Prolog: Ulice, uličky a podsvětí

Byl slunný den, krátce po obědě a uličky Nuvanu byli dnes neobvykle prázdnější. Možná to bylo tím, že byl den odpočinku a tak většina mužů i žen raději trávili den doma, ale našli se i tací, co raději vyrazili do ulic a zkoumali zákoutí města.

Najednou se u Gildy Šperkařů ozval křik: "Zloděěěj! Pomožte!! Kde jste kdo?! Domobrana!!!" Bylo to mnoho výkřiků, ale nejvíce byl slyšet jeden ženský hlas. Byl to hlas mistrině cechu, která se právě s objemným měšcem vydala do budovy Triumvir. To ovšem lidé netušili. Přítomní mohli pouze vidět podsaditějšího muže v černé plášťěnce a hnědém oděvu jak utíkal jednou z menších uliček. Jelikož žádná Domobrana nebyla v okolí k vidění, mohl se i obyčený, dobrosmýšlející lid pustit do pronásledování tohoto zloděje.

Riven Ashe Sivir

Sedela na streche s pokrčenými nohami a rukami položenými na ne. Znova musela utiecť z domu, pretože mamka jej zase niekoho doviedla. Našťastie utiekla skôr, než ho stačila vidieť. S povzdychom sa pozrela na oblohu. Už sa teší ako vyrazí do sveta. Teší sa na veľké dobrodružstva a nebezpečných situácií. Avšak ešte ten výcvik nedokončila a ona sama dobre vie, že ho potrebuje. Inak by nebola dosť silná, aby vo svete za hranicami mesta Nuvanu prežila. Našťastie sa poučila aj z otcových chýb, ktorý nebol pripravený. Ale myslí si, že ona je pripravená. On utiekol z domu v sedemnástich a vypadá to, že ona taktiež. Snáď už ten výcvik nebude tak dlho trvať. Zrazu začula krik z vedľajšej ulice. Vyskočila okamžite na nohy a preskočila zo strechy na druhú strechu. Našťastie medzi nimi nebola veľká medzera, takže to preskočila ľahko. Pribehla na kraj strechy a kľakla si. Pozerala sa na kričiacich a potom na bežiaceho chlapa v čiernom plášti ako beží preč. "Aj malé skutky sa dokážu premeniť na tie najväčšie." Preleteli jej hlavou otcove slová. Ihneď sa rozbehla podial ulice po strechách, snažila sa zlodeja dobehnúť a nespúšťala z neho oči.

Zloděj si dívky běžící po střechách domů nevšiml, takže měla velkou výhodu, alespoň po nějakou chvíli, než zahnul do další ulice, která se odbočovala na druhou stranu než běžela Riven. Aby mohla muže v plášťěnce pronásledovat dále po střechách, musela by přeskočit celou ulici a to bylo doopravdy nemožné. Jedinná výhoda, kterou mohla použít, byl o lano zavěšené na kraji střechy posledního domu před tou odboučkou. Střecha toho domu byla totiž právě v rekonstrukci a tak lano sloužilo k dopravování došek nahoru.
Mezi tím muž v černé plášťěnce utíkal dál a dál a díky vylidněným ulicím se mu zdárně vedlo unikat. Vybral si dobrý den, jelikož díky celoměstskému dnu odpočinku dostala volno i většina Domobrany a většina hlídek byla pouze na hradbách, takže zde, v srdci města by někdo vojáka mohl najít jen těžko. Riven měla velké štěstí, že ulička, kterou zloděj unikal, byla rovná, jelikož jinak by se jí již určitě ztratil z dohledu. Jestli ho chtěla nějakým způsobem chytit, musela si velice pospíšit.

Riven Ashe Sivir

Slušne sa jej darilo zlodeja dobiehať a nevypadalo to, že by ju zbadal. Avšak zabočil do druhej uličky. Nemohla čakať, nemohla nič vymyslieť. A zoskočiť z tak vysokej strechy by jej asi polámalo nohy. Ihneď si všimla domu v rekonštrukcii a lano, ktoré doslova na ňu kričalo. Rozbehla sa teda viac, chytila lano a spustila sa ním až k zemi. Pustila sa ho na konci a bežala ďalej tou ulicou, ktorou sa vybral aj zlodej. V tej ulici ho mohla ľahko stratiť, ale bežiaci človek, ktorý aj musí odstrkovať ľudí, aby mohol zdrhnúť, jej asi pozornosti neušiel. Bežala za ním ako najrýchlejšie vedela a snažila sa aj ľuďom uhnúť. Vždy si vybrala väčšie medzery, aby ju to nespomalilo. Dúfa, že už konečne niekde zastaví. Mohla by ho takto stratiť, keby znova zabočil. Našťastie tá ulica bola rovná, kde nemohol nikde zabočiť. Teraz ľutuje toho, že pokazila jeden lov, kvôli ktorému jej pre tento deň zobral Talon luk. Lenže ona vie, že si nejako poradí aj bez neho. A taktiež by sa ho tu neopovážila použiť, keďže by tu mohla ľahko niekoho zraniť.

