4|A|9999

Rien Lisard

ještě s vážnou tváři vyslechla jeho přednášku. Byla zvyklá na to, že si určití zákazníci mají potřebu povídat. Takže ráda poslouchala ostatní a pokud mohla, tak se ráda do hovorů zapojovala. V těchto časech je dobré slyšet, že všichni nejste stejní.. Spíš mám nepěkné zkušenosti se strážnými, abych pravdu řekla.. Jsem moc ráda, že jsem vás mohla potkat. Poznat někoho, kdo má ještě kapku cti.. Je to rozhodně milá zkušenost, příště u sestry určitě zůstanu. odpověděla mile a pak se začala lehce ospravedlňovat. Nemyslete si, že jsem jako ty ostatní.. Jsem nezávislá, mám tu jen malý podnájem, kde si dělám co chci.. šeptla a zastrčila si pramen neposedných vlasů za ucho. Sestra mi už slíbila, že jí můžu pomáhat v krámu... Ale zatím nemám peníze.. Každý potřebuje nějak vyžit. šeptla Rien dál, lehce ho hladíc po rameni. Normálně by se tak nevymlouvala a bylo by jí jedno, co si o ní zákazník bude myslet. Jenže tenhle chlap vypadal v tomhle směru nezkušeně a zdál se jí milý. Nechtěla být za tu špatnou..
Než půjdeme dovnitř, ráda bych se domluvila na ceně.. Jsem ochotná smlouvat.. zazubila se Rien, jedním pohybem si odepnula černý plášť a sundala jej. Chtěla, aby si jí mohl prohlédnout.. Na sobě měla červeno-černé šaty s lehkým zdobením, byly střižené přesně tak, aby zvýraznily postavu přesýpacích hodin, výstřih měla větší, ale rozhodně ne laciný.. V očích ji hrály jiskřičky..

Lišák

Pohlédne na něj tím svým nezaujatým pohledem. Takže si to vyjasněme...splnil jsem 3/4 vašeho podělaného úkolu, kvůli kterýmu do Charnu v příštích třicet let nepáchnu. Přivedl jsem vám tady tohodle z pevnosti, která je pro 9/10 Charnu nedobytná! Pro vašeho syna jsem jako debil vyřezával tenhe posraný mečík... Zařve a mrští dřevěným mečem přes půl pokoje. Ten váš synáček by si mohl uvědomit, že Charn není posraná hračkárna a že se tam dřevění koníci a hadrové panenky neválejí na každém rohu. Ale jestli ti to až tak doprdele vadí...měl bys mě zabít co nejrychleji, protože další dva dny na podělanou smrt čekat nehodlám!!! Rozpřáhne ruce jako by říkal, tak dělej zabij mě. K čartu s tímhle podělaným městem, světem...s tou podělanou pakáží co tu všude žije. Eloth už řval na lesy...většinou to býval klidný chlapík, ale v poslední době toho na něj bylo moc.

Domek jednonohého chlápka

Chlápkovi naskočila nad okem žíla. Zřejmě tě chtěl už už usmahnout když v tom tě ten chlápek vedle srazil na zem loktem. Neberte ho vážně, je trochu nervní když jedná s dětmi. Musel jednat se dvěma kuchtíkama aby mě dostal ven, zřejmě je jenom unavenej... řekl. Ten druhej chlápek vychladl. No svůj hlavní úkol splnil a vůči mě už nemá žádnej dluh. Ale pořád má dluh vůči mému synovi! Nevím jestli to pro jeho zvrhlé myšlení něco znamená... dodal a pokynul tomu cos ho zachránil, aby šel k němu.

Před Rudou růží

Strážník byl zřejmě dost nesvůj. A můžu se zeptat, co vás dohnalo k... tomuhle? rozhodil rukama. Zřejmě se mu to moc nelíbilo. Jistě to nebylo jen kvůli penězům... snažil se nějak argumentovat. Mezitím se situace trochu uklidnila. Přestaly poplachy a také světla začala zhasínat. Zřejmě lidé zjistili, že se neděje nic, co by vyžadovalo jejich pozornost. Rozhodně mu tvoje přítomnost nebyla nepříjemná, alespoň se tak netvářil. Možná se spíš trochu zklamal, nebo byl jen překvapen. Těžko říct, ve tmě se špatně četli lidské tváře.

Rien Lisard

byla lehce konsternována. Co si ten chlap jako myslí? Vůbec jí nezná a bude ji tady dělat morální přednášku na téma: "Jak špatné je dělat společnici?".. On o tom ví houby!
V Rien se doslova vařila krev, vadilo ji, že jí chce strkat prsty do soukromí a vůbec nejvíc ji rozohnilo to, že nezareagoval tak, jako ostatní.. Místo, aby jí zatáhl dovnitř a myslel rozkrokem, tak se dal do úvah... Bylo to sice chválihodné, ale pro Rien naprosto k ničemu. Už hodně lidí jí ublížilo a hlavně využilo. Byla zkažená.. S tím tenhle chlap už nic neudělá.. Nejspíš..
Co.. Co mě k tomu dohnalo?.. Proč by to nemohlo být jen kvůli penězům? Copak je v Charnu lehké žití? Sám jste říkal, jak to tu chodí, že člověk nemůže vyjít ven bez toho, aby se bál, že ho někdo okrade, nebo podřízne.. Měla jsem k tomu vážné osobní důvody. sýkla Rien a bylo vidět, že je zaskočena. Dokonce i svou pravou ruku stáhla z jeho ramena a na tváři se jí zrodit podivný výraz. Vypadala zaskočeně, ublížené a trochu naštvaně zároveň..
Vy jste zklamaný? optala se do ticha.

