4|A|9999

Saffron Loveheart

Tiše poslouchal vyprávění Zexoma. Na jednu stranu mu ho bylo skoro až líto. On sám byl na tom podobně, když se vrátil domů z války. Tedy vrátil se do rozpadlého stavení v jiné zmi, než byla tato. Až po dlouhém bloudění dosáhl až tohoto místa, kde se usadil, našel ženu a získal to nejcenější co měl - Jasmínu.
Chvíli váhal a nakonec promluvil: "A co máte v plánu nyní až se plně zotavíte, mladý Tanbréne? Víte, slyšel jsem o hodně rasách, ale o vaší ne. Ale to je možná tím, že jen málo kdy, jak vy říkáte, vycházíte na povrch." Jeho hlas byl nyní klidný, jako hlas moudhrého lidského starce, kterým vlastně byl.

Jasmine Loveheart

On nic neznal? Jak si toho mohl nevšimnout! Byl vážně dobrý. Takhle rychle se přizpůsobovat novým věcem. Jasmine se znovu musela usmát od ucha k uchu. "Tanbrén.." Pronesla tiše. "To si budu pamatovat." Řekla vesele. "Takže žijete od malička jen v temnotě? To je smutné. Ale konečně chápu ty kočičí oči. Opravdu jsou kočičí, že? Vidíte ve tmě?" Zeptala se a znovu se jí ve tváři objevila ta netrpělivost, která Zexoma otravovala celou dobu od momentu, kdy se poprvé potkali. Ukázalo se, že má Jasmine docela dobrou dedukci, když si odvodila to s těma očima.

Zexom Orwortai

Pousmial som sa.
Uhádla si, Jasmine.
Potom som pozrel na Saffrona.
Úprimne? Neviem. Nemám cieľ. Vlastne... možno predsa len niečo... neviete nahodou, čo to je Athakra? spýtal som sa len tak ako keby mimochodom. Stále som nezabudol na Ortaiove slová o tom, ako mám nájsť Athakru. Nepredpokladal som že by to zrovna Jasmine a Saffron mohli vedieť, ale tak za opýtanie nič nedám.

Saffron Loveheart

Chvíli přemýšlel nad otázkou mladého Zexoma a nakonec si vzpoměl. "Samozřejmě, že vím. Je to vesnice zbudovaná v této krajině. Sám jsem jí myslím nikdy nenavštívil, ale mám jí doma zakreslenou v mapách," pronesl tiše směrem k Tanbrénovi. Začal vzpomínat, kam vlastně uklidil ty 50 let staré mapy, co si nedovoleně půjčil od svého Seržanta v armádě. Bylo na nich zakreslené převážně území, které patřilo pod správu lidí, něco málo z trpasličích oblastí a taktéž náznak míst, kde by mohli být nějaké další rasy, ovšem ty byli nepojmenované. Nejspíš se muselo jednat třeba o elfy.
Když se dokázal odtrhnout od vzpomínek, zahleděl se na Zaxoma a zeptal se: "Jak jsi přišel právě na Athakru?"

Zexom Orwortai

Jeden môj... ehm... známy, Tanbrén, tam zrejme bol a poslal ma tam. A tak tam teda chcem ísť už len zo zvedavosti. odpovedal som Saffronovi.
Nemal som prečo mu hovoriť podrobnosti. A popravde, ani sám som nevedel, prečo tam vlastne idem. Neviem prečo ma tam Ortai posielal. Možno sa zapletiem do niečoho, do čoho sa zapliesť ani nechcem. Zdravý rozum mi hovoril aby som tam radšej ani nechodil. Ale zvedavosť bola silnejšia.
Ak som mal na niečo talent, bolo to zapliesť sa do problémov ktoré so mnou nemali nič spoločné, a vyjsť z toho tak, že ma všetci naokolo chcú zabiť. Preto som sa mierne bál, čo v tej Athakre nájdem.

Jasmine Loveheart

O Athakře slyšela z vyprávění různých starých lidí, kteří tam byli. Chvíli nad tím přemýšlela. Potom promluvila. "Athakra je prý krásné místo, ukryté v lese. Cizinci o tom místě nevědí, ale většina místních ano. Prý tam nežije moc mladých lidí.. To říkala paní Hurttová." A ano, paní Hurttová měla pravdu, Athakra byla skutečně místo, kde žili většinou jen staří, milí lidé. Jejich potomci totiž chodili do světa. Za lepším životem. Nikdo ze starých se už neodvažuje odcházet, protože jsou si jistí tím, že by už nikdy nevyšli z lesa ven. Jsou však se svým životem spokojeni a snaží se je dožít tak dobře, jak to jen jde.
"Tatínku, co kdybychom se jeli podívat do Athakry s panem Zexomem? Mohli bychom si vzít koně, takže by cesta netrvala tak dlouho." Navrhla Jasmine Saffronovi.