Zloděj pokračoval poloprázdnou ulicí kupředu když v tom vběhl průjezdem na dvůr jednoho z cechů. Nápis hlásal: Cech Alchymistů. Bylo podvně, že zahl právě tam, jelikož v celém městě věděli, že cech Alchymistů byl velice počestný a měl málo členů a to hlavně starších ročníků.
Jestliže si dívka pronásledující zloděje všimla toho, že odbočil právě do tohoto komplexu a stočila to za ním, spatřila následně menší dvůr. Na dvoře byla stáj s jedním poníkem a pojízdným vozem. Ovšem zloděj nebyl v dohledu. Pokuď byla ovšem Riven dosti všímavá, mohla si všimnout rychlého zaklopení jakéhosi "neviditelného" poklopu uprostřed dvora.
Pokuď se jí podařilo nahmatat část poklopu, nešel otevřít. Byl zajištěn zevnitř. Jenže k čemu by pak byl poklop otevírající se pouze zevnitř, když zloděj vcházel z venku. To nebyla jediná podivná věc. Před poklopem se nacházelo několik plochých šutrů zapuštěných v zemi a právě na nic byly čerstvé otisky bot. Mohla to být náhoda a nebo něco jiného?

Riven Ashe Sivir

Bežala za ním a nejako boli ľudia dosť drzý, že jej stále behali pod nohy. Našťastie z očí nespustila toho chlapa, ktorý niekam vbehol. Radšej jedného drzého muža už odstrčila a pribehla na dvor. Hneď sa jej toto miesto zdalo povedomé. Bolo to asi jedno z miest, ktorým prebiehala, keď skúmala mesto. Pozrela sa okolo seba. Zlodej ušiel. Ale kam? Veď tu sa nedá nikde zabočiť. Zrazu začula divný zvuk. Rýchlo sa ohliadla a zbadala ako keby sa kus zeme zatváralo. Prišla k tomu kusu a kľakla si. Prešla prstami po čerstvých ryhách. Zaborila tam prsty, ale nešlo jej to otvoriť nech sa snažila akokoľvek. Preboha, to by asi za takú chvíľu neotvoril, veď sa to ani nedá. Povedala a pozrela sa potom smerom k východu z dvoru až k poklopu. Určite by to neobchádzal keby to chcel nejakým spôsobom otvoriť. Zaujali ju stopy na nejakých divných plochých kameňoch. No dobre, kamene samo o sebe divné neboli, ale boli na nich stopy. Postavila sa a skúsila sa na ne postaviť.

Riven Ashe Sivir

Postavila sa na dva kamene, ale nič. Ustúpila trošku a pozerala sa na zem. Videla šesť kameňov, ale boli dosť zaprášené. Nenapadlo ju, že by si mala pohnúť, aby ju nikto z cechu alchymistov nenašiel, ale ponáhľala sa, aby jej ten zlodej neušiel nejakým tým tajným vchodom alebo tak. Skrčila sa a s rukami rýchlo oprašovala miesto kde sa nachádzali kamene. Videla že boli kamene čímsi spojené. Doplo jej, že musí rýchlo v tom poradí na nich skákať. Tak sa postavila pred kamene a skúsila to. Do tretieho kameňa sa netrafila. Tak ešte raz. U štvrtého kameňa sa jej pošmykla ona takže spravila roznožku, čo ju celkom zabolelo. Postavila sa a pozerala vyzývavo na kamene. Do tretice všetko najlepšie. Povedala si v mysli a rýchlo začala stúpať na kamene v tom poradí ako boli a konečne sa jej podarilo to úspešne dokončiť. Bola zvedavá, čo sa stane teraz.

Asi vteřinku se nic nedělo, ale nakonec se ozvalo tiché lupnutí. Tajný průchod se tiše rozletěl dokořán a odhalil tak schodiště kamsi dolů. Podle stavby to vypadalo, že už tato chodba byla nějaký ten pátek stará. Uvnitř dokonce hořeli pochodně, což dokazovalo, že tudy opravdu někdo musel nedávno jít. Ovšem stálo před tebou veliké rozhodnutí:
- Vlízt dovnitř a pátrat na vlastní pěst,
- Sehnat nějaké lidi, aby ti pomohli,
- Utéct a zapomenout na tuto věc,
- Nějaké řešení, které tě najednou napadlo.
Každopádně volba byla na tobě, ale věz, že skřípot dveří kus od tebe věstil příchod obyvatelů tohoto komplexu.

Riven Ashe Sivir

Čakala chvíľu a radšej sa z tých dvoch posledných kameňov nepohla. Zrazu uvidela ako sa poklop otvoril. Prišla bližšie k nemu a pozerala dovnútra. Tmavý priestor osvetľovali pochodne ako svetlá poslednej nádeje v temnote. Obzrela sa za seba na východ z tohto dvora. Mala možnosť ešte odísť, či niekoho zavolať. Ale ona nechce, aby jej niekto vyfúkol všetko, čo by dokázala a nechcela premárniť jedinú svoju šancu, aj keby mala zahynúť. Lenže ona sa tu zahynúť nechystá. K rýchlemu rozhodnutiu jej pomohlo otváranie dverí. Ihneď skočila do diery a radšej sama poklop rýchlo zatvorila. Nevedela, či sa zatvára automaticky, ale nemohla takto čakať, ešte by sa prezradila. Chvíľu pozerala hore na poklop, či ju to náhodou prezradilo. Dúfala, že nie. Následne sa začala obzerať po priestore, v ktorom sa nachádzala.