Prolog: Nepokojné plachty

Obchodná loď sa malou rýchlosťou plavila po chladnom oceáne. Kurz bol nastavený na vysoký sever, kde teploty padali veľmi nízko pod mraz. Loď bola našťastie zvyknutá na vyhýbanie sa ľadovcom a trpaslíci mali svoje plavebné cestičky cez ľadové pustatiny. Keď dosiahnú istú výšku, zatočia smerom na západ, kde sa budú plaviť po Estorské súostrovie, ktoré oboplavia južne, popri pobreží Erasie. Budú mať prekrásny výhľad na Heretské hory, ktoré sa vypínali pri pobreží. Potom zatočia na juh - do Elgirnského zálivu, kde zastavia, vybavia svoje veci a budú pokračovať po obrovskej Neldranskej rieke na juh. Prejdú popri Ramorských horách, ktoré budú západne až sa napokon dostanú niekde do stredného toku Neldranskej rieky. Tam sa cesta lode skončí a trpaslíkov do Garsternu prevezú na kočoch. Takto to povedal kapitán, takto to platilo. Dve lode po boku Dámy, ako sa obchodná loď volala, boli neustále v strehu pred nepriateľmi. Krátko po vyplavení sa z Bezmenného ostrovu boli v stálom nebezpečí útoku Amarského ľodstva.

Jeden z námorníkov zišiel do podpalubia za Zoltanorom a Gáldhiemom.
Kapitán sa pýta či budete chcieť nejaké jedlo? Plavba je dlhá.

Gáldhiem

Spal som. Zaspal som neskoro v noci, počas rozhovoru s mojím bratrancom. On stále rozprával ale ja som ho vnímal čo raz hmlistejšie. Zrazu som bol kráľ, trpaslícky kráľ. Stál som v obrovskej bitke proti armáde ľudí. Sily boly vyrovnané ale v očiach ľudí som badal strach, vedľa mňa sedel na koni môj bratranec Zoltan ktorí mi kývol hlavou. Zavelil som na útok armády sa proti sebe rozbehly zdvihol som meč a útočil nim na prvého človeka, meč pomaly dopadal na jeho hlavu a v tom som začul - Chcete jesť ?. Prudko som sa prebudil, ledabolo som si pretrel oči a odvetil trpaslíkovi ktorého poslal kapitán Áno dáme si niečo pod zub a keby sa našiel aj nejaký ten alkohol - neopovrhneme ním. Dopovedal som a žmurkol na neho. Keď trpaslík odyšiel posadil som sa na postel a pomaly sa preťahoval. Taký pekný sen, škoda... Všimol som si že Zoltan ešte spí a tak som mu do hlavy hodil nejaký predmet čo mi ležal pri posteli. Vstávaj bratranec, chystajú sa raňajky ! Zakričal som na neho zo smiechom.

Zoltanor

Krátce potom, co jsem viděl, že Gáldhiem usnul, jsem se otočil na druhou stranu a asi po pěti minutách usnul. Sen se mi však nezdál, můj obraz vyplňovalo černé prázdno. Na druhý den mě probudilo jablko, které po mě šlahl bratranec, to mě okamžitě vzbudilo. Prvně jsem se tvářil drsně, ale po chvíli jsem se celé té situací zasmál a jednou rukou si začal přejíždět po břichu. Měl jsem hlad, to už do místnosti však vrazil chlápek s jídlem, pořádně jsem ani neviděl, co tam bylo, byl jsem totiž stále trošku ospalý. Když začal mluvit, podíval jsem se na svojeho vousa a ignoroval celou situaci okolo mě, až po chvíli jsem začínal opět reagovat. "Už abychom tam byli.." Řekl jsem si polohlasně pro sebe a podíval se na bratrance, který už pomalu začínal jíst. "Hmm.. Taky bych se měl najíst... Den je ještě dlouhý a mě do obědě určitě zas vyhládne, ostatně jako vždycky.." Problesklo mi v hlavě při pohledu na Gáldhiema.

Alkohol sa vždy nájde. pousmial sa námorník a niekam odbehol.
Jedlo, ktoré doniesol, nebolo práve najluxusnejšie. Vyzeralo klasicky námornícky - nič špeciálne. Bolo predovšetkým zložené zo všetkého, čo môžu severné moria ponúknuť. Teda ryby a to je asi tak všetko. Ryby boli ale čerstvé a pomerne dobre uvarené, takže celý chod chutil lepšie ako vyzeral. Po chvíli sa v kajute objavil námorník gúľajúc pred sebou sud.
Ponúknite sa, alkoholu máme dosť. Počas chladných nocí je naozaj nenahraditeľný. zasmial sa námorník a s pozdravom odišiel späť hore na palubu.

