Oriské vojvodstvo

> Eleanor

Dnešný deň vyzeral pekne a príjemne. Slnko na obed vyšlo spoza oblakov a jeho lúče zohrievali pokojné pobrežné vody. Južné pobrežie Oriského vojvodstva bolo pokryté množstvom rybárskych dedín, okrem nich sa tu dali nájsť aj väčšie mestá, no samozrejme najväčšie z nich bola Orisa, žiarivý klenot južného Yrithu. Orisa však bola pre vás záležitosť minulosti. Po tom ako rodina Eleanor prakticky skrachovala, nezostalo pre vás miesto v takom bohatom meste. Miesto na bývanie by aj bolo, no otec Eleanor sa tam nedokázal zmestiť kvôli obrovskému egu ostatných šľachticov, ktorí z neho mali dobrú srandu. Richtár mesta ho chcel vyhlásiť za márnotratného, no ku šťastiu sa vám ešte predtým podarilo odsťahovať.

No po tom ako Eleanor uvidela pána Rafaela... zdalo sa že tento deň nebude predsa len taký pekný. Pán Rafael bol veľmi dobrý priateľ jej otca, ktorý tiež patril k nižšej šľachte s tým rozdielom že on nestratil majetok. No aj napriek tomu priateľom vašej rodiny ostal. Nebol to zlý muž, práve naopak - rozdával naokolo úsmevy, svoju manželku mal rád, u svojich poddaných bol známy ako dobrosrdečný chlap. No pre Eleanor bola na ňom jedna chyba. Neustále chodil za jej otcom a hovoril mu aby sa Eleanor vydala.
Tvojej dcére sa bude žiť lepšie ak ju vydáš. Nemá ani čo zdediť... čo ak zomrieš, čo potom? Nikto o ňu nebude stáť. Vydaj ju kým je čas, kým si ako tak schopný. Môj syn, má osemnásť, a jednoznačne má záujem o nejaké dievča. A... jedinú ponuku na vydaj dostaneš odo mňa, na to pamätaj. Nikto neožení svojho syna za nemajetnú ženu. Ani ja by som to neurobil, ale si môj priateľ a chcem zabezpečiť tvojej dcére dobrý život. Predsa len, nežijeme večne. Mysli na budúcnosť, Hector. Vysvetľoval a divoko gestikuloval Rafael, kým jeho žena ktorá sedela vedľa neho len súhlasne prikyvovala.
O môjho syna sa neboj, Hector, zaobchádzal by s ňou dobre. Zdedil po mne veľa, čomu sa radujem. A Eleanor má už sedemnásť rokov... to je najvyšší čas na vydaj. Dokonca by som povedal neskoro!

Eleanor

Přes všechny krásy, které den nabízel se cítila otráveně. Stála u plotny a připravovala jídlo, které dnes bylo slavnostnější než obvykle a také ho bylo více. Otec totiž pozval na oběd svého blízkého přítele a jediného, který s ním zůstal po krachu rodiny. Pan Rafael byl směs mnoha ctností, byl hodný, prátelský, rád pomáhal druhým a ona jej v podstatě měla ráda...jako...strýce...Bohůžel to byl on, kdo, ač s dobrými úmysly, přesvědčoval jejího otce, aby se konečně vdala. Bylo to d něj na jednu stranu hezké, že jí nabízel možnost udržet si životní úroveň, mít se dobře, mít hodného manžela a užívat si povinností manželky, ale to ona nechtěla. Chtěla si sama najít muže se kterým by strávila zbytek života a prosadit se ve světě jako žena. Její otec něco jako vdavky moc nevnímal, protože byl zatížen prací, ale pan Rafael mu to nějak připomínal, což nebylo dobré. Pokud by se teď vdala, za chlapce kterého nikdy neviděla a to mohl být hodný jak moc chtěl, skončila by jako všechny ostatní ženy - do roka, nebo dvou by mu porodila první dítě, pak nejlépe ještě další tři. Následně by ji čekal život paničky v nějakém sídle, kde by s jinými paničkami probírala nové modní záležitosti v oblasti šatů, jak její ratolesti vyrostly a jak nedávno potěšila manželem zprávou o tom, že je opět těhotná. Zavrtěla u plotny hlavou...tohle nechtěla...teda..ne takhle...chtěla se věnovat tomu co jí baví..stát se známou a uznávanou...najít si nějakého z těch pěkných charnských modrookých mořeplavců, tedy někoho s jejich geny, vzhledem k tomu co panovalo v Charnu. A pak žít spokojený život, ničeho nelitovat. Otočila se tedy pomalu od plotny a donesla otci i panu Rafaelovi pečené kuře, nevídanou porci masa, na to že nebyla neděle.
"To je nesmírně laskavá a výhodná nabídka, pane Rafaeli, ale nemyslíte, že by byl na místě i můj názor? Při vší úctě je jen dobře, že je syn po vás hodný člověk, ale to neznamená, že s ním chci strávit zbytek života." Její výraz byl odhodlaný.

