Prolog: Rozžeravená oceľ

Zoltanor

Jako správný bratranec jsem šel na pomoc Gáldhiemovi, jako odplátku za to, že mi vlastně také jednoho pomohl zabít. To co udělal pro soupeře muselo být naprosto šokující a já počítal s tím, že si všímá hlavně jeho. Proto jsem tedy vzal své kladivo, rozběhl se směrem k němu a pokusil se mu kladivem urazit hlavu, ubránit se bratrancově výpadu na žebra a zároveň mojemu úderu na hlavu bylo snad nemožné. Proto se stal výsledek tohoto boje téměř jasný, avšak nikdo nikdy neví, všechno se může během pár sekund dokonale a lehce zvárit a to i takováhle týmově sehraná akce. "Pomalu a jistě se začínáme blížit k vítězství.. Tedy aspoň to si myslím.." Problesklo mi hlavou při oné akci.

Gáldhiem sa v skutočnosti popod človeka neprekĺzol, lebo bol síce malý, ale viacmenej mohutný... namiesto toho človeka zrazil na zem, aj vďaka tomu že predtým stratil rovnováhu. Keď Gáldhiem stál za ním, nepriateľa na zemi ľahko dorazil. Jeden mŕtvy, avšak kým sa Gáldhiem koncentroval na toho čo zrazil, ďalší zaútočil zozadu. Pravdepodobne by v boji v tejto chvíli padol, nebyť Zoltanora. Obom sa v jednom boji podarilo pomôcť tomu druhému. Tomu sa hovorilo pravé zohranie. Nadšenie na veľgenerálovej tvári sa nedalo prehliadnuť. Posily prichádzali a pevnosť bola prakticky už obránená! Boj vyhraný!
V tom však jeden z protivníkov, ktorý stál obďaleč, vystrelil z kuše a prestrelil veľgenerálovi ruku skrz naskrz. Ten zreval od bolesti, ale svoj štít a meč nepustil. Prekvapenie zo strely a náhleho zranenia ho však na pár momentov dezorientovali a tak bol vystavený smrteľnému útoku jedného z nepriateľov... ten chcel Magalovi bodnúť rovno do hruďe, čím by ho na mieste zabil. Gáldhiem aj Zoltanor však boli príliš ďaleko od veľgenerála, aby útok mohli zastaviť vlastnými zbraňami. Bolo na čase improvizovať... zostávalo len pár sekúnd.

Transport s posilami dorazil na pobrežie a práve z neho vychádzali vojenské posily... čerství trpasličí bojovníci bežali smerom hore po svahu, aby sa pustili do ľudskej armády. Nadšenie obraňujúcich trpaslíkov bolo hmatateľné.

Zoltanor

Vše už bylo téměř u konce a vše vedlo k našemu vítězství, v tom však nastal nejspíše všemi nečekaný zvrat. Generál Magal měl probodnutou ruku přímo skrz naskrz a nyní měl soupeř možnost ho taky lehce zabít.. Neváhal jsem a okamžitě jednal, nemyslíc na nic jiného, než na to, že mu pomůžu a zachráním mu život. Katapulty za sebou nechali hodně pozůstatků a to i malých kamínků, jenž jsem v té chvíli zpozoroval, uchopil jsem ho a hodil přímo po útočníkovi, mířilo mu to přesně na hlavu, zabít ho to nemělo, hlavní cíl byl dezorientovat. Jak se tohle stalo, vzal jsem ještě rychle z dlaně meč jednomu z mrtvých a hodil ho také, aby měl Gáldhiem možnost se pohodlně rozeběhnout a lehce ho dorazit... "Teď Gáldhieme, zabij ho!" Zařval jsem z plných plic, jelikož čas nás tížil neustále.

Gáldhiem

Akoby sa všetko v tom momente keď meč dopadal na generálovu hruď spomalilo. Nikto nevydel že život najvačšieho hrdinu bitky vysí na vlásku... Až na nás, nebol čas na plány, taktiky, trebalo jednať spontáne a bleskurýchlo. Jediné čo ma v tej chvíly napadlo bolo to že som sa rozbehol a bežal tak rýchlo ako ešte nikdy, bežal som ho zachrániť a chcel som spomaliť čas... Prečo si len nedal ten elixír ! Hlupák tvrdohlavý ! Štít som odhodil, len ma spomaľoval a meč som uchopil do dvoch rúk. Ak kameň toho človeka trafí rozptýly ho to a stihnem to, ak nie s generálom je koniec. Na konci som sa odrazil a vyskočil som smerom na útočníka, meč som držal nad hlavou pripravený zabiť nepriateľa, dúfal som že to stihnem, na to čo by sa stalo keby som to nestihol som radšej ani nepomyslel...

Kameň, ktorý Zoltanor hodil zaúčinkoval len polovične - trafil meč nepriateľa, ktorý smeroval na veľgenerála, avšak ten ho dokázal v momente vrátiť na svoju trasu. To však Gáldhiemovi stačilo na to aby ako tak dobehol, vyskočil a zrazil protivníka na zem. Bol na mieste mŕtvy. Veľgenerál ale padol na zem, z mečom zapichnutým v jeho boku. Krv striekala naokolo ako šialená. Rana bola pravdepodobna hlboká, ale nevyzeralo, že trafila vitálne orgány. Magal sa tak či tak zrútil na zem a chytil sa oboma rukami za ranu.
Sakra! zručal nervózne a prevaľoval sa na zemi od bolesti. Jeden z veliteľov zakričal: Liečiteľ! Vy dvaja, rýchlo mu dajte z tej gebuziny!