More bolo veľmi pokojné, čo sa kapitánovi zdalo veľmi nezvyčajné. Z bojových lodí dostal každú hodinu informácie o stave mora a či hrozí nejaké nebezpečenstvo. Podozrievavo sa zahľadel na šíry oceán a dúfal, že ich neprepadnú Amarské lode. Bál sa ich predovšetkým preto, lebo boli špeciálne upravené na boj s trpasličím ľodstvom. Po toľkých rokoch sa tomu ani nečudoval. V týchto vodách sa stále mohla pohybovať flotila, ktorá zničila transport s posilami na Dar-Dum.

V tom sa však ozval krik. Pozorovateľ v diaľke na mori niečo zbadal. Kapitán sa vyľakane strhol a počúval čo pozorovateľ hovorí. Bojové lode...? Amarské...?
Nie. Nie!
Amari útočia! Všetci na svoje pozície! Loď musíme stočiť prudko na východ a posnažiť sa uniknúť! zahučal kapitán a rýchlo bežal za kormidlo.
Kapitán však vedel že neuniknú nikam. Nie Amarským lodiam, nie tým rýchlym bleskom...

Gáldhiem

Keď a nás zaútočili sedeli sme so Zoltanorom v podpalubí a teda v našej kajute a popíjaly námornícky rum ktorí nám poslal kapitán. Sud bol už sos značnej časti prázdny a mi sme už boli veselý a bujarí. Pospevovaly sme, tancovaly bili sa... Proste už sme boli dosť na mol. Zrazu sme začuly krik, loď sa prudko začala otáčať a mi sme nevedeli čo máme robiť. Robilo nám problémy chodiť po rovnej ploche nie to po palube lode ktorá uháňala s vetrom od preteky pred nepriateľom...
Snažil som sa postaviť a spadol som na zadok. Zaručal som a zakričal na Zoltanora ktorého odhodilo niekde do tej kopy bordelu a trčaly mu len nohy. Čo sa deje ? Nemaly by sme ísť za kapitánom ? Vyzerá to že sa potápame alebo čo... ! Horko ťažko som sa postavil a potácal som sa pomôcť Zoltanovy vytrepať sa z tej kopy bordelu. Po ceste som natrafil na sud zo zvyškom rumu a tak som som na neho smutne pozrel a povedal mu Chceš aby som ťa vypil však kamarát ? No brániť sa nebudem ! A vzal som sud do rúk a celý zvyšok na ex vypil. Pomaly som dochádzal k Zoltanovy avšak mi alkohol udrel do hlavy tak silno že som proste spadol na brucho vedľa neho do tej kopy vecí a postupne som zaspával.
Keď si na minútku schrupnem nič sa nestane...

Zoltanor

Typičtí trpaslíci, Gáldhiem i já jsme byli prakticky na mol.. Tolik alkoholu se do nás dostalo, až to pěkný nebylo ani ten největší ochlasta ze všech lidí by toho tolik nevydržel. Celé se to však v momentě zvrtlo, zaútočila na nás Amarská loď a kapitánův úhyb mě skutálel do prázdných sudů. Gáldhiem mi chtěl pomoct, slyšel jsem, že si však něco mrmlal a hned na to i spadl. "To je de*il.." Pomyslel jsem si a nakonec se z toho bordelu dostal sám, měl jsem na tváři typeckej ožralej výraz a moje koordinace těla na tom taky nebyla nejlíp.. "Hej vstávej, ty smrade! Někdo na nás zaútočil!" Zařval jsem přes celou kajutu a v ruce držel prázdný půllitr. Bratranec však nevstával, proto jsem se rozhodl ho vzbudit hezky a stručně, šlahl jsem ho půllitrem přes hlavu a mu se pomalu otevřeli oči. Nebyli však zrovna největší šance, že vlastně vstane, spíše že znovu usne. "Dělej! Dělej!" Řval jsem na něj a přitom mu dával slabší kopačky do zad.. Při asi páté jsem se však neudržel na nohou a spadl bezmocně na zem. "Kurňa... To není možné.." Problesklo mi hlavou při pádu a chvíli trvalo než jsem se znovu postavil a začal do něj zase kopat.

