Prolog: Charnské noci

Situace rebelů v Charnu nebyla nijak slavná. Nedostatek jídla, nedostatek zbraní, nedostatek všeho. Kromě problémů. Malé útvary, někdy jen tucet lidí, byly rozesety po celém despotátu. Jejich cíle byli přepadat "královské" karavany, získávat informace, jedním slovem - škodit. Tito muži a ženy hledali úkryty kde se dalo. Například v jedné přímořské jeskyni. Ta byla hlavním centrem jedné takové jednotky. Původně jich bylo snad 20, ale neustálé boje snížili jejich počet na pouhých 11. Všichni teď byli pryč, na další výzvědné akci. Až na jednoho, který zůstal, aby hlídal zásoby...

Corwin Swiftwind

Postava zahalená v kápi se vynořila ze stínu stromu a mířila za menší skupinkou lidí, co si to vykračovali směrem jeskyni. Bylo to zvláštní, ale nevšimli si jej. Chodil tak ladně a potichu, skoro jako by chodil po vzduchu. Pak jednoho z nich chytil zezadu pod krkem a omráčil jej ranou pěstí do spánku, ještě než omráčený spadl, postava se kolem něj obtočila a další ránou skolila dalšího člena skupiny. Ten třetí se bránil a to dost zostra. Sekl nějakou krátkou dýkou tak, že té postavě dokonce trochu rozsekl kus kapuce a zároveň mu jí shodil z hlavy. Teď mohl třetí člen skupiny poznat, že ta tajemná postava je bělovlasý elf. Na tváři měl menší sečnou ránu, nejspíš od té dýky. To bylo ale poslední, co muž viděl, protože dostal pořádnou pecku a padl v bezvědomí k zemi. Elf si očistil plášť a znovu si nasadil kapuci. Potom vytáhl z kapsy kus papíru a prohlédl si jej. "Bergile Brightlighte, doufám, že nebudeš klást odpor." Promluvil tiše pro sebe a obrátil se k jeskyni. Podle informací, které získal by tohle mělo být nějakým jejich skladištěm nebo co. Zmáčkl papír a strčil ho do kapsy. Ještě jednou si prohlédl skupinku tří mužů, kteří mířili dovnitř. Vypadali jako obyčejní lidé, ale takoví většinou v odboji bývají. Trénovaní vojáci to rozhodně nebyli. To by neměl tak lehké. Spíš něco jako zvědi. Nechtěl jim ublížit, doufal, že to nebude trvat dlouho a jen je na chvilku omráčí. Do rukou pevně uchopil svůj luk a z toulce vytáhl jeden šíp. Lehce natáhl tětivu a zamířil do vnitra jeskyně.

Bergil Brighlight

Uvnitř jeskyně hořel ohýnek. To se sice nezdálo jako dobrej nápad, ale v jeskyni byl průduch, co odváděl kouř. Opékal jsem si na něm zbytek vepřového, které jsme ukradli ze zásob armády. Seděl jsem čelem ke vchodu jeskyně, takže jsem mohl vidět přicházet osobu dřív, než ona mě. Nebo spíš její stín. Momentálně jsem byl ale příliš zaměstnaný opékáním, takže jsem moc nevnímal. Svůj meč jsem měl ale samozřejmě u sebe a štít jsem měl hozenej přes záda. To bylo vždycky potřeba pro případ, že by se někdo odvážil krást naše poctivě ukradené zásoby.

Corwin Swiftwind

Pomalu našlapoval a rozhlížel se všude kolem sebe. Sem tam se pro jistotu i otočil, kdyby se náhodou někdo z těch omráčených probudil a chtěl vyrušit rande, které měl s Bergilem. Nikdo se ale nevracel. Byl to celkem adrenalin, nesměl toho muže zabít, protože by z toho neměl tolik a Corwin chtěl plnou cenu za živý cíl. A hle! Brzy jej spatřil, sedícího u ohně, který osvětloval jeho tvář. Muž u ohně seděl a nevypadalo to, že se chystá udeřit nebo se nějak bránit proti příchozí osobě. Možná si jej spletl s někým z ostatních odbojářů. Pomalu pustil tětivu a šíp vrátil do toulce. Pak znovu nahrabal kus papíru v kapse a začal si prohlížet portrét Bergila a tvář muže, sedícího u ohně. Různě natáčel papír a divně se u toho tvářil. Pak zoufale vydechl a narval papír zpátky do kapsy. "Ti dnešní lidi vůbec neuměj kreslit." Postěžoval si. "Omlouvám se, že vás ruším, pane, ale jste Bergil Brighlight?" Při vyslovení otázky se trošku předklonil, aby se muži díval přímo do obličeje. Ono v té jeskyni toho zase tolik vidět nebylo.

Bergil Brighlight

Popravdě jsem se dost lekl, ale to jak si ten muž prohlížel ten papír mi dalo čas se připravit a taky mi došlo, že je to asi nějakej lovec lebek. Kdožeto? Jsem Rulda Kopalson a kdo jste vy? Přisedňete si a dejte si trochu masa, je celkem dobrý... řekl jsem celkem bezstarostně. Nebyl to první lovec, co šel na rebely. Naposledy se platilo asi 5 zlatých za hlavu, nebo tak nějak. Neměl jsem sebemenší tušení, že je odměna vypsaná přímo na mě. A lovce co bral 5 zlatejch za hlavu jsem si myslel, že zvládnu levačkou. Pro jistotu jsem ale nohou rozhrábl oheň tak, aby nevydával tolik světla. Přeci jen se hodilo mít výhodu na své straně

