4|A|9999

Lišák

Odpoví jen. Slyšel jsem... Ale jinak nekomentuje mužova slova. Nakonec dorazí ke vchodu do stok. Z leas se ozval roh, což značilo, že jsou tam hlídky. Eloth koukne na muže. Musíme se držet podél útesů. Je to sice dál, ale je to bezpečnější. V lese budou hlídky a není to zrovna má štace. Rozběhne se více k útesům, na nichž stála pevnost Charnu a které se dále táhly. Pokud se jich bude držet, ujde aspoň dvojnásobek toho, co by šel lesem, ale nehrozilo takové nebezpečí.

Pobřeží

Seběhli jste blíže k moři. Bylo to opravdu bezpečnější, alespoň v noci. Ve dne by jste byli příliš na očích, ale teď v noci vás kryla tma dokonale. Šumění moře skrylo veškeré zvuky. Pokračovali jste docela dlouho naprosto bez vyrušení. Pak v tobě hrklo - zapomněl jsi na dřevěného koně! A ani sis nebyl jistý, zda jsi někde měl ten meč. Pokračovlali jste do doby, než muž začal zpomalovat. Hele, musím si odpočinout. V posledních dnech mě moc nekrmili. A tyhle zranění mi tak moc nepomáhají... řekl a posadil se na jednu skalku.

Rien Lisard

tiše poslouchala strážného a na konci jeho slov se lehce usmála. Bylo to až k nevíře, jak ochotný byl. Sama si nebyla jistá, jestli v tom není nějaká past, ale měla z toho celkem dobrý pocit.
Ovšem jak mu odpovědět? Bylo logické, že počestná žena by se netoulala v noci po ulicích Charnu. Tohle město bylo tak nebezpečné, že jakékoliv vycházení v noci ven, bylo doslova šílenstvím. Samozřejmě, že ven vycházeli jen ti, kdo se neživili úplně čestným způsobem, což přesně dělala Rien.. Byla to informátorka, zlodějka, prostitutka a občas i vražedkyně. To by se strážný divil, s kým má tu čest. Rien usoudila, že strážnému stačí vědět jen to předposlední.. Přeci jenom ještě stále byla noc a pokud jí chce tenhle čestný muž doprovodit domů, tak ho bude muset dovézt k Rudé růži... A pak by se mohli nějak domluvit.. Třeba by si rád užil.. Zdálo se, že to není žádný násilnický typ a choval se slušně, což mohla být ovšem jen přetvářka, kdo ví... Rien si nikdy nemohla být jistá s kým jde, většinou vsázela na svůj instinkt a ten zatím zarputile mlčel. Musí to být náročná práce, snad se neděje nic tak vážného. řekla stylem, jako by se snad opravdu bála. Ve skutečnosti to bylo jen dobře naučené divadélko, kdy se ze sebe snažila udělat zranitelnou ženu, kterou je třeba ochraňovat. To na muže většinou platilo. Budu moc ráda, když mě doprovodíte.. Byla jsem na návštěvě u sestry a z určitých důvodu jsem se musela zdržet.. Hodně jsme si povídaly a ani jsme si neuvědomily kolik je hodin, však znáte ženy. pousmála se Rien laškovně, i když každé slovo, které právě řekla byla lež. Na její půvabné tváři to vůbec nebylo znát. Lhala často. A teď mám strach.. Co bych dělala, kdyby mě někdo přepadl? Těžko bych se ubránila. Jste galantní.. dodala a rozešla se tím směrem, odkud přišla. Aspoň doufala, že jde správně. Nerada by se ztratila znovu a přiznávat strážnému, že je od Rudé růže ještě nechtěla. Mělo to být překvapení až k ní dojdou..