Gáldhiem

A zase som spal. Ale nie preto že by som bol unavený ale preto že ma premohol alkohol. Keď po mne začal Zoltanor ziapať potichučky som mu odvetil Ešte päť minúť mamy... Prevalil som sa na chrbát a zase zaspal. Avšak keď som odstal pecku dreveným pohárom po hlave hneď ma to prebudilo. Pokúsil som sa vyskočiť na nohy čo mi bohužiaľ nevyšlo a ja som sa nejako pretočil vo vzduchu až som spadol na hlavu a nohy mi vysely pred bradou. Pokúsil som sa prstom namieriť na Zoltanora a kričal som po ňom Ty si opitý ! Prečo si pil ! A zase som je*ol na bok. Postupne som sa snažil po štyroch postaviť na nohy a huča som na Zoltanora že musíme ísť ku kapitánovi. Vieš čo ? Povedal som mu keď som sa konečne horko-ťažko postavil, Podľa mňa nás naschvál opili aby nás mohli ľudia chytiť ! Bol som spitý na mol a trepal som blbosti. Avšak Zoltanorovy to muselo pripadať pravdivé pretože bol na tom rovnako ako ja.

Zoltanor

Vyslechl jsem si Gáldhiema a dal si jednu ruku pod bradu, což vypadalo jako bych ze sebe chtěl uvolnit něco inteligentního, bohužel to nešlo.. "Ty tlustej bastarde! Já nejsem ožralej, to jenom ty seš tady ozřalej, se vzpomatuj... Pojď.. vemem naše zbraně a jdeme.." Prohlásil jsem hrdinsky a vzal do svých ruk koště s domněnkou, že držím svoje kladivo. "Já si taky myslím, že tě naschvál opili! Protože já nejsem ožralej.. to si pomatuj!!" Vykřikl jsem a praštil koštětem do zavřených dveří, koště se přelomilo na dvě půlky. "Co to je za kladivo?!" Zakřičel jsem hlasitě a popadnul další předmět, tentokrát to již bylo mé kladivo, snažil jsem se ho zvednout, ovšem ožralost mi to nedovolila a tak se mé kladivo opíralo o zem, mezitím co já se ho snažil zvednout. "To váží minimálně půl tuny! Co to je za krám, sakra.." Odvětil jsem a na tvář mi naskočil naštvanej výraz, jenže vypadal spíše vtipně. "Na co čekáš! Popadni svoje zbraně a jdem do války." Řekl jsem jako svá poslední slova a poté už jen čekal na reakce Gáldhiema.

Gáldhiem

Máš pravdu nikto nieje opitý ! Zreval som a opieral sa o stenu. Áno máš pravdu ideme do boja ! Dotrepal som sa k štítu a zavesil si ho na chrbát, meč som si nejakým zázrakom dokázal vložiť do puzdra a sledoval som ako sa Zoltanor pokúša vziať svoje kladivo.
Hmm, možno ho začarovali aby si nemohol bojovať ! Kur*a, kde je ten čarodejník čo to urobil ! Mám nápad zvolal som zrazu, kde mám prilbu ? Zdvihol som zo zeme malý sud s domnienkou že je to helma a nasadil si ju na hlavu. Rozbehol som sa proti dverám a z celej sily do nich hlavou treskol. Dvere vypadli z pántov na zem a ja som sa s veľkým buchutom zvalil na zem. Moja ,,prilba´´ sa mi rozbila a ja som len ležal. Mohlo to vyzerať že som v bezvedomí ale ja som znova len zaspal. Najepickejší boj v mojom živote...

Zoltanor

Vyslechl jsem si Gáldhiema a okamžitě mu odpověděl "Jo, čarodějové můžou za všechno!!!" Zařval jsem opravdu nahlas, to už však můj bratranec vyrazil dveře z pantů a složil se do kuličky jak nic, zase usnul.. "Tý bastarde, zase spíš? Jak myslíš!" Řekl jsem směrem ke Gáldhiemovi, který to však nemohl vnímat jelikož usnul. Zase jsem ho začal kopat, tentokrát však do jeho zadnice, za chvíli se probudil a já už jenom řekl "Do boooje! Za legální prodej drog!" Vydal jsem ze sebe a rozběhl se po chodbě, nebo spíše se o to pokusil. Tento pokus však vypadali spíš jak poskoky deme*ta, co se nedávno vrátil z léčebny. "Skopeme ty lidi do hranaté kuličky." Řekl jsem Gáldhiemovi a to už jsme vylezli na molo lodi, kde všichni jednali v panice, až na dva jedince.. Mě a mého bratrance.