Posily trpaslíkov vbehli do pevnosti a postupne zatláčali ľudí dozadu... čerství vojaci sa vymenili z tými dobitými a ľudí prekvapili. Celá bitka sa začala otáčať smerom k lepšiemu, teda aspoň pre trpaslíkov. Jeden z ľudských veliteľov vedel, že sa to celé pokazilo a tak zavelil bleskový ústup ku katapultom. Vojaci sa rozpŕchli a začali utekať za svoju líniu. Noví trpaslíci si ani nezabojovali a tak sa za utekajucími ľudmi rozbehli. Počas behu ich sekali na zem, lebo vôbec neboli vyčerpaní a tak ich pešky dobehli veľmi rýchlo.

Gáldhiem

Rýchlo som vyskočil na nohy a kľakol si ku generálovi. Vytiahol som poslednú fľaštičku obohatenú o návykovú látku a začal ju liať generálovi do úst. Pite, zbaví vás to bolesti a zväčší regeneráciu rán... Nechal som u fľaštičku a pustil som k nemu liečiteľov. Vrátil som sa po štít. Zavesil som si ho na chrbát a meč som vložil do pošvy. Pristúpil som k bratrancovi a potľapkal ho po pleci, Dobrý boj čo ? Vytiahol som fajku a zapálil si ju. Musím priznať, že sme skutočne dobrí tým aj v boji nielen v podfukoch. Vyfúkol som dym a zasmial sa. Myslím že je čas na oddych čo povieš ? A maly by sme ísť namiešať elixír proti opici(kocovine), myslím že ho čoskoro bude treba riadne veľa.

Zoltanor


Všechno se po mé krátké akci událo tak rychle a já to pořádně ani nepostřehl, dokud ke mně nepřišel Gáldhiem a nepoplácl mě po ramenu. "No jo.. Jsme dobrej tým.. Máš pravdu.. Jen aby nám to vydrželo. Chce to ale přidat na kšeftech.." Řekl jsem a chvíli odmlčel, dokud nedomluvil úplně a nenechal mi k odpovědi volný prostor.. "Už kolikrát jsem ti Gáldhieme říkal, ať tomu neříkáš elixír, ale droga.. Navíc proč vůbec? Pravej trpaslík toho má vydržet hodně, kocovina mi navíc nedělá problém. Klidně se zpráskám, mě to za ten pocit a vůni chlastu stojí, tobě snad ne?" Zakončil jsem otázkou a pousmál se i přes můj docela hustý vous. "Aspoň je to už za námi.. První pořádná bitva.. Snad to aspoň někam vedlo." Dodal jsem ještě chvílí poté.

Rana, ktorú Magalovi uštedril zahnutý meč nepriateľa, vyzerala nepekne. Valilo sa z nej množstvo krvi, ale to bolo asi tak všetko. Liečitelia po chvíľke usúdili, že zranenie je našťastie len povrchové a veľgenerál sa zotaví do pár dní. Tento jeden útok však spôsobil, že nemohli urobiť protiútok na pevnosť Gaz. Velitelia zvolali trpaslíkov, ktorí sa rozbehli za unikajúcimi ľudmi... ľudia tam nechali katapulty a bojovníci ich zabavili. Tentoraz aj oni konečne získali nejaké obliehacie stroje. Určite sa proti ľudom využijú v nasledujúcich bojoch... určite to takto nemienili nechať. Trpaslíci odpratávali nahromadených mŕtvych z diery v hradbe. Mali práce až až. Architekt už stál pri hradbách a zapisoval si poškodenia, aby ich mohol čo najrýchlejšie opraviť a hradbu ešte viac posilniť. Dážd konečne ustal a konečne sa zvidnelo. Predchodzie napätie vojakov tentoraz vystriedala radosť z výsledky bitky. Aj napriek mnohým padlým to vyhrali.

Veľgenerála dali liečitelia ako tak do poriadku, ale ešte musel ležať. Gáldhiema a Zoltanora si zavolal do katakómb, kde teraz ležal aj s ostatnými zranenými bojovníkmi.

Gáldhiem

Opieraly sme sa s bratrancom o múr a sledovaly ako ostatný okolo nás pracujú a popritom sme kecaly. V tom zanami došiel nejaký trpaslík s odkazom od generála, že sa máme k nemu hneď dostaviť. Žmurkol som na Zoltana a šťastne povedal Že by čas na zaslúženú odmenu ? Kývol som mu aby šiel za mnou a ja som sa vydal cestou do katakomb. Počas chôdze som sníval o veľkej odmene a sláve a tiež o dobrej párty. Či to ale bol skutočný dôvod prečo si nás generál volá som nevedel, no nepochyboval som o tom.

Zoltanor

"Asi jo.." Odvětil jsem krátce jako odpověď mému bratranci, Gáldhiemovi a vydal se pomalu směrem ke katakombám. Proč si nás tak volá? Přemýšlel jsem cestou a jako odpověď si vyložil to, že to nejspíše bude zasloužená odměna, avšak jaká jsem sám nevěděl. Docházelo mi, že situace trpaslíků je na tom hodně špatně a tak to nebude něco zrovna honosného, nicméně nechal jsem se radši překvapit a už dál o tom nepřemýšlel. Po chvíli jsme dorazili do katakomb, kde krom Magala leželo taky spousty zraněných trpaslíků.. "Porazili jsme takovou početní přesilu.. Trpaslící jsou vážně něco." Řekl jsem si polohlasně pro sebe a čekal jaká slova ze sebe generál vydá.