Postarší pán sa usmial a na poznámku Eleanor len pokrútil hlavou.
V živote sú aj dôležitejšie veci ako láska. Je síce pravda, že od lásky a zľutovania bude záležať tvoj život ak budeš bez majetk...
Jeho manželka ho mierne plesla po pleci a zamračila sa.
Nestraš ju, chudinku! Daj jej čas. Už nepatria do hry tých vyšších, kde je manželstvo spôsob ako získať väčšie majetky a bohatstvo. Nech sa rozhodne sama.
Rafal len znova odmietavo pokrútil hlavou. Zvedavo sa na Eleanor zahľadel.
A čo teda chceš robiť? Neláka ťa výchova vlastného potomstva? Je to predsa najúžasnejšia vec ktorá sa môže stať, a ženy na ňu majú výsadné právo. Mala by si si to ceniť. Smeroval otázku k Eleanor.

Eleanor

Zamračila se na Rafaelova slova a skřížila ruce na prsou. Tady nejde o lásku jako takovou, i když i ta je důležitá. Mě jde především o možnost volby...nelíbí se mi celá ta archaická myšlenka - muž si vybere ženu a ta mu poslušně kýve a plodí děti! JÁ si chci vybrat muže, který bude otcem mých dětí...já chcu zvolit, kdy ty děti budu mít! Pokračuje v zamračeném výrazu. Vím, že to myslíte dobře, ale to nic nemění na tom, že bych se jimi měla řídit, když nechci. Co se týče majetku....JÁ...se prosadím...stanu se uznávanou...pomůžu otci zdokonalit jeho oblek a vyvynu vlastní technologie...něco co posune lidi o krok dál a možná jim to i strhne zástěru zaslepenosti z očí. Otočí se zpět k plotně a nabere kus jídla i Rafaelově ženě. Její přímluva ji potěšila...Co chci dělat? Chci se zdokonalit v tom co umím...prosadit se...nebýt jen žena...prostředek k zachování rodu... U výchovy potomstva se zarazí. Tak...jistě že mě láká...i když se ji také docela obávám..vždyť kolik žen nepřežilo narození svého potomka? Ale do budoucna bych děti určitě chtěla...jako každá žena...ale já chci určit kdy děti budu mít...kolik jich budu mít a především...s kým je budu mít... Její nálada byla v trapu.

Tieto slová ho rozhodne prekvapili. Z jeho tváre sa však nedalo vyčítať či to bolo príjemné alebo nepríjemné prekvapenie. Dokonca sa zdalo že ani jeho žena neverí vlastným ušiam.
Toto... toto sú skutočne revolučné myšlienky. Najlepšie bude ak toto nebudeš hovoriť už nikomu. Musíme sa zmieriť s dobou v akej žijeme. Na tom bohužiaľ, dievča moje milé, nezmeníš nič. Odvetil, tentoraz už bez úsmevu a znova iba robil svoje obľúbené gesto - odmietavé krútenie hlavou. Určite sa teraz divil že kde nabrala takéto móresy a prapodivné správanie.
Pozri sa na púštny ľud. Sú blízko k Yrithu, a ich spoločnosť je vedená ženami. Celá Isenia toto vždy považovala za najväčšiu hlúposť, no a pozri kam ich to doviedlo... žijú na horúcej púšti, majú barbarské zvyky, sú nekultivovaní, stále žijú v kmeňoch, no, dovolil by som si povedať že sú primitívni. Vysvetlil poučným hlasom pán Rafael a spýtavo sa pozrel na Eleanor.
A pozri kde sme my. Isenia je na vrchole. Nikdy nám nebolo lepšie. Dokončil, no náhle ho prerušila jeho žena.
Eleanor, moja zlatá, počula si? Branurgskí princovia prednedávnom schválili zákon, ktorý povoľuje ženám mať väčšie práva na majetok, čo znamená že by mohli žiť aj sami, bez manželov. Následne na to sa vyhlásili aj pre iné povolenia, a princovia pravdepodobne prijmú aj povolenie žien vychovávať deti samostatne, teda by zaviedli materskú moc. To by bola novinka v celej Isenii. Doteraz sme mali len otcovskú a manželskú moc. Oznámila s úprimným úsmevom, no tentoraz ju prerušil jej manžel.
Ticho, žena. Nemusí počuť tieto hlúposti čo tam tí hlúpi princovia porábajú. Ja ti poviem ako to bolo - títo princovia sú ešte opojení mladosťou, a ich manželky ich omámili svojimi rečami. No nepoznám mladého muža ktorý by odolal ženskej kráse a šarmom. Aj to je jeden z dôvodov prečo to je šialenstvo - zbraňou žien sú klamstvá, intrigy a jed. Zdalo sa že Rafael je mierne iritovaný a tak to bolo počuť aj v jeho hlase.

