Athralský les

Bělovlasý elf chytil Randrotha za rameno a popohnal ho kupředu, "jak jsem řekl, musíme si pospíšit," domluvil a sám se rozběhl. Randroth si teď teprve mohl všimnout, že elf u sebe nemá žádné zbraně, což byl s největší pravděpodobností právě ten důvod, proč se se skřety nepustil do přímého boje rovnou. Elf se proháněl lesem jako o závod a místy mu Randroth nestačil, ale v takových chvílích se elf vždycky ohlédl za sebe a když byl lidský poutník moc pozadu, počkal. Takhle běželi ještě příští půl hodinu, až se elf zastavil. "Získali jsme několikaminutový náskok, tahle skřetí tlupa je plná výborných stopařů," řekl, lehl si na zem a přiložil k ní ucho. Chvíli byl potichu a se zavřenýma očima poslouchal. "Mám dobrou zprávu," řekl nakonec a zvedl se ze země, "nejspíš jsme je setřásli. Vydali se na jih." Elf byl zřejmě sám zkušeným stopařem, pořád se rozhlížel, poslouchal. Nakonec se vydal k Randrothovi a kousek před ním se zastavil a uklonil, "velice rád vás poznávám, milý Randrothe, jmenuji se Corwin Swiftwind," představil se s příjemným úsměvem na obličeji. "Děkuji za pochválení mých bojových schopností, dlouho jsem je piloval. Myslím si, že by vás ti skřeti zabili, kdybych se neobjevil," posadil se zády ke stromu a z kapsy si vytáhl kus chlebu, který byl zabalený v dlouhých zelených listech.

Randroth

No, jeho reakcia rozhodne nebola prívetivá, ale Randroth to chápal a neprotestoval... naopak, pustil sa za ním. Jeho šprint bol rozhodne preslávený a zachránil mu krk mnoho krát, ale po tak dlhom behu aj on prestával stačiť, každopádne dokázal s Corwinom držať krok, ale bolo to vďaka tomu že naňho čakal... Sakra, dúfam že preňho nie som veľmi veľká záťaž... pomyslel si namrzene. Cítil sa dosť zbytočne... ale tak čo, hlavne bolo že žili.
Keď sa konečne zastavili, Randroth dychčal... Snaźil sa nejak popadnuť dych a pripraviť sa na ďalší beh... ale ked zistil že to nebolo potreba, tak sa oprel o strom a konečne si poriadne vydýchol. Corwin sa mu konečne predstavil... Randroth teda nejak napodobnil jeho úklon, aby tiež ukázal zdvorilosť.
Ano, keby som im neušiel, je vysoko pravdepodobné že by som tam zomrel... Ale šťastie sa obrátilo na moju stranu tým, že ste ma zachránil, Corwin. povedal. Takže tým chcem povedať, že ďakujem, i keď pouhá vďaka vám asi celkom neoplatí to čo ste pre mňa spravil. Každopádne ak vám to nejak budem môcť oplatiť, tak to spravím. povedal. Snažil sa naviazať priateľské vzťahy kde sa dalo, a toto nebola výnimka.
Každopádne, kam vôbec smerujete? spýtal sa ho.

Corwin se zakousl do kousku bílého chleba a dokud jej nerozkousal a nespolkl, nemluvil. Poté se znovu uklonil, když mu Randroth poděkoval, "ale to nestojí za řeč, pane, co bych byl za elfa, kdybych vás tam nechal napospas skřetům, které jsem sem na svém útěku přivedl." Poté se znovu zakousl do své svačiny a chvíli si se soustem pohrával v ústech. Mezitím si vyslechl Randrothovu otázku o směru, kterým se Corwin vydává. Elf pokrčil rameny, "nějak jsem se ztratil, můj původní cíl byla lidská města, sháněl jsem pomoc. Na jihovýchodě Erasie leží město, Charn a tamní lidé jsou utlačování místní vládou. Můj přítel, Bergil Brightlight vede odboj a já mu slíbil, že seženu pomoc, sešel jsem však ze své cesty." Poslední slova řekl Corwin dost neochotně a zklamaně.

Randroth

Randroth počúval a prikyvoval. Corwin bol rozhodne zaujímavá osoba. Rád by sa o ňom dozvedel viac... Keďže určite mal kopu svojich príbehov z ciest, a ešte k tomu Charn bol v Erasii... Takže Corwin bol v Erasii!
Fascinujúce... povedal Randroth. Ja osobne som v Erasii nikdy nebol, lebo som sa snažil držať čo najďalej od vojny... ale zato som precestoval skoro ceĺú Iseniu! A ak chcete ísť do ľuského kráľovstva, tak z tejto strany lesa to máte najbližšie do Azimu... A presne tam smerujem aj ja, je to jedno z posledných miest v Isenii kde som nebol. oznámil mu. Čo poviete na to že by sme sa spojili a došli tam spolu? Cestou by ste mi mohol porozprávať niečo viac o Charne a Isenii, veľmi ma to totiž zaujíma... ak vám to teda neprekáža. navrhol mu. A tiež mi nie je celkom jasné ako sa v tom všetkom objavili skřeti... dodal len tak akoby mimochodom. Jeho dychtivosť poznávať nové miesta sa prejavila a on si ani neuvedomil ako to môže znieť naliehavo...