Corwin Swiftwind

Pokrčil rameny a přívětivě se pousmál na nabídku Ruldy. "Děkuji, dobrý pane. Rád příjmu vaši nabídku." S těmi slovy se posadil. Luk položil vedle sebe. "Ach, málem jsem se zapomněl představit, kde je mé slušné vychování. Jmenuji se Corwin Swiftwind a jsem cestovatel. Procházel jsem se po lese a nejspíš jsem se při tom tak trochu ztratil. Cítím se docela blbě. A to jsem si myslel, že když jsem elf, tak se v lesích vyznám." Pak se rozhlédl kolem sebe, zasmál se a naklonil se blíž k Ruldovi. "Ale mezi námi, elfové nejsou zase takoví znalí, jak se o nich povídá." On Corwin nebyl idiot, podle toho jak to tu vypadalo, bylo jasné, že se jedná o nějaký odbojářský hideout nebo něco takového. Navíc, jméno Rulda Kopalson byla snad ta největší blbost, kterou kdy slyšel. Líbilo se mu ale, že jeho cíl není jeden z těch, co tasí meč a brání se, ale snaží se taky trochu mluvit. Nejspíš teď zkoumá svého nepřítele, protože to asi taky nebude blbec. Kdyby byl, nebyla by na něj vypsaná taková odměna. Už nějakou chvíli Corwin mlčel a jen pozoroval muže, který seděl naproti.

Bergil Brighlight aka. Rulda Kopalson

Když si ten chlap sedl naproti tak jsem se na vteřinku zamračil. Rozhodně jsem nehodlal věřit tomu, že elf loví jen tak nějaké lidi. Tohle zavánělo a to dost. No, tak to bych vám měl poradit. Tohle není dobrá země na cestování, místní vládce je grázl, který zradí koho může. Představte si, že nedávno zajal jeden lovec lidí jednoho z našich velitelů. Byla na něj odměna asi 100 zlatých. A víte co náš dobrotiví despota Charn udělal? Našeho velitele nechal stít a toho lovce nechal umírat velice pomalu. Údajně prý 1 den za každou minci, kterou mu měl vyplatit. Neberte to prosím jako urážku, ale myslím, že elfí hlavu ještě nemá, bejt váma tak se držím radši mimo cesty... řekl jsem mu a nabídl mu trochu masa. Nebylo vůbec špatné.

Corwin Swiftwind

Přikývnutím poděkoval a maso rád přijal. Měl celkem hlad, tak proč se nenajíst, když je to zadarmo. "Snažíte si jen zachránit život, Bergile nebo mluvíte pravdu?" Zeptal se mile, ale s něčím dost zvláštním v hlase. "Zatím mi připadáte jako celkem rozumný muž a milý, rozhodně nejste idiot. Ale měl bych vám věřit? Víte, tuhle práci jsem vzal jen proto, že teď potřebuji nějaké peníze. Šel jsem po nejvyšším zisku, ale vaše historka zní zajímavě. Rozhodně bych nechtěl, aby mě někdo nechal pomalu umírat." Ukousl si trochu masa a pomalu jej žvýkal. Nemluvil, dokud nepolkl. "Jsou jisté věci, které by jste o mě měl vědět." V momentě vzal luk, šíp z toulce a namířil na Bergila. "Tohle je ta první. Ta další je, že si rád promlouvám se zlými lidmi, tak co kdybychom se spolu šli podívat na toho Charna, o kterém jste mluvil?" Zeptal se Bergila a bez mrknutí oka ho sledoval. "Další z těch věcí je to, že v sedě nejsem moc dobrý střelec, ale to bych vám asi říkat neměl." Dodal nakonec.

Bergil Brighlight

Celou dobu jsem z něj nespustil oči. Také jsem nebyl žádný idiot. Elfí rychlost se kterou dokáží založit šíp do luku je pověstná, ale sundat ze zad štít je poněkud snažší akce. Myslím, že byste měl vědět, že pokud mě prvním šípem nezabijete, což jak chápu nechcete, tak vám nedám čas na to, abyste použil druhý... jsem totiž i v sedě poměrně dobrý šermíř, to je něco, co bych Vám neopak měl říct... dodal jsem ještě. A ačkoliv nemáte důvod mi věřit, tak Vám říkám pravdu. Moje babička bývala elf, a pokud vím, tak elfové si navzájem nelžou, ne? řekl jsem ještě. Pořád jsem doufal, že se tohle vyřeší diplomaticky

Corwin Swiftwind

Znovu odložil luk stranou. "A já si říkal, že je mi na vás něco známého." Znovu zvedl kus masa a kousl si. "No, takže vy tu teď vedete ten odboj proti tomu muži, o kterém jste říkal, že by mi nezaplatil a místo toho by mě nechal zemřít." Chvíli přemýšlel nad tím, co by měl dál říct. "Proč? Proč prostě neutečete a nenecháte to být?" Zeptal se nechápavě. Styl Corwinova života ho naučil, že utíkat je mnohdy lepší, než se snažit dokázat si něco a zbytečně pro to zemřít. Teda, Corwin ještě nikdy nezemřel, pravda, ale myslí si, že je lepší žít.
Samozřejmě, že čekal, že Bergilova odpověď bude něco jako, že to je kvůli cti nebo pomstě nebo tak něco. Vždycky to tak bylo. Corwin už potkal desítky lidí, jako byl Bergil. Některým z nich dokonce pomohl. Bergil vypadal jako někdo, kdo by si pomoc zasloužil a Corwin měl celý život špatné svědomí. Měl by mu pomoct ? Nebo ne?