SV|99.ST.|10000

Niet divu, že mesto, teda skôr megalopolis Urnore patrí medzi divy sveta - jeho do neba týčiace sa hradby zatieňujúce slnko, hrubé desiatky metrov, tlsté a pevné veže plné vojakov pripravených obraňovať svoju vlasť a životy, priekopa obopínajúca mesto hlbšia ako najhlbšia rieka a širšia ako najširšie jazero, vysoký kopec na ktorom sa tento div týči - to všetko vyrážalo dych ľudom, vojakom, ktorí mali teraz svoj tábor neďaleko mesta. Trpaslíci boli možno porazení, ale Urnore nie... Urnore nikdy. Ak sa dá veriť histórii, Urnore nebola nikdy dobytá. A to nie preto že by sa nesnažili! Mnohí dobyvatelia stroskotali práve tu, na tomto mieste. A tak ľudia majú dobré poučenie - nečakať že Urnore padne. Jediné čo sa dalo čakať bola smrť. Trpaslíci sa nemienili len tak vzdať. Vždy boli známi tým že bojovali do posledného dychu, do posledného vojaka, posledného muža na poli.

Tábor ktorý si ľudská armáda zriadila bol taktiež obrovský - stovky stanov, veľkých aj malých, lemovali trávnatú pláň, tisícky koňov a iných zvierat, a nespočetne bojovníkov. Tento tábor sa po týždni už začal podobať na malé mesto a časté boli vtipy že po dobytí Urnore by sa mali ľudia práve tu založiť nové mesto - predsa len, obyvatelia tu už sú. Napriek situácii tu vládla dobrá nálada. Po toľkých rokoch, početných generáciách, sa vojská ľudí konečne dostali k tejto nedobytnej mrche, Urnore. Ale velitelia varovali, že toto by mohol byť ten zásek. Už v minulosti sa stalo že trpaslíci vyhrali aj napriek tomu že sa ľudia dostali až sem. Nič nebolo isté.
Obliehanie sa ešte ani nezačalo, ale prípravy boli a budú.

Kalleb, Eduart, ako aj niekoľko ostatných kolegov, boli zavolaní do hlavného stanu - volal ich samotný generál, vojenský hrdina a idol všetkých žien a všetkých mužov Isenie, Kellan Taurin.
Nikto netuší na čo vás generál zavolal, ale musí to byť niečo veľké - možno samotné začatie obliehania?

Kalleb

Kalleb hrdě vykračoval v čele skupiny, která byla tvořena několika muži, které samozřejmě dobře znal. Byl tam Ragan, zrzavý válečník, který už před deseti lety přijel z východu a zapojil se do války. Ragan Kallebovi několikrát zachránil život a stejně tak i Kalleb jemu. Ve skupince kráčeli i bratři Mes a Bau'l z Amarského království, jenž byli známí pro svojí skvělou spolupráci. Když stáli zády k tomu druhému, byli schopní pobít i desítky mužů! Kalleb se otočil ke skupince, aby si jí důkladně prohlédl. Jak už bylo zmíněno, všechny tyhle vojáky dobře znal, ale jejich celkové vyjmenování si necháme na později. Přišli až ke stanu a Kalleb vešel dovnitř.
"Generále," uklonil se a postavil se do pozoru. S Generálem Taurinem se za ta léta docela poznali a několikrát už si i potykali, ale teď pro to nebyla příhodná doba. Rozhodně se nezdálo, že si své nejlepší muže volá jen pro to, aby si s měl s kým popovídat.

Očko

Pochodoval jsem do stanu generála. Vypadalo to, že konečně dostaneme rozkazy k dobytí Urnore, co byla po celá staletí bašta trpaslíků. Aspoň mi to teda ostatní tak vysvětlovali. Do stanu jsem nejspíš šel zastupovat poslední zbytky partyzánských oddílů, které byli postupně během posledních bojů kompletně rozprášeny. Už jsem nepotkával lidi v zelených pláštech, u pluku už byli pouze válečníci. Vstoupil jsem do stanu, mírně se uklonil a zařadil se mezi ostatní. Očekával jsem nějaký velmi pozoruhodný plán, jak dobýt město, nad kterým bdí všichni trpasličí bohové...