Randrothův zájem znovu zvedl Corwinovu náladu, navíc se mu zamlouvala myšlenka společné cesty. Už dlouho Corwin cestoval sám, takže proč ne? Corwin dlouze přikývl a zabalil zbytek bílého chleba zpět do dlouhých listů, které potom vrátil do náprsní kapsy své zelené vesty.
"Velmi by mě vaše přítomnost těšila, Randrothe," řekl milým hlasem a hbitě vyskočil na nohy. Corwin byl velmi slušný ke člověku, kterého před chvílí poznal. Jeho důvěra byla možná až moc naivní, ale když vám dělají po dobu několika týdnů společnost jen skřeti, kteří vás chtějí rozkrájet, sežrat a bůhvíco ještě, tak trocha naivity a víry v nově nabyté přátelství neuškodí.
Navíc, elf s jeho bojovými zkušenostmi si to vlastně mohl i dovolit. Randroth ale vypadal jako důvěryhodný člověk, to Corwin prostě viděl a na lidi měl dobrý odhad.
"Vydáme se tedy společně do Azimy," potvrdil a protáhl se, "měli bychom vyrazit, kdyby se náhodou skřeti vrátili na naši stopu," řekl a podal Randrothovi ruku, aby mu pomohl vstát. "Cestou vám klidně povyprávím svůj příběh, pokud ho opravdu chcete slyšet," řekl už za chůze. Mohli si teď dovolit jít pomaleji, jelikož se skřetům ztratili. Randroth si však mohl všimnout, že je Corwin stále na pozoru.

Randroth

Randroth sa usmial. Super! Konečne niekto nový s kým sa dá ísť. pomyslel si spokojne. Popravde, byť na cestách bolo krásne aj všetko, ale ak tak dlho cestujete sami, tak sa začnete cítiť trocha osamelo. Takže získať spoločníka bolo fakt dobré, zvlášť keď mal zaujímavé príbehy na rozprávanie.
Prijal Corwinovu ruku, vstal a opäť sa trocha ponaťahoval. Jasne, vyrazíme hneď! povedal energicky. A ano, ja popravde veľmi rád počúvam príbehy druhých ľudí... Neviem ani prečo to je tak, ale je to proste moja záľuba. A váš príbeh vyzerá že je veľmi zaujímavý. povzbudil Corwina k rozprávaniu. Popravde, bol už celkom nedočkavý a chcel toho hneď vediet čo najviac.
Tiež si všimol že Corwin sa stále obzerá... došlo mu že to je kvôli skřetom. Nebol hlúpy, vedel že nebezpečenstvo nepominulo... a tak tiež sa obzeral či neuvidí niečo podozrivé... predsa len, nechcel aby ich kvôli nemu zabili...

Randrothovi se nějakou dobu nedostala žádná odpověď. Bělovlasý elf dával pořád pozor na to, jestli náhodou nemají někoho nebo něco v patách. Šlo mu teď především o to, aby se co nejdřív dostali z lesa. Asi po dvaceti minutách, které Randrothovi připadaly neuvěřitelně dlouhé, se Corwin ujal slova, "asi za dvacet hodin bychom se měli dostat na okraj lesa."
Randroth si mohl všimnout, že se za tu chvilku okolí poměrně změnilo. Les byl záhadně tmavý a místy se mu zdálo, že zahlédl nějaký pohybující se stín. Elf si toho ale asi zřejmě nevšiml, protože jednal, jako by se okolo něj nic zlého nedělo. Randroth uslyšel, jak za ním šustí křoví, ale když se otočil, zjístil, že je to jen veverka. Tato událost s elfem opět nehnula.
"Takže, Randrothe, než vám začnu vykládat svůj příběh, chci, aby jste mi o sobě něco pověděl," řekl aniž by se otočil.

Randroth

Jeho energickosť sa stretla iba s Corwinovým tichom. Randroth čakal... a čakal... a čakal... ale Corwin nič nehovoril a iba išli ďalej a ďalej. Trocha mu z toho klesla nálada... nemal moc rád keď ho ľudia alebo elfovia ignorovali, ale tak nehovoril nič pretože to, či ich niekto sleduje alebo nie, bolo zrejme dôležitejšie ako jeho znudenosť. Každopádne bol z toho po dvadsiatich minútach už poriadne otrávený.
Jeho pozornosť ale upútalo okolie... nepáčilo sa mu. Celý les bol zrazu temný a stále mal pocit že ho niekto sleduje, takže sa nervózne otáčal... Skoro vyskočil z kože keď z krovia vybehla veverička... tak hrozne ho tá atmosféra zmiatla. Uuuh... ste si istý že ideme dobre? Je to tu nejaké... temné? opýtal sa a dúfal že elf vie čo robí... lebo to rozhodne tak nevyzeralo.
Každopádne Corwin mu dal svoju požiadavku. O mne? Uuh... ako, kľudne, ale popravde môj príbeh nie je zas až tak vzrušujúci... Som takpovediac bez rodiny a túlam sa Iseniou ako cestovateľ už pár rokov. Zažil som pár zaujímavostí ale keby ich tu mal vyprávať všetky, budeme tu dozajtra. zasmial sa, trocha nervózne kvôli tomu lesu. Živím sa príležitostnými prácami... a proste cestujem, objavujem, zakresľujem do máp... A počúvam historky ľudí počas cesty.