4|A|9999

Lišák

Užil si neuvěřitelný sex a když se tak druhý den vzbudil, bylo to na něm znát. Rozhodně už neviděl svět tak černý, jako včera večer. Pomalu se tedy nasoukal do svého koženého overalu, podotahoval všechny řemínky, zkontroloval dýky a k pasu si připásal onen jednoruční ocelový meč. Jakmile si vše překontroloval, tak si nasadil kápě, přes obličej zavázal šátek a otevřel okno. Nechtělo se mu zbytečně scházet dolů a pak zase lézt nahoru. Vyleze tedy z okna a po výstupcích ve zdi a různých parapetech, rourách či kusech dřeva se vyšplá na střechu Rudé růže. Po včerejší bouři bylo ještě mokro, v ulicích se držely louže a se sluncem za mraky bylo i docela chladno. Eloth se nejdříve rozhlédl a pak se vydal po střechách na druhou stranu města, kde se nacházel člověk, který dokázal sehnat cokoliv a Eloth mu chtěl dát zakázku, aby mu sehnal dřevěného koně a meč, taky by se mu tam mohlo podařit vyměnit železnou dýku a ocelový meč za nějakou kvalitní ocelovou dlouhou dýku. Jelikož bylo ještě časně ráno a chladno, tak mnoho lidí, především stráží v ulicích nebylo. Moc se jim totiž z vyhřítých brlohů nechtělo a tak se zašívali dokud to šlo. To nahrávalo Elothovi, když přeskakoval ze střechy na střechu, aniž by jej někdo sledoval.

Poslední noc byla rozhodně naplňující. Cítil ses mnohem lépe, ačkoliv převlékání do stále ještě vlhkých šatů tě zase rychle vrátilo do reality. Podařilo se ti protáhnout na střechu a vydat se po střechách pryč. Střechy ale byly vlhké a slunce se od nich odráželo a pálilo tě do očí. Venku bylo náhodou docela živo, včerejší bouřka rozházela spoustu věcí a lidé teď zachraňovali, co se dalo. Vojáci ale zůstávali uvnitř, na ně to bylo stále ještě hnusné počasí. Ze střech ses dostal až když jsi dorazil k Hankovi, starému překupníkovi, šmelináři a příležitostnému zlodějíčkovi, co měl reputaci za to, že sehnal vše potřebné. Znal tě, obchodovali jste spolu už. Otázkou bylo, za 20 zlatých nebylo víc než cena vaší známosti...

Lišák

Zastavil se přede dveřmi. Hank byl co se týkalo šmeliny prvotřídní člověk...sehnal vám co jste chtěli od hedvábí až po meč mystického strážce hospody, ale byl také tak trochu zlodějíček s pochybnou povahou. Eloth by se nedivil, kdyby ho prostě udal strážím, nebo spíše lidem Elothova bývalého kontaktu. Hank by nemohl riskovat, že by Eloth vykecal strážím vše a Hank věděl, že kdyby ho udal, tak to Eloth udělá. Vždycky bylo dobré se však připavit a tak vytáhl ocelovou dýku a její ostří ukryl za zápěstím...mohl tak, pokud by se něco dělo, okamžitě reagovat. Pak pomalu přešel k ošuntělým dveřím, rozhlédl se a poté zaklepal smuveným signálem - 2x krátce, 1x dlouze a 3x krátce. Počkal, až přijde Hankův pobočník, ošklivý dvoumetrový vazoun s jedním okem a dosti tvrdými okovanými rukavicemi. Tady Lišák...jdu za Hankem...

Zaklepal jsi signálem na dveře. Chvíli se nic nedělo, ale pak přišel Hankův ehm... "pobočník". Zabručel a zase vešel dovnitř. Za několik okamžiků vyšel ven Hank. Vypadal nějak vesele. Když tě uviděl tak mu úsměv zmizel ze rtu. A jéje, ty jsi tady, tak to bude zase nějaká ptákovina, co? Tak povíděj Lišáku, jakou ptákovinu potřebuješ teď? Zase nějakou kouřovou bombu? Nebo snad vrhač háků? Já nejsem vynálezce, tyhle ptákoviny nemám kde brát... tvoje podivné choutky jsou prostě moc náročné... zakroutil hlavou. A vůbec, co tu děláš? Víš, že po tobě jde půlka města? Mohl bych tě zabít a tvojí mrtvolu střelit za dost peněz... řekl jsem

Lišák

Vejde dovniř, dá dolů kápě a koukne na Hanka. Pak mu na stůl mrskne ocelový meč a železnou dýku. Potřebuju to vyměnit za dýku...stejné kvality... Jeho obličej zůstává i přes Hankovy urážky neměnný. Co a na co to potřebuju by ti mělo být ukradený ne? Ty sháníš, já platím...jednoduchá rovnice... Pak přistoupí trochu blíže, ale né moc, aby nevyprovokoval toho hošíka za sebou. Trochu jsem se nepohodl se svým kontaktem... odpoví, jakoby nic...Ale proč ne...Stále je tu šance, že zabiju já tebe a to by nepomohlo nikomu z nás...a narozdíl od tebe...já nemám co ztratit...takže mi vyměn tu dýku a budeme spokojeni oba... Poodstoupí dozadu. Ptát se tě, jestli bys mi sehnal dřevěného koně a dětský mečík, nebudu...za deset bronzových mi to vyřeže každý truhlář v Charnu! Vyčkává...co bude.