Generál Kellan sa tváril vážne. To len viac naznačovalo že sa bude diať niečo dôležité. Všeobecne nebol známy ako veselý a dobrosrdečný muž, ale rozhodne bol spravodlivý a nemilosrdný. Jeho hlavným mottom vždy bolo riadiť sa len podľa zákonov, a len podľa nich. Nikdy nevybočovať, nikdy nerobiť kompromisy, vždy počúvať svojich nadriadených a plniť rozkazy bez reptania a do bodky. Tento prístup ho veľmi rýchlo vytiahol na vysoké pozície, a pred pár rokmi získal aj titul generála. Pár ďalších hrdinských bitiek mu zabezpečili miesto v histórii a povedomí Deritrei.

Teraz stál za veľkým stolom vo svojom veliteľskom stane. Okolo stola bolo aj niekoľko iných veliteľov. Rukou vám pokynul aby ste podišli ku stolu a ukázal na mapu rozloženú na ňom. Na tejto mape bolo Urnore, v strede a jeho široké okolie. Drevená figúrka vojaka v brnení značila váš tábor.
Kolegovia, vitajte. Iste už tušíte prečo som vás zavolal. Ak nie, vypočujte ma. Vyriekol na úvod generál a prstom pichol do stredu mapy.
Urnore. Nikdy som neveril že existuje niečo ako nedobytná pevnosť, ale priznám sa... moja viera bola narušená po tom ako som zahliadol toto mesto. Musím trpaslíkom priznať - je to niečo neskutočné. Ale teraz k veci... Povedal a následne pokračoval vo svojom monológu.
Zavolal som si vás lebo vám, a len vám verím. Verím že dokážete to čo by iní nezvládli. A verím že ma nesklamete. Preto vám chcem udeliť veľmi dôležitú úlohu. Bude vitálna v porazení trpaslíkov. Ak nepustia Urnore, spravíme to inak. Takže sa musím opýtať - chcete túto úlohu? Nebudem vám ju nútiť. Mám aj iných mužov. Ale vás som zavolal z istého dôvodu. Ale ak prijmete, buď sa do histórie zapíšete ako hanba ľudí alebo ako hrdinovia ľudí. Rozhodnite sa.

Kalleb

Poslechl si všechno, co měl Generál Taurin na srdci a chvíli to zpracovával. Ve skutečnosti pro Kalleba nebylo moc o čem přemýšlet. Tohle byla jedna z těch chvílí, na které čekal celou svoji službu, ale nebyl tu sám a to bylo to, co ho v první řadě zastavilo od vykřiknutí hlasitého - počítejte se mnou, generále! Kalleb se váhavě ohlédl za sebe, na své přátele. Zrzavý obr se jen usmál a přikývl na Kalleba, stejně tak duo bratrů z Amaru. To bylo pro Kalleba dostačující, věřil, že ostatní na tom byli stejně. Ostatně, kdyby nebyli, zřejmě by teď nestáli ve stejném stanu jako samotný generál a nejspíš by teď seděli někde u ohně nebo chrápali. Kalleb hrdě vykročil vpřed a jedním dlouhým krokem se přesunul ke stolu, "jaký je plán, generále?" zeptal se prostě.

Očko

Během těch tří let na frontě už podstoupil spoustu sebevražedných misí, tudíž už věděl, jak v tom chodit. Přidám se, pane! Vydal ze sebe téměř bez rozmyslu. Spoustu lidí tady ve stanu již viděl dříve a tudíž se potvrzovalo to, že jsou dobří, protože většina lidí, co kdy viděl, byla již dávno mrtvá. Přestože vojska vyhrávala, na poli se vždy odehrávaly ty největší masakry jaké viděl. Navíc podle armádních měřítek měl někdo jako on být už dávno po smrti.

