání dýky (potažmu nožů). Navíc práce se dřevem nebyla tak hrozně obtížná. Ze dřeva se tak začal pomalu rýsovat koník. Vypadalo to sice trochu krávovitě, ale ne dost na to, aby se to nedalo považovat za koně. Práce ti šla od ruky, vesele ses sušil u kamen, skoro to vypadalo, že tu oheň nikdy nezhasíná. Nakonec jsi vzhléhl od svého díla. Opravdu to vypadalo skoro jako něco, co připomínalo koně. Celkově vzato se ti to docela líbilo. Jistě, nebylo to dokonalé, ale považoval si to za dostatečné

Lišák

Ani nečekal, že mu to tak pude od ruky. NA chvíli ho dokonce napadlo, že by se mohl jako řezbář živit, ale hned tu hloupou myšlenku zavrhl. Když skončil s prací, opravdu to téměř vypadalo jako kůň, dokonce i Eloth byl překvapen a mezitím dokonce i uschl. Finálně se tedy zvedl, uchopil svůj výtvor a pomalu přešel ke dveřím, do kterých předtím ten kluk vběhl. Sáhne na kliku a pak se zamyslí. Co mu mám říct...bude stačit...omlouvám se? Snad jo...nevím co za omluvu bych měl vyplodit... Pak nakonec zmáčkne kliku, otevře dveře a pomalu vejde dovnitř.

Rien Lisard

Noc pro Rien ubíhala klidně, nezdály se jí žadné zlé sny, vše bylo přesně tak, jak mělo být. Když konečně noc předala vládu novému dni a uběhlo ještě několik dalších hodin, 22letá žena se pomalu probudila. Nejprve chvíli nejistě mžourala kolem sebe a když se jí konečně podařilo zaostřit, tak opatrně spustila chodila na podlahu, která na protest silně zavrzala. Rien se pousmála. Možná to znělo hloupě, ale měla ten zvuk ráda.. Vrzání podlahy, dveří, starých okenic, to všechno ji ujišťovalo o tom, že pro ni na světě existuje nějaké místo, kde může složit hlavu. Místo, kde je svou vlastní paní a nemusí si na nic hrát.
Když udělala dva rozespale kroky k oknu, které dokořán otevřela, trochu se její výraz zhoršil. Venku bylo škaredě a zřejmě se schylovalo k nepěkné bouři. Jako by tohle město nebylo pochmurné samo o sobě.. Rien se ovšem rozhodla, že si takovou malichernosti nenachá zkazit den. Už jenom vzpomínka na včerejší den ji na tváři kouzlila úsměv. Měla peníze na nájem, poznala zřejmě poslední šlechetného chlapa v tomhle městě a na ruce jí zářil prstýnek. Rien v tu chvíli cítila opravdové štěstí, za ta léta se už naučila radovat se z maličkosti.. A tohle navíc nebyla jen tak nějaká maličkost, byl to dar, jež si snad ani nezasloužila.
Po několika minutách, kdy jen tak postávala u okna a přemýšlela, se nakonec vrátila zpět do reality. Co dělat dnes? "Práce" v podobě kradení a tak dále jí čeká až večer, takže by se možná mohla i projít.
Rien měla ráda čerstvý vzduch, když ještě byla malá a její dětský svět znal jenom šťastné konce, často s matkou chodila k moři. Měla ráda jeho vůni, milovala když se mohla bosa procházet po pláži.. Ty vzpomínky Rien opět vrátily do času dávno minulých, až si uvědomila, že automatikcy přešla ke skříni a začala si oblékat šaty. Měla opravdu jít? Nájem může jít zaplatit k večeru... Jenže co když zmokne? Mohla bych se nachladit nebo v horším případě onemocnět?
Ovšem žadná z těhle domněnek ji nezastavila. Vzala si svůj černý plášť pro případ zimy a spěšně opustila svůj pokoj, který pečlivě zamkla. Pak se rozešla ke dveřím, které jí vyvedu ven z Růže...