Heh a jsi si jistej, že to vyřežou tobě? Nezapomínej, že jsi hledaná osoba! A to celkem dost! Tu dýku ti vyměním a dokonce tě ani neudám, ale pamatuj si, že to mám u tebe, jasný? řekl jsem a kývnul na svého pomocníka, aby donesl patřičnou dýku ze skladu. A co se týče tvejch jednoduchejch rovnic tak si pamatuj Lišáku, že já pracuju jen s tím, koho si vyberu! Nedělám obchody s každým! Ty se mi líbíš, ale nasr*l si teď pár nesprávnejch lidí. Bejt tebou, tak vypadnu z tohohle města, než ti tu bude trochu moc horko! Spousta lidí v tmhle městě nemá skoro nic a ty pachy za tvjí hlavu přijdou mnoha z nich dost lákavý na to, aby za ně prodali svojí babičku, natož cizího chlapa, jen přátelská rada... řekl jsem a podal mu dýku z oceli, jednoduchou, ale kvalitní

Lišák

Dokážu být poměrně přesvědčivý, když jde o tohle...pokud to nevyřežou oni, vyřežu si to sám...nemůže to být nic složitého... Popojde blíže pultíku, za nímž stojí Hank. Ano a jestli si pamatuju, tak jsem vždy dobře platil...co se týká hledanosti...trochu mi nevyšel poslední kšeft a můj kontakt mi odmítl zaplatit...nebylo to moudré...to vím... Vezme od něj dýku a zasune jí do pouzdra spolu s druhou dýkou. Mám tady ještě neodkladné věci, které řekněme...rozhodují o mém životě. Stejně je Charn odporné místo...člověk má problém pracovat, protože tu nikdo skoro nic nemá...dobrá teda Hanku...tímto je hotovo a máš to u mě... S tím se otočí, přehodí si přes hlavu kapuci a vyjde ven. Ihned zmizí mezi lidmi a zamíří na trh, jelikož už začínal mít hlad a hladovému se mu špatně přemýšlelo.

Hank

No bejt tebou dám si bacha. Asi bych tě měl upozornit, že většina "podsvětí" si myslí, že jsi mrtví. A já bejt tebou si dám bacha na to, aby to tak zůstalo. Neměl by ses stýkat s NIKÝM z oboru. Jakmile prasohlav zjistí, že žiješ, tak ta odměna půjde hooodně nahoru, hlavně v jistých kruzích. Mysli na to... řekl jsem a zabouchl dveře. Pak ses ztratil v uličkách města. Vyrazil jsi na trh. Dostal ses tam behěm pár minut. Na tržišti bylo celkem mrtvo. Ale několik lidí prodávalo, jiní uklízeli po bouřce

Lišák

Na další Hankovi řeči už nereagoval. Věděl, že jej nejspíš mají za mrtvého a hodlal to později použít ve svůj prospěch. Chtěl se zbavit svého bývalého kontaktu, protože když zlikvidujete někoho na pozici, otřese to nedotknutelností těch ostatních a navíc se tak mohl dostat k určitému obnosu, který mu mohl stačit na opuštění Charnu, jelikož zde opravdu začínala být půda horká. Pln myšlenek dorazil až na trh, kde mnoho lidí neprodávalo. Obchod v Charnu byl už tak žalostný a po bouři byla žalostnost nesnesitelná. Zamířil k jednomu z těch pár obchodníků a prohlédl si jeho zboží. Ceny potravin byly v Charnu dosti vysoké vzhledm k tomu, že jich moc nebylo a když už bylo, tak především ryby v nasoleném sušeném stavu. Elothovi se podařilo za 10 bronzových (-10bronzových) sehnat nějaké to sušené rybí maso, kus tvrdého sýra bez chuti a kus tmavého chleba. Eloth považoval za grandiózní úspěch, že sehnal takové jídlo. Jelikož bylo docela brzy po ránu, nepřipadal v úvahu jakýkoli pokus o proniknutí do Charnovy pevnosti. S jídlem u sebe a s kusem dřeva, který vzal z jednoho opuštěného rozbitého stánku zamířil Eloth na střechu nedalekého polorozpadlého domu. Tam se pustí do jídla a mezitím se pokusí ze dřeva vyřezat něco jako meč, přeci jen byl jeho otec tesař tak mohl něco podědit to ne. Na dřevu pracoval, dokud se nezačalo stmívat.

Procházel si tržištěm a nakupoval nějaké potraviny. Vypadalo to, že dneska bylo lepší zboží, mohlo to být ale dost tím, že většina lidí nevylezla z baráků ještě. Sehnal si nějaké jídlo a do syta ses najedl. Pak jsi si začal hrát s dřevem. Dýky nebyly právě nejlepší vyřezávací nástroje, ale šlo to. Nakonec se ti opravdu povedlo vyřezat něco, co by se dalo nazvat mečem. Když jsi od své práce vzhlédl, tak jsi zjistil, že se už šeří, asi ses tak zabral do práce, že jsi nevnímal okolí a tok času. Těžko uvěřit, že takového psychopatického cvoka mohlo zabavit něco jiného, než loupeže. Buď jak buď měl jsi meč, opět prázdný žaludek a navíc se venku šeřilo.