Po vašom súhlase generál len súhlasne prikývol a sklonil sa nad mapu.
Najprv fakty. Ako viete, trpaslíci krátko pred naším príchodom vypálili celé okolie Urnore - aby sme nemohli zbierať ich plody, rúbať drevo a stavať obliehacie stroje. Na týchto plániach sme aj značne odokrytí. Ale o to nejde. Asi kilometer odtiaľto na juh som ešte pri našom príchode prikázal urobiť podzemnú chodbu vedúcu rovno k Urnore, a podľa možnosti pod Urnore. Trpaslíci ale toto majú premyslené. Aj pod zemou sme narazili na hradby - áno, skutočné podzemné hradby. Dali by sa nazvať obranou proti podkopaniu, ale inak aj... základmi vonkajších hradieb. Urnore má síce až tri hradby, ale na tom teraz nezáleží. Vďaka novým vynálezom na kopanie sme sa k Urnore dostali veľmi rýchlo. Ale okrem toho vynálezu máme aj iný... celkom nový, a musím uznať, úžasný. Niečo čo navždy zmení vojnu v budúcnosti. Vysvetlil situáciu a jeho plán sa začínal formovať.
Tieto veci nazývajú odborníci... výbušniny? Explozíva? Zatiaľ sa do toho nevyznám. Teda prenechám slovo doktorovi Klaenovi. Povedal neisto generál a rukou poukázal na akéhosi nízkeho starca. Ten sa uklonil a začal vysvetľovať - ako tieto výbušniny fungujú, ako s nimi narábať, a aký je ich účinok.
Presne tak, pri správnom množstve dokážu za jednu sekundu zničiť celú hradbu a vytvoriť priechod! Vyriekol nadšene a víťazoslávne si pomädlil ruky.
Ale je tu risk že nás tá výbušnina všetkých roztrhá. Je veľmi nestabilná. Do tohto táboru sme ju ani nemohli priniesť, bolo by to šialenstvo. Dokončil potichu a spýtavo sa zahľadel na generála.
Dúfam že sa stále chcete podujať na túto misiu. Vojdete do podzemnej chodby, prejdete ňou až k Urnore a slabou výbušninou sa dostanete za podzemné hradby... čo ďalej, to netuším. Predpokladáme že tam nájdete podzemné sklady trpaslíkov. A tie by mohli byť obránené. Odborníci potom umiestnia veľké výbušniny. Vy ich musíte ochrániť za každú cenu. Nemôže sa im nič stať. Ak len jedna bomba spadne na zem, bude to koniec. Jediná šanca. Preto posielam vás. Dokončil generál a s pevným pohľadom sa na vás zahľadel.

Kalleb

Na sucho polkl, když se pokusil představit si, jak asi vypadá výsledek takové exploze. Poprvé od chvíle, co vešel do stanu, zaváhal. Znovu se ohlédl za sebe, aby zjistil, jak jsou na tom ostatní a z tváří mnohých z nich se dalo poznat, že z generálovy taktiky nejsou zrovna nadšení. Nicméně, udělat krok zpět by teď bylo zbabělé. Kalleb věřil, že to všechno dobře dopadne. Tedy, alespoň se snažil věřit tomu, pozitivní myšlení je vždycky dobrým základem k úspěchu. Kalleb zavřel oči a uklonil se, "rozumím, pane, kdy vyrazíme?" zeptal se ještě. Doufal, že ještě nějakou chvíli dostanou, aby se mohl psychicky připravit a nabrousit si u toho meč. Byl si opravdu vědom nebezpečí, kterému se měl brzy vydat vstříc a v podstatě plivnout do ksichtu. Rozhodně to nebyla situace, do které by se chtěl voják dostat, pokud tedy nebyl psychopatický bojovník nebo padlý na hlavu. Kalleb v jistém koutu své mysli pochyboval o rozhodnutí, které Kellan učinil. Jedenáct dlouhých let Kalleb bojoval za vlajku lidské strany, jedenáct a teď ho pošle na sebevražednou misi? Zakroutil hlavou a pokusil se všechny pochybnosti odstranit a radši doufat v to, že jejich velitel ví, co dělá. Musel přece i sám věřit ve své schopnosti!

