4|A|9999

Podařilo se ti celkem dobře vylomit dřevěnou desku a vlézt dovnitř. Ocitl ses na nějaké staré zaprášené půdě. Kolem tebe bylo mnoho krámů. Bylo tu hrozně moc prachu a špíny, ale bylo tu rozhodně příjemněji než za komínem. Otázkou samozřejmě bylo, jak se dostat z půdy v domě, ve kterém se evidentně žilo. Ale prozatím jsi měl chvíli čas a chvíli na to si odpočinout. Nebo si prohlédnout svůj lup možná

Eloth "Lišák" Tamareth

Rozhlédl se po tmavé půdě. Dokud nebylo alespoň trochu světlo, netroufal si hledat východ, jelikož padající haraburdí docela přitahovalo pozornost. Posadil se tedyk teplým cihlám komína. Z haraburdí se mu podařilo vytáhnout kus svíce, který zapálí. V té troše světla si začne prohlížet svůj lup, abysi kapánek ukrátil dobu, než stráže zmizí, nebo vyjde slunce.

Našel jsi nějaké svíčky, bylo jich tam docela dost, vesměs téměř vyhořelé. Teplý komín tě udržoval v teple a alespoň jsi měl čas prohlédnout si lup. 2 prsteny, oba zlaté, jeden s kamenem, naušnice vkusné, zlaté, ale zřejmě nepříliš cenné. Nejcenější kus byl ten náramek, vkusně zpracovaný, s několika kameny, zřejmě dost starý. Ale rozhodně jsi za to mohl dostat dostatek peněž na nějaký ten týden života. Nejlepší lup za poslední dobu

Eloth "Lišák" Tamareth

Pod slabým světlem několika téměř vyhořelých svíček si prohlédne lup. Dva prsteny vypadaly poměrně cenně, dokonce ten s kamenem vypadal i na nějaký ten zlaťák při troše štěstí. Náušnice nebyly nic moc, avšak něco za ně dostat mohl. Zlatým hřebem večera byl náramek Dohmasovy ženy. Tento starý, zlatý a kameny zdobený artefakt byl vlastně hlavním cílem loupeže. Pořádně si jej prohlédl. Byl se svým kontaktem domluvený, že 60% z ceny tohoto náramku dostane on a věřil, že to bude slušná částka vzhledem k tomu jak náramek vypadal. Eloth pak vše schoval do svého vaku a zaposlouchal se do okolních zvuků. Vypadalo to, že stráže se již přesunuly jinam. Nevěděl, jak dlouho tu seděl ale nějakou chvíli to bylo, protože většina svíček již zhasla. Vylezl tedy oknem a zkontroloval okolní situaci a když uviděl, že v ulicích nikdo není vyčkal. Po pár minutách pomalu slezl dolů, sundal si šátek z obličeje a nasadil kapuci, která mu spadla, když utíkal. Pomalými kroky se prázdnými uličkami vydal k Pečenému praseti, aby svůj úlovek předal svému kontaktu...nutně potřeboval peníze.

Dostat se z půdy na střechu bylo samo o sobě těžší než dostat se obráceně. Ale nakonec se ti to povedlo. Za střechy ses rozhlédl a mohl sis všimnout, že stráže jsou pryč. Ostatně neměli důvod čekat tu celou noc. A také neměli důvod domnívat se, že tu snad někde poblíž budeš. Mohl sis ale všimnout obrázků, které nesli něco, jako tvojí podobiznu. S šátkem přes 1/2 obličeje a nepříliš přesnou, přesto by tě mohli poznat především tvojí "přátelé" a "kolegové" Nicméně se ti podařilo dostat se bez problémů až do hostince. Otázkou bylo, co se stane teď

Eloth "Lišák" Tamareth

Přistoupil k jednomu z "portrétů" a zahleděl se na něj. Byl na něm neuměle vyobrazen nějaký muž s kápucí a šátkem přes obličej. Elothovi trvalo notnou chvíli, než v tom obrázku poznal sama sebe. Jedinným pohybem strhne plakát ze zdi a schová si jej do brašny. Taková karikatura se mohla vždy hodit pro pobavení kolegů a když už nic jiného, tak by si jej nechal zarámovat. Takový obrázek na stěně se vždy hodil. Cesta k pečenému praseti byla kupodivu bezrpoblémová a bez jakéhokoli konfliktu. Vstoupí do zakouřeného pajzlíku a hostinskému mávne rukou na pokyn, aby mu přitáhl pivo a kus žvance. Následně se posadí naproti svému kontaktu a sundá si šátek i kapuci. Takže...jaká byla dohoda za náramek Dohmasovy ženy? V jeho očích nezle vyčíst nic.