Lišák

Zastavil se a rozhlédl se, jestli neuvidí někde světla, naštěstí však jednotky hledaly jinde a tak byli relativně v bazpečí. Eloth se taky posadil, ale když ucítil silný tlak na pozadí, okamžitě se postavil a začal hmatat co mu to tlačí do ři*i. Spoza opasku vytáhl dřevěný mečík, o němž zapoměl, že jej má. Až na to, že byl do poloviny "čepele" naprasklý vypadal v pohodě, ale najednou si Eloth uvědomil, že nemá koně. Bylo to docela špatné, ale už nebyl čas to řešit, navíc kůň by jej omezoval v pohybu a tak se rozhodl, že se z toho prostě vykecá. Měl meč...na koně nebylo dřevo. Pak se koukne na chlápka. Se zraněními a ve savujakém byl, by bylo překvapující, kdyby chodil, takže něbylo divu, že jej boj a útěk dosti vysílil. Myslím, že je v tobě víc energie, než to vypadá...mimo to...chatrč by měla být už blízko a chlap co v ní žije je zázračný lékař...během pár dní mě dostal z polomrtvého na bojeschopného... Počká několik minut a pak se zvedne. Měli bychom jít...čím dříve tam budeme, tím lépe... Dřevěný mečík schová za opasek a vydá se na cestu.

Pobřeží Charnu

Zvláštní, nemám tu v okolí žádné známé, nikdo by ani neměl vědět, že jsem tady. No ale někdo to asi ví, takže vyražme. Na odpočinek snad bude čas později. řekl chlápek a opět se vydal na cestu. Bohužel ale dost pomalu, zdálo se, že jeho únava je opravdová a nedá se tak rychle smést. I na tebe padala únava, ono lézt po pevnosti, běhat po pevnosti, běhat skrz zeď pevnosti, bojovat a utíkat to vše se trochu podepsalo na tvém stavu. Zdálo se ale, že vás nikdo nesledoval... a za pár hodin jste tam mohli být

Ulice Charnu

Voják jen pokrčil rameny. Tady se pořád děje něco vážného, z toho si nic nedělejte. řekl jsem. Pravděpodobně utekl nějaký zloděj, nebo někdo někoho zabil, to je tu běžné, však to jistě znáte. Sbíhá se tam polovina města, jedne voják jim určitě nebude chybět. Kromě toho je město v noci opravdu nebezpečné, měla jste zůstat přes noc u své sestry, bylo nemoudré vyjít ven. řekl voják a pomlu tě následoval. Na zmínku o galantnosti reagoval jen stručně. No, někdo musí být, v tomhle městě je dost pitomců, někdo musí vyvažovat misky vah, ne? pousmál se lehce

Rien Lisard

Samozřejmě že znám. přikývla Rien a společně s vojákem postupovala bludištěm ulic. Mezitím, co ho bedlivě poslouchala, začínala mít zvláštní pocit. Opravdu se ten voják od svých povinnosti oprostil jenom proto, že mu záleželo na jejím osudu? Vždyť jí ani neznal. Čekal od ní nějaký vděk? V podobě...
No, to Rien sice měla v plánu, ale chtěla za to samozřejmě zaplatit. Nebyla žádná levná coura! Chtěla si vybírat, přeci nebyla úplně obyčejná.. Měla svůj půvab, nebo aspoň to si o sobě myslela.
Vím, že to nebylo moudré, už jsem toho litovala. Měla jsem nějakou utkvělou představu, že tu cestu samotná zvládnu. V teple domu se to nezdálo být až tak nebezpečné.. Příště už takovou chybu určitě neudělám. dodala a při jeho poslední větě se stejně jako on pousmála. To máte pravdu, vážím si toho. hlesla.
Cesta ubíhala poměrně rychle, nebo aspoň takový pocit měla samotná Rien. Líp se jí šlo, když měla někoho po boku. Rudá růže nebyla až tak daleko. Na Rien tam čekal skromně zařízený pokojík, kde měla jen to nejnutnější. Ke své profesi ostatně nic extra nepotřebovala..
Když k Růži došli, Rien se pousmála a otočila se na strážného. V prvním momentu čekala na jeho reakci a doufala, že nebude moc negativní.. Pokud ano, bude se muset spokojit s tím, že si žádné další peníze už dnes nevydělá. Tak tady bydlím.. šeptla mile, pomalu k němu vztáhla ruku a dotkla se jeho ramena. Co s načatým večerem? Musíte se hned vrátit, nebo máte čas na trochu zábavy?.. V přízemí mám skromný pokojíček..

