4|A|9999

Corwin Swiftwind

Nad Myrdonským lesem se snášela temná noc, což rozhodně nepřidávalo na Corwinově náladě. Proč šel zkratkou? Ještě se mu nestalo, aby zabloudil v lese. Je pravda, že tenkrát za ním neběželo 30 skřetů, na které narazil, když procházel lesem. Oni si zrovna pekli divoké prase nad ohněm, myslel si, že je to banda lidí, co taky jenom procházela lesem a rozhodli se utábořit se, ulovit kance a najíst se. Když se k nim ale přiblížil, tak odevšad vyběhli další a už šli po něm. Rychle mu došlo, že to nejsou lidé.
Sám proti nim neměl šanci a složil by jim jen několik. Nechtěl riskovat ztrátu šípů, když si byl téměř jistý tím, že se jim brzo ztratí.
"Lidský maso!!" Vykřikovali neustále skřeti. Corwin kroutil hlavou a myslel si něco jako: "Ve skutečnosti je to elfí maso, idioti." Ale to si radši nechal pro sebe, protože by to skřety mohlo dost vyprovokovat a třeba by pak elfa přesvědčili o tom, že dokáží běžet rychleji, než si myslel!
Cítil, že se dostává blíž ke kraji lesa. Víte, elfové na takové věci mají docela čich. Dostat se ven z lesa byl jeden z důležitých bodů, protože skřeti by nejspíš neriskovali cestu ven. Báli se Charnu stejně jako mnoho jiných ras a lidí, kteří tam trpěli a nechtěli s ním nic mít. Když Corwinovi zasvištěl šíp kolem ucha, bylo to horší. Skřeti zřejmě začali využívat i lukostřelbu! Dobře, možná jí už využívali dost dlouho, ale Corwin se s nimi nesetkal desítky let. Tohle mohl být trochu problém. Dostat se ven z lesa by byla sebevražda, protože za lesem se rozpínají obrovské pláně, na kterých by se rovnou mohl zastavit, rozpažit ruce a nechat se střelit šípem mezi oči. Musel vymyslet jiný plán...

Bergil Brighlight

Naší rebélii se moc nedařilo. Armády Charnu byly početné, my jsme neměli ani vůdce. Popravdě v poslední době byla naše rebélie prakticky rozdrcena, zůstala nás jen hrstka. A jedna taková skupinka se právě prodírala lesem, hledajíc nějaký úkryt. Jeskyni, převis nebo tak něco... měli jsme s sebou raněné a ti potřebovali klid... konečně jsme našli nějaký převis, pod kterým jsme se utábořili. Někteří zapálili oheň, jiní konečně začali opracovávat zvěřinu, kterou jsme cestou nalovili. Vyrostl zde menší tábor během pouhých minut. Já jsem bohužel byl jedním z raněných, naštěstí jen lehce. Je prokázáno, že záporáci neumí střílet, kdyby uměli, tak by mě ten šíp jen neškrábl... napil jsem se horkého čaje, který mi podal jeden z rebelů a natáhl jsem se blíž k ohni, abych se zahřál...

Corwin Swiftwind

... Ale ten se zatím nějak nedařilo vymyslet! Corwin prudce zatočil na západ k moři. Skřeti se ho pořád drželi jako klíšťata. "Odporné stvůry!" Vykřikl Corwin. Pod nohy se mu zrovna připletla nějaká kláda nebo něco a on zakopl. Ano, elfí oči by jí měly vidět, ale neviděly. Corwin něco zaklel v elfštině a vyskočil na nohy. Skřeti byli dost blízko. Jeden se dokonce dostal až ke Corwinovi. Neváhal, vzal šíp a probodl jím skřetovi hlavu, následně jej vytáhl a střelil po dalším (- 1 šíp). Pak se otočil a znovu začal utíkat.
Zbavil se alespoň dvou skřetích pronásledovatelů, což bylo docela pozitivní. Kdyby se ale zdržel jen o pár sekund, určitě by ho dostali.

