4|A|9999

Gáldhiem

Pomalyčky sme dorazily do Elgrindu. Bolo to skutočne veľké a živé mesto. Každý tu niečo robil a bolo tu kopec kovárni a podobných obchodov. Kým sme nečinne pozorovaly mesto pristúpil ku nám posol a prehovoril Gáldhiem a Zoltanor ? Hmm ? Pootočil som k nemu hlavu a odvetil Áno, Gáldhiem a Zoltanor, čo od nás chceš priateľu ? Správal som sa priateľsky pretože som si bol istý že je to posol ktorý nás zavedie ku kováčovy ktorí nám vyrobí naše brnenia a zbrane. Poslíček mi na to pohotovo odvetil Nasledujte ma páni, zavediem vás k istému pánovy... Počkal kým zlezieme z voza a rozlúčime sa s kapitánom aby sme mohly za ním vyraziť pretože sme nepoznaly cestu. Podal som kapitánovy ruku a krátko odvetil Vďaka za všetko. Žmurkol som na neho a vydal sa za poslom. Počkali sme ešte na Zoltana a potom nám už nič nebránilo v našej ceste za odmenou. Pretĺkali sme sa davom ľudí po preplnených uliciach a horely sme nedočkavosťou. Za nejakú dobu sme dorazily do krásneho veľkého domu ktorí sa skladal z dvoch budov a na fasáde smerom k ulici mal ceduľku na ktorej bolo kladivo vo vyhňi. Posol nám ukázal aby sme vstúpily a tak sme ho nedočkavo nasledovaly...

Zoltanor

Elgrind se před námi pomalu a jistě začal rozléhat a nastal čas k rozloučení s našim kapitánem.. "Tak se mějte, šéfe.." Řekl jsem mu, podal mu ruku a odešel za poslem, co se vynořil prakticky odnikud po chvíli cesty nás zavedl ke kovářovi a pobídl nás, abychom vstoupili dál, stalo se. U stolu seděl kovář, trpaslík s obrovským hnědým vousem, jenž by mu mohli ostatní trpaslíci tiše závidět. "Zdravím, mistře. Měl jste za úkol ukovat pro nás dva brnění a zbraně, mělo vám to dojít jako zpráva od posla i s návrhy a podobně, máte to hotové?" Zakončil jsem otázkou, načež kovář odpověděl.. "Trvalo to několik dní, ale vaše cesta se prodloužila a tak jsem byl schopen to klidně dodělat, žádný problém. Je to v té zadní místnosti, můžete si proto klidně jít. Penězi se netrapte, ty za vás zaplatil už někdo z vyšších, však to znáte." Dopověděl kovář a ukázal rukou na oné místo, kde mají být schované naše věci, já byl plný radosti a tak jsem se do té místnosti rozběhl. Bylo tam o něco víc horko a špatně se tam dýchalo, nicméně všechny tyhle pocity zmizli při pohledu na kladivo, co mělo patřit mě. "Jak jen se budeš jmenovat?!...... Nic mě nenapadá, moje bývalé kladivo nosilo jméno Thunderstone, takže to chce něco novýho. Už to mám! Gladstorm bude jméno tvé. Vůbec nechápu jak to za takovou dobu mohl ten člověk stihnout, to je prostě nemožný. Už se těším až s tím někomu zlomím pár žeber nebo urazím hlavu." Řekl jsem a poté se otočil na Gáldhiema, co si tady stejně jako já měl vyzvednout brnění a zbraně.

Gáldhiem,

Keď nám trpaslík-kováč povedal že máme ísť dozadu súhlasne som mu kývol a vykročil za Zoltanorom dozadu k brneniam. Keď som pohľadeľ na tie krásne brnenia spadla mi sánka a pretieral som si oči či sa mi to nesníva. Toto je... začal som ale nedokázal som pokračovať, bolo to dokonalé. Prikročil som k štítu a meču a začal som poskakovať od radosti. Chytil som ten nový meč a pevne ho uchopil do dvoch rúk. Keď som ho držal v rukách cítil som ako keby to bola súčasť mojej ruky, bol dokonale vyvážený a ľahučký. Vzal som aj štít a premeriaval si ho. Zakrýval mi skoro celé telo, mal som s ním perfektnú rovnováhu a vôbec nebol ťažký ako ten starý armádny. Opatrne som si meč a štít odložil na spať a zhodil so seba staré brnenia a zbrane. Pristúpil som k svojmu čiernemu brneniu za ktoré by sa nehambil ani trpaslícky kráľ a začal si ho navliekať. Nakoniec som si pripol pošvu aj s mečom na opasok, štít som si dal na chrbát a hrdo sa vystrel. Citíl som sa mocný a nebezpečný. Kývol som Zoltanovy a prehodil predáme mu tie staré veci nie ? Vzal som teda spvju kopu vecí a podišiel s ňou ku kováčovy...