Lišák

Zajímavé... Odpoví suše. Neměl moc energie na to, aby jí plýtval na hloupá slova. Museli si však pohnout...pokud udrží tempo, potrvá jen pár hodin, než se dostanou tam kam chtějí...pomyšlení na spánek ho drželo vzhůru, což bylo ironické. Pak eloth přistoupí k muží a podepře jej, i když by sám potřeboval podepřít. Unaveným krokem se pak oba vydali směrem, kudy Eloth tušil cíl. Cesta trvala poměrně dlouho...přinejmenším tři hodiny. Dokonce se už i pomalu rozednívalo, když došel Eloth s mužem k chatce, odkud před pár dny Eloth odešel. Byl neuvěřitelně vyčerpanáý, rotože musel celou cestu podepírat toho muže a ten nebyl dvakrát lehký. Všechno v něm se ubíralo ke spánku. Dojde, dost obtížně, ten kousek cesty a zaklepe na dveře chajdy. Očekává co se bude dít...

Ulice Charnu

Cesta ubíhala opravdu trochu rychleji když si měla společnost. V tomhle městě mizí lidé celkem pravidelně, měla byste být opatrná. Ale co vám mám povídat, každý ví, jak to tu chodí, ale to neznamená, že jsme všichni ve stráži takoví. Je jasné, že v teple pokoje vám to prostřední venku nepřijde tak nevlídné, ale kdyby vás někdo přepadl, tak byste asi rychle změnila názor. Nebyla byste první, ani poslední co se poučí příliš pozdě... dával ti strážnej přednášku. Když se před vámi objevila kýžená budova tak strážník nehnul ani brvou. Nakonec lehce zakroutil hlavou. No, asi jsem to měl tušit... na druhou stranu, když už jsme tady, byla by škoda nevyužít toho... řekl. Zřejmě nebyl v tomto ohledu právě... nejzkušenější

Chatka mezi lesem a mořem

Zaklepal jsi. Chvíli se nic nedělo a pak se ozval cupot nožek. Pak jako by někdo skákal... a nakonec se dveře otevřely. Stál v nich samozřejmě syn jednonohého týpka. Hej! To jste vy! Jste zpátky? A to je ten pán co ho chtěl táta? A kde mám svého koníka? Vy jste na mě zapomněl, žejo? řekl, nečekal na odpověď, rozbřečel se a utekl někam do domu. Chlápek vedle tebe zachoval tvář pokrového hráče.

Lišák

Zkřiví tvář při pohledu na dítě. Měl nehoráznou chuť toho spratka pověsit za kotníky na nejbližší strom, ale neměl na to vůbec energii a navíc by to jeho jednonohý ta´tulda jen těžko snášel. Vstoupí tedy do domu, připraven uhýbat čemukoliv, co by po něm ten muž chtěl hodit, nebo mu vrazit do břicha. Jakmile je uvnitř, vytáhne zpoza opasku dřevěný mečík. Nebyl zrovna ťip ťop kvalita, ale byl a to bylo hlavní...Eloth nebyl řezbář. Hej...prcku...tady máš svůj meč...na koně nebylo dost dřeva... Snažil se mu to vysvětlit, protože jeho otec měl v rukou Elothův život a Elothovi se chtělo žít, že ano. No tak..kluku... Rozhlédne se kde je jednonožák.

Chatka mezi lesem a mořem

Kluk odběhl někam pryč, zabouchl za sebou dveře. Jen několik málo vteřin se dveře zase otevřely. No, přesněji rozletěly. V nich stál jednonohý týpek. Nevypadal ale jako předtím. Měl na sobě koženou zbroj z modré kůže, místy pozlacenou. Stál opřený o podivně vypadající hůl a pasu se mu houpal dlouhý meč. Jakmile ho tvůj "společník" uviděl tak okamžitě padl na koleno. Vida, nejsi TOTÁLNĚ neschopný... alespoň 1/2 úkolu jsi splnil. Ale pamatuješ co jsem říkal že se stane, pokud ublížíš mému synovi? řekl dost výhružně