Sedl sis proti svému prasečímu příteli. Opět si z něj ucítil značnou dávku alkoholu. Od doby co tě uviděl tak vypadal, že praskne. A když si na něj promluvil tak se tak málem stalo. Tak ty si po tom fiasku ještě dovoluješ sem přijít jako by nic? Měla to bejt čistá práce! Chápeš co tím myslím? Kdyby se ztratil jen náramek tak by to všechno bylo v pohodě, ale teď? Dohmas zuří vzteky, že si někdo dovolil vztahnout ruku na jeho rodinu, teď po nás půjde dokud nás nevymete z tohohle města všechny! Takže sem ten náramek naval, nebo tě nechám rozřezat na 30 kusů a hodit prasatům! při posledních slovech už řval tak, že to vypadalo že vážně vybuchne, oči mu lezly z důlků a prskal na všechny strany...

Eloth "Lišák" Tamareth

Nesnášl rozhovory tohoto typu. Loupež nebyla stavba domu, nešla provést celá podle plánů, protože osud na plány nehrál. Navíc tón, kterým to jeho kontakt říkal a kapky slin dopadající na jeho tvář celou věc uspíšily. Eloth se bleskově zvedne a přesune i s židlí vedle svého kontaktu. Ten následně ucítí tlak chladného ostrého kovu na svém krku. Ubohý tlouštík neměl ani dost pohyblivosti, aby se alespoň otočil. Elothův výraz je stále stejný. Jak jistě víš, tak loupež nikdy nevychází podle plánu. Navíc s informacemi, které si mi poskytnul to bylo riskantní už prvně! Přitlačí mu dýku víc na krk, aby se náhodou nesnažil křičet. Ještě bych pochopil strhnutí podílu, ale to že mě chceš jaksi vynechat...mě poměrně s*re! Rád bych ti připomenul, že tě tady můžu podříznout a nikdo v týhle podělaný žumpě ani nehne brvou. Uvědom si, že nejsem žádná tvá ku*va ani manželka, takže si vyprošuju, abys se mnou zacházel jako s nima! A jestli se chceš ohánět kontakty, tak tě upozorním, že taky pár mám a i tvé kontakty musí v noci spát. Nejeden by za prstýnek Dohmasovy ženy podřezal vlastní matku, nemluvě o zmetkovi jako jsi ty! Z váčku vytáhne náramek a položí jej na stůl. Ale vážím si tě jako obchodního partnera a zabít tě by mi mnoho peněz nepřineslo. Takže vysol peníze za ty klenoty a můžeme jít každý svou cestou...stráže přece hledají mě...tak co se ošíváš...nevím kdo by zrovna po TOBĚ šel.

Bohužel ses spletl. Tvůj kontakt nebyl jen muž velkých slov. Jakmile jsi ho totiž začal ohrožovat okamžitě se zvedlo několik lidí a vytáhlo své zbraně. V jeho prasečích očích jsi v první chvíli viděl strach, te se ale brzo změnil na jakýsi pocit uspokojení. Pokud mě zabiješ tak zemřeme oba. Ale pokud tu necháš ten náramek, tak můžeš odejít po svých! A s naším "partnerstvím" je konec! Nenechám si vyhrožovat od někoho, jako jsi ty! Jsi nic! Pouliční zlodějíček s pocitem, že je něco víc, než je! Takže konečně poznej svoje místo! Já jsem tady šéf a pokud se ti to nelíbí, tak můžeš jít do jiného města! řekl.

Eloth "Lišák" Tamareth

Ah..tak takhle tedy. Pousmál se Eloth. Většinou pro něj cizí život nic neznamenal a vzít jej někomu se mu nevyplácelo, nyní jej jeho kontakt tak torchu pobouřil. Dobrá tedy, zabít tě asi nemá cenu. Eloth dá pryč dýku z mužova krku. Jakmile se však muž natáhne pro náramek, zavrčí Eloth skrz zuby. O zmrzačení však nepadla jediná zmínka. V tu chvíli se vyšvihnou obě jeho ruce, což bylo vzhledem k jeho předchozímu jednání docela překvapující. Člověk jako on, obklopený po zuby ozbrojenými muži se nechoval takto. Dýkou v pravé ruce mu Eloth přibodl ruku ke stolu a druhou dýku mu zarazil do genitálií. Na mužovo bolestné zaúpění zareaguje úšklebkem. Ihned však zakročí oni muži, kteří byli připraveni okolo. Vzpomeň si na mě příští noc v bordelu... Zasměje se a bleskově zkonfiskuje tak trochu krvavý náramek. Neměl zrovna povahu na férový boj a na boj jako takový. Rozhodl se tedy pro útěk. Popadne tedy i s dýkami v rukou onen prasečí kontakt a zprudka ho přes jednu z židlí hodí po jednom z mužů. Druhému chrstne do obličeje sklenici nějaké silné kořalky a pak oslepenému muži vrazí dýku do stehna. Než se však naděje, je nuce uhýbat útokům něčeho, co vypadalo jako palcát a tak zanechal svou dýku v mužově noze a následně zamíří tedy k nejbližšímu oknu, protože tuší, že dveře můžou být hlídané a tímto oknem proskočí někam ven.