Saffron Loveheart

Dlouze přemýšlel nad otázkou své dcery. Přeci jen měl ve stáji 4 krásné a rychlé koně, které získal během svého pobytu ve zdejších končinách. Tedy až na jednoho. Nejstarší z koní, bílý se stříbrnou hřívou byl jeho společníkem již od dob kdy neznal Athral. Vlastně díky tomu koni našel tyto místa. Ale to sem zrovna napatřilo. Přeci jen měl svůj věk a cestování by mu nemuselo udělat nejlépe. Ovšem nadruhou stranu, již zde žil dlouho a dobrodružství mu chybělo. Navíc, i kdyby měl zemřít, nechtěl zemřít zde.
Nakonec tedy pronesl: "Fajn... odjedeme dnes v noci." Tímto prozatím ukončil debatu. Nechtěl totiž, aby se vědělo, že chtěl odjet s podivným cizincem na dlouhé poutě. Teprve teď si začal uvědomovat, že na tuto výpravu bude muset připravit nějaké vybavení a proto ještě dodal: "Jestli chcete odjet, tak by jsme měli jít domů a připravit se. Nikdy se na cesty nevydávám nepřipraven!"

Zexom Orwortai

Prekvapene som na nich pozrel.
Ehm... Eh...
Nejak som nevedel čo na to povedať. Nečakal som (omg), že pôjdu so mnou. Skôr som čakal že budú radi že sama konečne zbavia a už ich nikdy neuvidím. Len som dúfal, že sa im nič nestane... Bola by to všetko moja vina. Zase.
Ďakujem. povedal som s pohľadom obrázeným na oblohu. Ten mesiac... bol úžasný.

Jasmine Loveheart

Tleskla rukama a přiskočila ke svému otci. Nevěřila tomu, co slyšela. Její otec chtěl po tak dlouhé době cestovat ? "Opravdu, tatínku?!" Zeptala se nevěřícně. Vážně z toho měla neuvěřitelnou radost. Konečně se bude moct jet podívat někam pryč mimo Levanii. Athakra by neměla být nijak nebezpečné místo, takže to bude určitě příjemný výlet. Jasmine se těšila na Athakerský les, o kterém se vyprávělo, že je ten nejhezčí a nejživější les na celém světě. Vůbec si nedokázala představit to, jak takový les asi vypadá. Otočila se a rychlejším krokem zamířila směrem domů. "Tak rychle!" Vykřikla samou nedočkavostí.

Saffron Loveheard

Mírně se pousmál nad počínáním své dcery a jakmile ona zamířila k domovu, nejspíše jí i se Zexomem následoval. Hlavou mu běhalo tolik věcí. Musel připravit vybavení, jídlo, koně a zabezpečit dům, kdyby se někdy vrátili.
Takže jakmile dorazil domů, pronesl: "Připravte si to nejnutnější. Za chvíli jsem tu... musím si něco připravit osobního." Jakmile domluvil zamířil do svého pokoje v přízemí. Když došel dovnitř, odpásal meč a položil hůl na svojí postel. Následně dvakrát dupl do jednoha místa v podlaze a s lupnutím se otevřel poklop. Poklop odhaloval tajný úložný prostor z kterého začal vytahovat různě velké balíčky omotané látkou. Z největšího balíčku vytáhl zručně naolejované kroužkové brnění s koženými zády. Z dalšího kožené rukavice s drátěným hřbetem a podrátované chrániče předloktí. Našel i svoje plátové nárameníky a taktéž i kroužkové chrániče holení. Všechen použitý kov byla dobrá ocel. Nakonec vytáhl ještě jednu věc. Byla dlouhá asi jeden a půl metru. Byl to oboruční meč s užší čepelí vykovaný z překládané oceli. Na záštitě byl znak Nuvijských Paladinů.

Saffron se pomalu vysvlékl z běžného oděvu a natáhl si na sebe šedou tuniku, obyčejné kožené kalhoty a ostatní oblečení, které měl pečlivě složené ve skříni. Na to vše pak natáhl své brnění, ale ještě než nandal chrániče ramen, přes krouzkové brnění natáhl ještě jednu tuniku. Byla modré barvy, nesla znak paladinů na místě kde bylo srdce a hned vedle přes celou hruď byl znak království Nuvia. Saffron se cítil ve zbroji nesvůj. Přeci jen už to byl nějaký ten pátek co jí měl na sobě. Jakožto Nuvijský paladin soustředěný na léčitelství měl lehčí zbroj, ale v boji mu sloužila velmi dobře. A muselo se uznat, že před 20ti lety opravdu bojovat uměl.

Jakmile byl v plné zbroji, opásal se svým krátkým mečíkem, dlouhý obouručák si umístil na záda a do ruky si vzal svojí hůl. Pomalu došel do kuchyně, kde vzal svojí mošnu a naplnil jí různými bylinkami a dalším. Tu si připevnil přes rameno. Bylo to jeho jedinné zavazadlo. Zbytek měl vést v sedlových brašnách na koni. Pomalu připravil veškeré jídlo co měl doma na stůl. Bylo tam uzené maso, solené vepřové, lahvinka medoviny, jeho výborný koláč, nějaké pečivo - především chleba a několik jezdeckých lahví na cesty. Jakmile byl takto připraven, posbíral na zahrádce u kuchyně ještě pár bylinek a už pouze čekal až příjde jeho dcera se Zexomem. Vcelku byl zvědav co asi řekne Jasmine na jeho uniformu.