Zoltanor

Ještě nějakou chvíli jsem si prohlížel mé nové kladivo Gladstorm, co naprosto vynikalo kvalitní prací za niž by se nemusel stydět žádný trpaslíčí kovář. Po chvíl jsem se konečně vydal k mému brnění, co bylo vystaveno vedle Gáldhiemových věcí.. "Impozantní, tohle je brnění přesně pro mě! Lightbreak...." Řekl jsem a poslední slovo ze sebe vydal spíše pro sebe, jednalo se o jméno toho brnění. Neváhal jsem tedy a rozhodl se přestrojit, pár minut to trvalo, než jsem se do nového brnění nasoukal, nicméně ve výsledku šel poznat zásadní rozdíl. Lightbreak mi neomezoval pohyb tolik jako ten armádní výmysl, taktéž kladivo bylo krásně lehké oproti tomu starému. Naprázdno jsem s ním švihl a rozhodně se dal rozdíl mezi starým a novým jasně rozlišit. "Už se těším na nějakou bitku!" Vykřikl jsem na bratrance se smíchem a pomalu se přesunul k pultu, za nímž stál kovář, Gáldhiem mu dal nabídku a kovář jen bez zbytečných slov přikývl. "Bude to 50 bronzových pro každého, co vy na to?" Nabídl trpaslík a my to jen prostě odsouhlasili. Dal nám tedy peníze a my za to zde nechali své staré věci. "Je čas jít, děkuji za váš čas. Pokud budu chtít někdy něco ukovat, vím kde vás najdu." Vydal jsem ze sebe a jako rozloučení pokývl hlavou. Chvíli jsme jen tiše s Gáldhiem šli po Elgrindu, v tom jsem se zastavil a zeptal se ho na jednu klíčovou věc.. "Kam teď? Do Garsternu zanést........... ty víš co.."

Gáldhiem

Chodil som si po uliciach naširoko a predstavoval som si aký som strašidelný a rešpektovaný. Zo zamyslenia ma vytrhol až Zoltanor ktorý predostrel myšlienku o našej ďalšej ceste. No, určite si musíme vyzdvihnúť šľachtické tituly a odniesť ten blbý kameň od draka, a maly by sme to urobiť čo najskôr inak nás ten drak asi zabije a to by som popravde nechcel...
Chcel som sa o tom kameni so Zoltanom porozprávať viac ale nie tu a teraz, pretože tu bolo plno trpaslíkov a nevedely sme či nás niekto nesleduje alebo neodpočúva... Ideme niekde na pivo a na niečo pod zub ? Už my dosť vyhladlo...

Zoltanor

Vyslechnul jsem si Gáldhiema až do úplného konce a na nápad zajít si do hostince jen přikývl hlavou. Chvíli trvalo než jsme po tak dlouhé době, co jsme tu nebyli něco málo, kde by nám mohli načepovat aspoň pivo, našli. Otevřel jsem dveře, sešel pár schodů dolů, kde za pultem stál nějaký trpaslík. "Zdravím, chtěl bych jedno pivo.. To mi zatím stačí. A tady ještě jednoho pro mojeho bráchu." Řekl jsem a nechal Gáldhiemovi slovo, kdyby si chtěl ještě něco objednat. Mezitím jsem vybral nějaký dřevěný stolek pro nás dva a sedl si tam, během chvilky už leželi dva džbány plného piva na stole. Hostínský se jenom pousmál a opět odešel za bar, kde se věnoval dalším objednávkám zákazníků. "Hele, potřebujeme se do Garsternu dostat rychlejší cestou. Nejradši bych počkal na noc a šlohl nějaký koně, ať je srande. Ale tak je to na tobě." Řekl jsem mu potichu, tak aby to nikdo neslyšel, svou verzi cesty do vedlejšího trpaslíčího města a čekal, jak na to odpoví, zda bude mít názor jiný a nebo bude souhlasit.

Gáldhiem

Keď sme stály pri tom pulte a objednávaly si od barmana dodal som ešte Ja chcem ešte údené rebierka, stredne upečené... a šiel som si sadnúť k Zoltanovy. Po chvli sme dostaly pivo a rebierka tak som sa napchával a chlastal pivo. Nevidím v tom problém, ak vyrazíme v noci aspoň to bude bezpečnejšie... No ukradnúť kone ? V pohode ale nevieme cestu, čiže si buď zohnáme nejakú mapu alebo niekoho kto nás tam dovedie... Ja som skôr za tú mapu, za pár šupov si nejakú určite kúpime v miestnom obchode... Prestal som hovoriť a ďalej som sa napchával a pozorne počúval čo mi Zoltan navrhne.

Zoltanor

Tak jsme byli v hospodě a obsluha nám pomalu nesla požadované věci.. Nechal jsem nejdříve Gáldhiema domluvit a poté se dal opět do řeči.. "Okej, takže večerní plán je už domluvenej. A co se týče té cesty.. cestu do Garsternu sic jakž takž znám, ale něco, co by nás navigovalo by se hodilo, to je pravda. Tak se tady pěkně najíme a půjdem nějakou mapu koupit, doufám, že tady v Elgrindu takový obchody vůbec jsou." Vydal jsem ze sebe a chvíli mlčel, dokud jsem si k sobě nezavolal obsluhu a nepoprosil o kus nějaké kýty. Za pár desítek minut už ležela na stole a já začal jíst také. Moc pití už jsem si neobjednával, jelikož jsem to nechtěl nějak výrazně přehnat jako na té lodi, kde se to všechno stalo. "Snad na to budem mít peníze.." Řekl jsem si tiše pro sebe a podíval na prázdný talíř, jenž si přišla obsluha spolu s prázdnými džbány od pivy odnést. "Co teď?" Zeptal jsem se svého bratrance s tím, že by mohl mít něco v plánu.

Ony všechny ty kýty a piva se docela prodražily. Oba jste u sebe měli dohromady jen 100 bronzových a tahle hospoda nebyla moc levná. Útrata zatím byla 120 bronzových. Obsluha se u vás zastavila. "Dáte si ještě něco, pánové? Nebo už budete platit?" Zeptal se zrzavý trpaslík v bílém.