Eleanor

Pokud bychom všichni smýšleli tak, že se zaběhnutým nic dělat nemůžeme, tak bychom zůstali zaseklí...Pokud by si bohové řekli, že zvířata jsou tak akurát a že lidi už tvořit netřeba? Kdyby řekli, že tak jak to je to není třeba měnit? Nemůžeme myslet zpátečnicky...pokud se neustále budeme držet toho, že zaběhlé je nejlepší... Řekla odhodlaně...naštěstí pro ní, aspoň Rafaelova žena stála na její straně...alespoň zčásti.
Ale já tady vůbec nemluvím o matriarchální společnosti...netvrdím, že by měly ženy vést společnost! Tvrdím, že ženy by měly mít více svobody v rozhodování o vlastním osudu, větší šance na uplatnění se v oborech, které je zajímají, ať už je to pletení koberců, nebo válečná tažení. Mračí se stále víc a víc. Z mého pohedu nejsou o moc více barbarští než my! Oni ulačují otroky, my utlačujeme ženy...vlastní ženy. Pak promluví opět Rafaelova žena.
Ano..to je ono...větší svoboda..proč by ženy nemohly spravovat majetky? myslíte že jsme na to příliš hloupé? Když ale promluvil pan Rafael naposledy, ozvala se pokojem rána a zvuk tříštícího se nádobí, když Eleanor praštila s talířem o stůl a ten se rozpadl. Pane Rafaeli...vážím si vás...jako moudrého, hodného a pravedlivého muže, ale až příště vypustíte slova jako tyto, tak si laskavě uvědomte, kdo vám zajistil, že zde bude někdo nesoucí váš odkaz? Kdo vám v bolestech přivedl na svět syna? Ráda bych vás upozornila, že to byla vaše MATKA, tudíž ŽENA, kdo vás nosil devět mesíců pod srdcem! Že to byla ŽENA, kdo vám dal život....a nakonec dodám že to nebyla ŽENA, ale ješitní a sebestřední MUŽI toužící po nesmrtelné slávě, penězích a moci, kteří nás zatáhli do vleklé války s trpaslíky. Jestli jí předchozí slova pana Rafaela lezla krkem, tak teď zuřila. Označit ženy za intrikářské, prolhané travičky! Ano, byly takové ženy, ale to neznamenalo rozšířit onu rovnici na všechny ženy.

Rafael mal počas celého jej monológu vyvalené oči a na tvári nechápavý výraz. Na niečo takéto v žiadnom prípade nebol zvyknutý, ba snáď niečo takéto nepočul za celý svoj život. Slová Eleanor ho museli poriadne pohoršiť, lebo sa zdvihol od stola, bezradne rozhodil rukami a zamrmlal nejakú poznámku na neporiadnu výchovu. Keby že nie je dcéra niekoho iného, ušlo by sa jej niekoľko poriadnych faciek. Zdalo sa že tentoraz už zo svojej strany stratila aj jeho manželku, ktorá odmietavo krútila hlavou.
Do armády by si nechcela ísť. Nikdy. A žiadne dievča by tam nechcelo ísť. Muži bojujú na bojovom poli, ženy bojujú v pôrodnej posteli. Pri oboch bojoch je veľká šanca smrti, a zároveň aj života. Dodala smerom ku Eleanor a snažila sa upokojiť manžela. Ten si napokon sadol, ale na Eleanor sa stále mračil.
Jeho manželka následne dovnútra zavolala ich slúžku, valeánku.
Ele, Marella ti niečo ukáže, choď s ňou. Pokynula slúžke a tá sa mierne uklonila smerom k Eleanor. Bola celkom mladá, a očividne ešte nevedela ako pokynúť šľachticovi aby ju nasledoval. Preto urobila akési rýchle, nezrozumiteľné gesto a vyšla z miestnosti. Navyše bolo neslušné a neúctivé ak išiel otrok prvý, takže sa do miestnosti rýchlo vrátila a čakala na Eleanor. Na tvári sa začervenala. Nervozita z nej sršala prúdom.
Tadiaľto, moja pani.