Očko

Ani na chvíli nezaváhal. Sice mu trochu hlavou vrtalo, co asi tak mohou být výbušniny a co znamená slovo nestabilní, ale po chvíli si řekl, že to bude řešit až situace nastane. Trochu pokukoval po ostatních, kteří se při slovech výbušnina a nestabilní šklebili dosti prapodivně. Přišlo mu to celé nějaké dětinské. Když tam máme jít umřít, tak tam prostě půjdeme umřít. Trpaslíci musí zemřít, protože se to očekává..

Generál svoj príhovor skončil. Na odmietnutie zostala posledná chvíľa, ale jeho rozkaz neodmietol nikto. Možno si to nikto nedovolil, možno nikto nechcel. Dôvod prečo vás posielal len v tak malej zostave bol ten že sa do podzemných chodieb zmestí len málo ľudí. Doktor Klaen vám oznámil že zanedlho vyrážate ku vchodu do chodieb. Vysadli ste na svoje kone a za krátku chvíľu sa tam premiestnili. Vchod bol zakrytý niekoľkými plachtami. Malo pri ňom tábor niekoľko vojakov, ktorí takto kryli že sa tu niečo deje. Trpaslíci si myslia že tu je jednoducho stan - a nie vchod do chodieb. Doktor Klaen si so sebou priniesol dvoch pomocníkov a ukázal vám bombu.
Bola to akási železná či oceľová guľa, ťažká ako olovo. Na stranách mala úchytky na nosenie. Klaen vám prikázal aby ste ju niesli veľmi opatrne, nemykali ňou a za žiadnu cenu ju nepustili na zem.
Po krátkej príprave ste vošli do chodby. Bola značne úzka, vedľa seba mohli ísť asi len dvaja ľudia naraz. A tak tu bol risk že sa bomba otrieska o steny chodby, a to by sa mohlo skončiť zle nedobre. Klaen vám po ceste neustále pripomínal že s ňou máte narábať opatrne ak si vážite vaše životy. Nazýval ju Dievčatko, čo mal byť asi vtipný názov, ale pod hrozbou výbuchu ten názov zábavný vôbec nebol.
Napokon ste došli na koniec chodby. Z chodby ste vyšli do väčšej vykopanej miestnosti, v ktorej sedelo niekoľko kopáčov, zašpinených od zeminy. Okamžite bolo jasné čo ich zastavilo - v ceste im stála pevná kamenná stena, ktorú sa síce snažili obkopať, ale neviedlo to nikam - stena išla do každej strany, nahor, nadol, aj do bokov. Jediná cesta viedla cez ňu. A na to slúžila táto bomba... podľa Klaena slabšia verzia toho čo chce použiť vnútri hradieb.
Opatrne, veľmi opatrne! Položte ju ku stene a odstúpte do chodby, čo najďalej. Podľa možnosti zatvorte oči a zapchajte si uši. Výbuch vás oslepí, ohluší. A dávajte si pozor na tlakovú vlnu.
Nikto síce nevedel čo to tlaková vlna je, ale očividne ste si na ňu mali dať pozor. Kopáči si zobrali nástroje a odstúpili od steny. Rovnako ste mali urobiť aj vy. Klaen sa sklonil k bombe a babral sa s ňou. Zároveň si niečo pritom spieval...
Hups. Ehm. Mohli... mohli by ste odstúpiť ďalej? Ešte ďalej! Myslím že som vybral o niečo silnejšiu verziu. No, ja za to nemôžem, vyzerajú rovnako! Povedal nahlas a od bomby ktorá začala nahlas syčať utekal ako blesk.