Prolog: Pelomin

Carond Brix

Nejdříve se ženského hlasu trošku lekl, ale při zjištění, že jde jen o jeho tetu, se uklidnil. "Tetičko Gentrando, zdravím." Pozdravil milým hlasem a pomalu se vydal do kuchyně. "Strýc spí, jak nečekané." Zasmál se. To byl celý on, vždycky spal, když Carond přišel. Nechápal to, myslel si, že je jeho strýc dost pracovitý pelomin a že vstává dost brzo, ale už před mnoha měsíci zjístil, že to tam prostě není. "Vlastně, možná bych si i něco dal. Doma jsem sice něco měl, ale co bych to byl za pelomina, kdybych odmítl nabídku své milé tetičky?" Zasmál se, přičemž se poplácal přes břicho. "Potom se dám do práce na vaší zahradě." Carond byl na rozdíl od svého strýce pracovitý a vždycky dodržel to, co řekl. Jen to nikdy nikdo pořádně neocenil.

Dobre dobre, Carond usmiala sa naňho jeho teta.
A hneď ho usadila za stôl a už mu aj podávala chlieb s maslom a medom.
Čaj bude za chvíľku hotový. dodala.
A hlavne sa nechváľ strýkovi, inak ti to strhne z platu. povedala žartovným tónom, ale smutné bolo že to bola pravda...
Po chvíli mu podala aj čaj a sadla si oproti nemu.