Eleanor

Snažila se držet, aby se neusmála. Jistou měrou ji těšilo, že pana Rafaela vyvedla z míry...Měla prostě své názory a za těmi si stála...co jí mrzelo, že se jí její otec nezastal. Vůbec...nemluvil, což zas nebylo tak neobvyklé. Pak debata došla do bodu, kdy ztratila podporu i Rafaelovy ženy. To jí trochu zamrzelo, ale bylo to pochopitelné...zabrouzdala do vod, které nebyly v dnešní společnosti považovány za tabu.
Už klidnějším hlasem, který zněl až skoro chápavě odpověděla. Upřímně...nikdo z vás nemůže vědět co chci já...do mé hlavy nevidíte...můžete si myslet co chci, nebo nechci...nicméně beru vaše argumenty...jsou podložené a moudré...
Koukne na příchozí služku. Něco ukáže? Doufám, že to není to co myslím... Otočila se a vyšla z místnosti. Ano...jeho manželka to s ním opravdu umí...hádám, že mě poslala ven, jen abych nevířila vzduch...a nejspíš taky proto, aby mohli dojednat co začali...
Pokračovala za služkou. Takže...Marello...ty jsi Valeán? Taky jsem měla valeánskou chůvu...jmenovala se Maeredith...

Uh, áno, som valeánka, tak ako všetci... služobníci, moja pani. Odpovedala so sklonenou hlavou, no potom akoby si niečo uvedomila a hlavu zdvihla. Asi jej vypadlo ďalšie základné pravidlo - nepozerať do zeme pri rozhovore s vyššie postavenými osobami. A znova sa začervenala po tom ako si uvedomila že jej poznámka vyznela trochu drzo a neúctivo.
Prepáčte. Ospravedlnila sa. Moja pani.
Bez ďalších slov ste spoločne vyšli z domu a zamierili smerom do stajní. Teraz už Eleanor mohla tušiť čo jej asi chce ukázať. Po chvíli ste tam došli. Sedel tam valeán, druhý služobník pána Rafaela. Kývol na Marellu, bleskovo sa postavil a šiel ju pobozkať na líce, možno aj na pery. No potom si všimol Eleanor a od Marelly odstúpil. Obaja sa zatvárili zahanbene a valeán sa divoko ospravedlňoval. Marella ho odstrčila a ukázala smerom k jednému z koňov. Ten rozhodne nepatril vašej rodine, to teda nie.
Bolo to už na prvý pohľad úžasné zviera. Tento kôň bol svalnatý, dobre vypracovaný, mal perfektne aerodynamické, okrúhle telo, prekrásnu lesklú pokožku, a to ani nehovoriac o chvoste a hrive, ktoré sa zdali neuveriteľne hebké a zároveň pevné. Eleanor sa ani nemusela vyznať v koňoch, a vedela, že tento musel byť pekelne drahý, a vzácny.
Bandarunský chov, moja pani. Je rovno z Azimy. Povedala Marella s úsmevom a podišla ku zvieraťu. Kôň zafŕkal a spokojne jedol jablko ktoré mu podala.
Ak bola pravda čo hovorí, tak tento kôň bol bandarun. To znamená že jeho hodnota je neuveriteľne vysoká. A samozrejme aj kvalita. Bandarunský chov v Azimskom kráľovstve je najslávnejší a najznámejší v celej Isenii, taký, aký pozná každý jeden človek. Kone pochádzajúce z neho si mohli dovoliť len vysokí šľachtici, a aj jeden bandarun v zbierke znamenal značnú prestíž.
No bolo to podozrivé. Odkiaľ by mohol mať pán Rafael takéhoto koňa? So svojim majetkom si ani zďaleka nemohol dovoliť takúto sortu. Možno by nemal ani na jeho dovoz, Azima bola predsa na druhom severnom konci Isenie.

Eleanor

Pousmála se. Nemusíš se omlouvat, tady nejsi na dvoře. Můžeš mi říkat Eleanor, ale upřednostnila bych vykání.
Pak uviděla dalšího valeána. Políbil Marellu. Skoro jim až záviděla, že i když nebyli svobodní, tak měli alespoň svobodnou lásku.
Od těch dvou jí odtrhl až kůň. Opravdu krásné zvíře a Eleanor se mohla snažit být emancipovaná jak chtěla, koně chtěla každá dívka a především takového statného krásného jedince.
Kde se tady vzal? Čí to je? Jak se jmenuje...
její oči zazářily a rozohněná povaha se zklidnila. Ať byl Rafael jaký chtěl, taktiku zvolil perfektní. Eleanor přistoupila ke koni a pokusila se ho pohladit. Nikdy neměla šanci si na koni zajezdit. Je...nádherný...

Hector

Rafaeli, příteli...musíš ji omluvit, je mladá a plná ohně. Připomíná mi svoji babičku...ta byla známá svou povahou...I já si už uvědomuji, že by se měla vdát, ale vidíš jaký je její přístup a nechci si ji rozhádat. Je to jediné co mi zbylo....navíc...vidím v ní pořád tu malou holčičku.