4|A|9999

Lišák

Hele tak pardon...málokdy si pamatuju jména někoho s kým pracuju... Zamračil se Eloth. A taky nejsem zvyklý na to, že by mi někdo zachraňoval život jen proto, že jsem byl v rejži! Charn není zrovna přátelské místo...chlapci jako ty by si tam vzali co by na mě bylo cenného a nechalimě umřít bez výčitek svědomí... Eloth neříkal celou pravdu...pravdou bylo, že by ho předali strážím a skásli za to nějaký ten peníz. Ale dobrá...děkuju kluku...teda Evane... Posadí se na něco mezi stolkem a židí. Nemyslím si, že mě má tvůj otec v lásce...ani se mu nedivím...ale on se nemůže zase divit mě... Jakmile sikluk natahoval rukavici, tak se ušklíbl. Ale, ale...myslím, že mu to neřeknu, ale jsem poměrně zvídavý člověk a tak by mě zajímalo...coto znázorňuje... Řekne se zájmem, který byl zčásti předstíraný. Elotha sice zajímalo k čemu to slouží, ale né tak, aby se přirozeně ptal. Ptal se spíš, aby navázal nějaký vztah s tí klukem, který rozhodoval o jeho životě.

Rien Lisard

Než vyšla do škaredého počasí venku, stačila potkat Sonyu a jejího zákazníka. Na první pohled se na ní usmála, jako by ji přála k tomu, jak pěkného chlapa ulovila. V duchu se však ušklíbla.
Jak to ta mrcha dělá? To už je druhý pěkný chlap, s kterým si bude moct tento týden užít.. Tohle není fér.. S pěkným bych se klidně vyspala. Brumlala si Rien v duchu a když vyšla ven a na vlasy ji začaly dopadat první kapky deště, nasadila si přes ně kápi.
Rien počasí nevadilo, jak nechtěla mít zmáčené vlasy. Její kroky byly nesoustředěné, před očima se jí opět míhaly myšlenky. Proč měla Sonya takové štěstí? Měla ho vždycky, pokaždé Rien popichovala. Dokonce jednou si ji málem odvedl jeden půvabný a hlavně bohatý chlápek. I když z toho nakonec sešlo, aspoň takovou nabídku měla! Rien ne.. A přitom by se klidně i vdávala, kdyby ten dotyčný nebyl úplně ošklivý, měl by peníze a nebil by ji.. Tak by to snad i šlo. Neměla velké nároky, aspoň si to vždycky myslela.
Rien navíc nebyla zvyklá, že by se její zákazníci zajímali o její duševno. To jim bylo jedno, přišli si za svým a k ránu odcházeli. Ovšem ten muž, kterého potkala včera, musela na to pořád myslet. Byl jiný.
Hovořil s ní bez toho, aby něco očekával, dokonce jí pomohl.. Nevídané..
Mezitím, co téměř v tranzu procházela ulicemi, mířily její kroky k výhledu na moře.

Chatka u moře

No právě, Charn je celej na prd. A jestli to někdy má začít bejt lepší, tak to někdo musí začít ne? Třeba teď až vy uvidíte někoho zraněného, tak si vzpomenete jak jsem já vás zachránil a místo abyste ho okradl, tak mu pomůžete... řekl Evan trochu naivně, ale něco na tom mohlo být. Když přišla řeč na tetování tak se Evan trochu zamračil. Já bych o tom ale fakt neměl mluvit. Táta by se fakt naštval, kdyby to zjistil, že jste ho jenom viděl. Radši to necháme bejt jo? Díky za koníka řekl

Ulice Charnu

Za chvíli jsi Sonyu pustila z hlavy a nazdařbůh se toulala uličkami. Deštivý Charn nebyl právě nejživější místo, ačkoli tu pršelo tak často, že bylo živější, než by člověk čekal. Míjela si hloučky lidí a nakonec ses dostala k terase, která shlížela na celý přístav. Bylo to celkem pěkné místo, pozůstatek něčeho pěkného, něčeho staršího než Charn. Dneska tu ale moc lidí nebylo. Nějaký chlápek pozoroval moře, a 2 děti házeli dolů kamínky. Od moře se blížila daleko větší bouře, bylo to dost znepokojivé. Pak se ale rozezněly zvony. Nebyla sis jistá, co to znamenalo. Mohlo to být cokoliv od invaze přes povodeň až po Charnovi narozeniny...

Lišák

Jo..něco na tom je... Odpoví klukovi. To sotva...nechápu proč já bych měl něco měnit.. Řekne sám sobě. Jo...dobrá..proč riskovat...tvůj táta je docela brutalista... Ušklíbne se a vstane. Za toho koně mi neděkuj...byla to součást naší dohody...no..já si jdu vyzvednout svůj protijed...teda..hádám, že jsme si tímto kvit..nebo ne? Koukne na něj a čeká na odpověď. Už začínal cítit nevolnost, která mohla být sice způsobena hladem, ale bálse, že je způsobena jedem.

