Prolog: Odvody

Měl jsi ještě moře času, zdálo se, že felčar měl i jiné obchůzky. Místnost byla temná a podivné stíny naložených zvířat byly poněkud znepokojivé. Navíc podivné zápachy chemie a rozkládajících se látek začínal být po čase docela nepříjemný. Z celé místnosti vedla 2 okýnka, stejná jako v cele, jen trochu větší. Felčas se vrátil až ve chvíli, kdy se venku trochu setmělo. Vešel dovnitř, ještě ve dveřích se pozdravil s jedním ze strážců, co hlídal dveře. Tak jak se má můj pacient? zeptal se temné místnosti. Zřejmě to byl opravdu dobrý felčar...

Namar Northsong

Prechádzal som sa, ležal, odychoval. Ani jedna z tých čiností nebola zaujímavá. Videl som ako slnko konečne zapadlo a videl som, ako sa už mesiac chystá skryť za obzor. Dneska ma odvezú do služby a ja som pokazil všetko čo som mohol. Felčiarovi som vyslovil svoju verziu, avšak nezaútočil som na neho. nebol som hlúpy, vedel som že by mi to nevyšlo a potom by som neodišiel iba s odseknutou rukou. Ukázal som ju dobre sa hojacie zranenie. predstieral som, že je hovorenie pre mna ešte tažké a tak som mu vlastne nič nepovedal, okrem toho čo už sám vedel aleb si to zistil. Stále som bol ticho. Mal som iba svoj plášť a v nom noho vecí z jeho pracovne. Rôzne lektvary a elixíry, každý iný..Dúfal som že nejakému dedinskému felčiarovi by som to mohol rpedať, samozrejme po tom, čo dezertujem. nič iné ma nenapadlo, ako sa dostať z hradu, iba poslúchnuť rozkazy. Dúfal som že sa mi to podarí...

Felčar vešel do místnosti a zavřel za sebou. Tak zítřejší transport asi zmeškáte, protože v tomhle stavu vás nemůžu pustit a další pojede až za týden. Jinak ten vězeň, co měl celu naproti vám tvrdí, že vás prý zranil strážný, je to pravda? Měli jsme tu už pár podobných případů, ale nikdo neví, kdo je spáchal... řekl felčar a přešel ke krbu, kde zapálil oheň. Pak dal na oheň hřát kotlík s vodou a zmizel mezi regály s bylinkami. Pak si uvědomil, že asi ještě nemůžeš mluvit a přešel blíž se stohem bylinek v ruce. Aspoň kývněte, nebo něco...

Namar Northsong

V tváry som sa tváril neutrálne,avšak vo mne to vrelo, moja mysel takmer explodovala. Takže predsa len sa niečo stalo... nemohol som na neho vykríknuť pravdu. A lož, ktorá sa ku mne nakoniec vrátila ako pravda, tiež nemohla byť vyslovená zhurta. Čakal som, kým si sám uvedomí, že mi hlas nefunguje tak ako má. v duchu som klial za to že som sa podrezal tak prisilno. prikívol som po otázke, ktorú mi položil. nechám ho, nech si zvyšok dorieši sám.
Viac som sa mu pomáhať nesnažil. Moja tvár bola sklopená v predsteranej hrdosti, tak, ako to robvia všetky pevné povahy. neukazujú strach...muži neplačú...takýmto smerom predstieral svoje predstieranie. Bol v tomto príliš talentovaný....