Před Rudou růží

Chlápek byl zřejmě neuvěřitelný idealista. Možná to bylo něco, co ho drželo nad vodou, možná chtěl ovlivňovat lidi, kdo ví. Máte naprostou pravdu, žijeme v hrozné době, kde si lidé nepomáhají, člověk lehce může přijít na mizinu a pak se musí rozhodnout. Jsem si jistý, že jste hrdá žena, ale prosím... přijměte tohle jako dárek od přítele řekl a vmáčkl ti do dlaně malý váček. Berte to jako omluvu za to, že jsem vám zkazil obchod. řekl a odcházel pryč. Podíval se na nebe. Byla krásná noc, plná hvězd. Taková tu byla vidět jen málokdy, neboť větinou jí zahalily mraky nebo mlha.

Lišák

Už čekal to nejhorší, když tu jej dračí kérka srazila loktem k zemi. Jelikož to nečekal a byl fakt unavený, tak jej nebyl problém srazit. Celou tu dobu co dračák mluvil, tak Eloth mlčel. To bylo asi poprvé, co se jej někdo zastal a tak ho to docela zaskočilo. Pak uslyšel to magické slůvko dluh! Pro Elotha byl dluh něco nemyslitelného...ať už k někomu, nebo k němu samému...říkejme tomu klidně čest, nebo hloupost, ale prostě to tak bylo. Když se dračák zvedl a rozešel se k jednonožákovi, Eloth vstal. Upřel svůj pohled na onoho muže a zamračil se. Počkat...ještě jedna věc...když jsi mi tenhle úkol zadal, pojistil ses otráveným jablkem...byl bych rád, kdybych dostal protijed...nebo to byl trik? Oči se mu zůžily.

Rien Lisard

Popravdě byla z toho tak v šoku, že ani nemohla mluvit. Nejprve se jen rezignovaně dívala na malý váček ve své ruce a pak se její nohy daly automaticky do pohybu. Na takové jednání opravdu nebyla zvyklá a proto se cítila hodně zvláštně.. Už dlouho nikoho takového nepotkala a uvádělo ji to v úžas. D-Děkuji.. Já.. Nevím co říct.. Stavte se někdy si jen tak popovídat.. vypadlo z Rien, když jej doběhla. Musela mu poděkovat.. I když se z ní za ta léta stala mrcha, která byla někdy až bezcitná.. Teď prostě nemohla jinak..A dejte na sebe pozor.. šeptla a pak už ho nechala jít.
Chvíli ještě strnule stála, dokud ho neztratila z dohledu a následně otevřela váček. V tu chvíli bylo třeba dodat, že Rien moc nevnímala okolní svět, jako by myšlenkama byla stále u toho rozhovoru..
Že by se u ní probudilo svědomí?

Rien Lisard

To byl ale blázínek. hlesla Rien už jen sama pro sebe, když hleděla do váčku. Doslova roztřesenými prsty vytáhla prstýnek a pomalu si ho natáhla na prsteníček pravé ruky. Oči jí v tu chvíli zářily nadšením. Rien byla jako každá žena, milovala šperky a různé cetky. Už tak dlouho ji nikdo nedal žádný dárek! Ten muž ji svým způsobem opravdu okouzlil..
O tom jak velkou radost měla z peněz se ani nedalo mluvit, nenacházela slov a jen si tiše zavýskla. Pak s velkým úsměv na tváři vstoupila do prostor Rudé růže.
Byla to budova, kde je spánek něco jako sprosté slovo, takže i v tuto noční hodinu byl slyšet smích a šum za všech různých pokojů. Rien to měla ráda, ticho už bylo něco, co prakticky neznala.
Její kroky automaticky zamířily do zadní části budovy, kde měla svůj skromný pokojíček. Už se těšila až se spokojeně natáhne na postel a užije si trochu odpočinku. Byl přeci zasloužený! Nějaké peníze se jí podařilo získat, tak co?
Rien si u dveří nejprve sundala z krku náhrdelník s klíčkem a pak pomalu otevřela chatrné dveře s hlasitým VRZ. Dýchl na ní poměrně těžký vzduch, protože od rána nikdo nevětral. Proto okamžitě několika kroky, kdy dokonce hlasitě vrzala i podlaha, přešla k okýnku a otevřela jej dokořán.
Potom si odložila svůj černý plášť na židli a s úsměvem se svalila do postele.

Lišák

Zkřiví tvář zlostí. Byl by se ještě hádal, ale neměl už vůbec energii. Musel teď překonat sebe sama a omluvit se tomu hochovi, aby přežil. Vyjde ven na čerstvý vzduch. Již se rozednívalo, ale jemu se chtělo spát...odešel tedy za dům našel si tam místo za kupou dříví, kde se natáhl, zavřel oči a usnul. Hlad ani neměl, i když se nedalo říct, že by byl nasycený. Usl během chvíle a spal dlouho dlouho...když se probudil, už slunce klesalo směrem k obzoru...a Eloth pociťoval kručení v břichu...to mu, ale zas tak nevadilo. Musel teď vymyslet, jak si usmířit chlapce a přežít. Jedinou možností se zdálo být, mu toho koně udělat a tak si vzal nějaké dřevo a začal jej zpracovávat...snažil se jej vydělat do podoby koně = tyč a na ní hlava.