Chaloupka u moře

Táta není takovej, teda většinou. Ale nějak jste ho naštval asi. Co to vůbec znemaná "argonantní vyblízanej indocil"? zeptal se Evan. No, ale to je jedno. A pokud si myslíte, že dřevěnej koník má cenu vašeho života tak asi jo no. Ale třeba se ještě uvidíme. řekl jsem. Modrý medvídek u okna zavrčel a modře zajiskřil. Asi ses mu nelíbil. No tak Alaë, nevrč. A opovaž se blejskat! řekl Evan. Medvídek se zatvářil uraženě a zase si lehl...

Lišák

Posměšně si odfrkne při klukových slovech. Jednou to pochopíš... Eloth trošku nervózně koukl na modrého medvěda. On dokonce jiskřil...no nic s čím by chtěl Eloth bojovat. Když už chytal za kliku, zastavil se a zamyslel. Pak se otočil a podíval se na kluka. V jeho pohledu bylo cosi vážného, co jeho slovům dodávalo na váze. Věř mi kluku...můj život nemá cenu ani toho koně...to mi věř...jediná věc je, že se bojím smrti a umírat se mi nechce... Pak otevře dveře z pokoje a odejde, když odchází, pomyslí si. Doufej, že už se nikdy nepotkáme...pro tvé dobro kluku... Když vyjde z pokoje, pokusí se najít toho chlapa v celé chajdě.

Chaloupka u moře

Pro ostatn možná ne, ale pro vás ano... řekl Evan, než se za tebou definitivně zavřely dveře. Chlápka si našel velice rychle. Tvářil se tak, jako kdyby mohl číst tvé myšlenky. Popravdě jsi měl takový blbý pocit, že by to opravdu mohl umět, ale snad to byl jen pocit. Seděl v křesle u krbu. Když tě uviděl, tak ti pokynul. Na stole byl kořící hrnec. Příjemně z něj voněla rybí polévka. Sněz tak 2-3 porce, mělo by to neutralizovat jed, tím naše spolupráce končí... řekl

Lišák

Na další klukova slova už neodpoví...Postaví se čelem chlapovi a projede ho pohledem. Vypadal jako by dokázal číst myšlenky, což se Elothovi nezamlouvalo. Eloth se snažil nemyslet na nic ale stejně mu hlavou ubíhaly myšlenky kam se vydá teď. Napadlo jej vydat se do Garsternu...tam není známý..mohl by tam započít novou kariéru...ostatně do Charnu už nemohl...né jenom tak...byl teď příliš hledaný. Pak se koukne na kouřící polévku. Beze slov se k ní posadí a nahází do sebe né dvě nebo tři porce ale rovnou pět porcí, protože byl dost hladový a také si chtěl být jistý, že jed bude neutralizován. Pak se postaví...byl čas odsud vypadnout...pomalu přejde ke dveřím, které otevře. Nic jej tu už nedrželo a tak musel vypadnout, než začnou stráže prohledávat okolí. Ve dveřích však zamrzl. Zatímco za ním z nebe padala voda, vypadalo to že přemýšlí. Pak nakonec promluvil...tiše, ale zřetelně...jediné slovo. Díky... Pak vyjde do deště, přes hlavu si přehodí kapuci a vydá se směrem k Myrdonskému lesu.

Vyšel jsi z chalupy. Chlápek už na tebe nemluvil. Vyšel jsi do deště, ale netušil co dělat teď. Cesta do nějakého dalšího města by trvala dlouho a nikde v okolí nebylo kam se vrtnout. Bez zásob jsi nemohl ani moc dlouho vydržet sám o sobě. Samozřejmě jsi byl ve špatných situacích, ale teď jsi neměl moc možností. Zamířil jsi do lesa, o které jsi věděl, že je plný vlků a skřetů a také patrol Charnských vojáků...

Rien Lisard

Když došla k poměrně zachovalé terase, která nabízela příjemnou vyhlídku na moře, na její tváři se objevil veselý úsměv. Její oči se zájmem hleděly do dálky, ovšem ta bouřka Rien trochu zneklidňovala. Věřila, že kdyby bylo příznivější počasi, určitě by plno lidí mělo o mnohem lepší náladu. Mohli by tak aspoň na chvíli zapomenout na své trable, starosti a jít si ven užívat slunečních paprsků.
Mezitím, co se Rien zabírala vlastními myšlenkami, z ničeho nic se rozezněl poplašný zvon. Popravdě sebou trochu trhla, protože se vyděsila a automaticky se ohlédla po muži a dvou dětech s nadějí, jestli oni o něčem neví. V tomhle městě se mohlo dít naprosto cokoliv. Charn mohl klidně v pompézním stylu slavit své narozeniny, kdo ví..
Co se to děje..? namítla polohlasně do prostoru.