Felčar jen pokrčil rameny. To se brzo zahojí, víc už nemůžu udělat, prozatím... řekl jsem a přinesl mu hrnek čaje. Voněl rozhodně celkem hezky. Vypijte to, pomůže to... dodal jsem mu s nabídnutým hrnkem... Bohužel nebylo nic víc, co by pro tebe mohl udělat. Dneska vás nechám tady, ale zítra se vrátíte zpět do cely... řekl nakonec

Namar Northsong

Čaj bol teplý, takmer vriaci. S vdakou ho prial. Posral som to, áno posral a ešte zhoršil svoju situáciu. Deň ubehol rýchlo. Čaja som sa dotkol iba pár krát. Pre niekoho, kto nežil život detstvo v uliciach, to nedokázal pochopiť. ten strach, že nebudete mať čo zajtra jesť, ten strach, že príde niekto iný a zoberie vám vaše jedlo. Mnohých by napadlo, že práve z týchto dôvodou vypije šálku čaju čo najskôr. Avšak opak bol pravdou. kedysi, ked žil na ulici, by tak urobil. Avšak tu a teraz si ten čaj vychutnával, v malých, nepravidelných dúškoch. mal čas, celú noc. Bol strojcom svojeho života, sám určoval kedy sa naje a napije, naplní hlad. Podcta, ktorú si meštania nevážili. Noc prešla prirýchlo. Začalo svitať. čaj už bol chladný a takmer nevhodný na konzumovanie pre boháča. Namar si uchlipol poslednú dávku a naplnil vrecká všetkým môžným, čo našiel v miestnosti. obväzy, byliny aj flaštičky neznámeho pôvodu. všetko mohol predať. Vedel, že dnes, o pár hodín, ho odväzú a tam sa nikdo nebude maznať s tým, čo urobí. kráčal po miestnosti s eleganciou, zvláštnu na dieťa ulice, zvláštnu na odcúdenca, ktorý mal všetky vrecký plné rôznych blbostí. ešte zvláštnejší bol systém, akým si to poukladal. Žiadne vypukliny, nič, akoby nič nemal. V miestnosti sa snažil vyvolať dojem, že nič nezmizlo, aj ked sa v tých písmenkách na flaškách nevyznal, dúfal že sa trafil správne. Slnko ho zasiahlo do očí. Pohladil si zranenie. Teraz, ked nad tým tak premýšlal, úplne to dodrbal. To s tou krvou, s tým zapieraním a klamstvom. ten strážnik mu spraví na tých pár hodín peklo. Avšak určite menšie ako vojna. Mal v pláne pri prvej príležitosti újisť, dezertovať, či to nazvať hocijak inak, zmysel sa nezmenil. premýšlal, ked v tej chvíli sa otvorili dvere. prišiel jeho odvoz, jeho osobná stráž....

Dovnitř vešli dva strážní. Nebyli však úplně hloupí, takže tě prohledali než tě odvedli. Velice rychle tě zbavili všeho, co ti nepatří. Odvedli si tě kousek stranou. Doktor ti určitě říkal, že si pěkně poležíš v cele co? Ale to ses spletl chlapečku... řekl a praštil tě vší silou do břicha. Odveďte ho do transportu řekl. Další voják tě chytl a společně tě odvedli skrz koridory až před budovu. Vzpírat ses mohl jak si chtěl, drželi tě příliš pevně. Nakonec ti spoutali nohy a hodili tě do vozu. Zavřely za tebou dveře. Ve voze bylo dalších 5 lidí... vůz se dal do pohybu...

Pred bránou do mesta bjoval z trpaslíkmi. Zaútočili naňho. V ruke drží luk a z tulca si berie šípi. Strieľa na trpaslíkov a snaží sa ich zabiť. Skoro mu zabili koňa. Je ich tu stále viac a viac. Zobral dýku na hádzanie . Vrhol ju po najbližšom trpaslíkovy. Z tulca vyťiahol šíp, vystrelil. To sa opakovalo päť krát . Tulec sa mu prázdnil. Mal len 19 šípov. Stál proti presile. Pohol sa dopredu a z najbližších zabitích trpaslíkoch vyťiahol šípi.
Po hodine sa mu podarilo zabiť aj posledného. Rýchle odcválal do mesta. Obrovskéské mesto, a tak málo času. Zamieril ku veznici.