Domeček u moře

Vešel si dovnitř a lehce ses zarazil. Nevypadalo to moc jako pokoj pro dítě. Na zdi viseli 2 rapíry, 3 štíty, jeden naseklý, další ožehlý tak, že jsi netušil co ho drží pohromadě a jeden vypadal, jako kdyby ho ukousl drak. Několik dřevěných hraček se válelo po zemi. Kousek od okna spal na zemi nějaký podivný tvor, byl modrý a chlupatý, lehce připomínal medvídě. Kluk ležel na slamníku a zíral do stropu

Rudá růže

Počasí venku opravdu nebylo moc dobré. Když si se oblékla a vycházela ven minula jsi další z "nájemnic". Vedla si nahoru nějakého muže v černé tunice na které svítili stříbrné cvočky. Byl mladý a poměrně hezký, světlé vlasy a zvláštní totávní na levé tváři. Sonya zřejmě měla štěstí. To už jsi ale vešla do deštivého dne. Venku bylo málo lidí. Téměř nikdo nechtěl zmoknout. Pár lidí tu ale bylo, nějaké ty střáže, které si své práce cenili natolik, že byli ochotni zmoknout. Sem tam se mihl podezřele se pohybující stín, většina lidí co běhala venku byly děti, tem déšť nikdy nevadil...

Lišák

Vešel dovnitř a v slušném úžasu zíral na pokoj. Eloth si prohlížel štíty, které nesly známky docela badass boje. Pak si zběžně prohlédl tu chlupatou věc na zemi. Radši jí nekomentoval...vypadala zajímavě ale trochu se bál, že by ho mohla roztrhat, pokud by řekl něco blbého. Pak se otočil ke klukovi, který ležel na slamníku a koukal do stropu. Ehm...Kluku? Tady...ti něco nesu... Snažil se ze sebe vypravit nějaké hezké chování, což mu moc nešlo. Vím, že jsi se předtím zachoval nerozumně, ale chápu to...nemůžeš za to...nejsi asi zvyklý, že ti někdo nevyhoví...Noc nicméně...mám tu vého koně.... Ukaáže mu svůj výtvor...Tak co dobrý? Jako...mezi náma?! Kámoši?... Neuměle se omluví klukovi.

Domeček u moře

Kluk chvíli koukal do stropu. Napadlo tě, zda nespí, ale možná si to jen vychutnával. Nakonec se posadil a podíval se na tebe. E-V-A-N, je to tak složitý jméno? podíval se a pak došel k tobě a natáhl ruku po koníkovi. Všiml sis, že má na levé dlani nějaké tetování. Chytil koně do ruky. Žjůů ten je celkem pěknej. Sice ty uši vypadaj jako kráva, ale jinak pěknej, díky... pochválil ho a pak ho opřel o zeď a zase si lehl na slamník.

Lišák

Už to vypadalo, že si ten kluk počká, dokud ten jed prostě nezabere a Eloth nepojde, ale nakonec se kluk zvedne. Eloth mu podal koně a prohlédl si ho. Evan.....já jsem Lišák... Tetování na ruce ho celkem zaujalo, ale neměl moc čas si ho prohlédnout. Na slova o krávě se jen polouraženě ušklíbne. Jsem zloděj kluku...né řezbář...každopádně....to...no...nemáš zač.... Pak si znovu prohlédne okolí. Čím víc poznávám tebe a tvého otce, tím více si myslím, že je nějaký drakobijec nebo vůdce tajné organizace za spásu světa... Moc se mu s klukem mluvit nechtělo, ale pár věcí ho zajímalo a navíc v to mviděl šanci jak si ho usmířit a to bylo hlavní. Všiml jsem si, že máte v oblibě čmárat si po těle. Konstatuje k jeho tetování.

Domeček u moře

Tak mi neříkejte "kluku". Zachránil jsem vám život, měl byste bejt trochu vděčnej ne? řekl Evan trochu uraženě. A pokud chcete vědět něco o tátovi zeptejte se jeho. Možná vám i něco řekne. řekl, ale jakmile tě slyšel mluvit o tetování tak si rychle natáhl rukavici bez prstů. Hej hej hej, neříkejte prosím tátovi, že ste to viděl, to ste vidět neměl. řekl dost polekaně. Asi to nebylo tetování kravičky pasoucí se na louce...