Bergil Brighlight

Asi po 10ti minutách nahřávání se jsem se vrátil k práci. Takhle lehké zranění mě nemohlo žádným způsobem ohrozit a nebavilo mě, když se mnou jednali jako kdybych umíral. Takže, chci 2 muže na hlídce, další 2 zjistí, jak jsou na tom ranění. Další 2 muži budou hlídat brody pro případ, že by nás pronásledovali, v případě že uvidí kdokoliv nepřítele okamžitě vzbucuje ostatní vydal jsem rozkazy. Náš velitel padl při poslední bitvě a někdo se toho teď musel ujmout. Sice jsem měl k dispozici 16 mužů, ale všichni to byli dobří chlapi, navíc každý z nich měl stejný sen jako já - svrhnout toho tyrana a nastolit zpět mír a pořádek. Jen jsem nevěděl kdo z nás bude tančit v jeho střevejch první

Corwin Swiftwind

Zdálo se, že se skřetům začal ztrácet. Už bylo na čase. Corwin byl dost unavený a skoro nemohl popadnout dech. Běhával často a rád, ale takhle ho nikdo dlouho neprohnal. Kdo by kdy řekl, že skřeti budou takoví běžci.. A to jen kvůli jídlu. Na chvíli se zastavil a ohlédl se za sebe. Nikoho neviděl, ale i tak si nemohl být ničím jistý, protože v lese byla obrovská tma, takže radši vyrazil kupředu. Zůstávat na místě by přece nebylo moudré, když byli ještě před chvíli na Corwinově stopě. Aneb. když se z lovce stává kořist.
Ta tma všude okolo byla dost iritující a frustrující. Kvůli té únavě už skoro neviděl před sebe.
Rozhodl se tedy přečkat noc na jednom z vyšších stromů. Vyskočil na jednu z nižších větví a přes tu se vyhoupl na další. Pak začal lézt, až se dostal nahoru. Nebylo to zrovna nejlepší, ale přežívání v divočině pro Corwina nebyl problém.

Většina tábora už spala když se přiřítil jeden z můžu, který hlídal brody...
Pane... pane... Charnská patrola, 20 mužů nejmíň... viděl jsem je. Touhle dobou budou už u brodů! A ne leckdo! Jsou to žoldáci, těžkooděnci! spustil udýchaný muž...

Bergil Brighlight

Uklidni se... jsou to těžkooděnci! V noci nemají sebemenší naději překročit brody... vrať se k brodům a hlas mi jakýkoliv pohyb. Kdyby se někdo z nich jen přiblížil k řece chci o tom vědět, jasný? řekl jsem, ale rozhodně jsem nebyl klidný... nás bylo 17, jich nejmíň 20. Oni měli těžkou výzbroj, my jsme měli jen velice chabou... ale pokud se pokusí překročit brody... zničit jednu patrolu Charnských žoldáku by nebyl žádný malý čin... navíc jejich zbraně a vybavení by se nám hodilo...

Z odpočívání ho ale vyrušil nějaký dupot. Nejdřív si myslel, že jsou to skřeti, kteří pod ním procházejí, když se ale podíval dolů, zjistil, že tam prochází několik drsně vypadajících vojáků. Kam se to proboha dostal?
Nejvíc potichu jak mohl vylezl ještě trochu výš, aby se rozhlédl, kde asi je. Dostal se nad korunu stromu, na kterém se nacházel a ukázalo se, že je ještě dost hluboko v lese. Kde se tady vzali tihle? Nejhorší na tom všem bylo, že se utábořili zrovna pod stromem, na kterém byl Corwin. Zakroutil hlavou a radši dál nic nedělal. Prostě se držel stromu. Jako napadlo ho, že by je mohl postřílet, ale neměl dost šípů na to, aby dostal všechny. Tenhle nápad ho napadl jen protože měl strašně blbou náladu, která by se dala srovnat s ženskými PMS. Taky se tvářil strašně kysele. Nějaká banda tupých vojáků v těžkým brnění si sedá ke stromu, který si vybral on! Karma's a bitch.
Jako horší už to snad mohlo být jen tehdy, pokud by si ho všimli a rozhodli se ho setřást ze stromu. Ale však proč ne, že jo. Corwinovi to bylo celkem jedno, ničila ho jen představa toho, že tu bude muset trčet do rána bez pohnutí. "Proč já tohle vůbec dělám?" Zeptal se sám sebe. "Co z toho mám? Vezmu zakázku na lov medvěda, co vraždí lidi v nedaleký vesnici a místo toho, abych ho v pořádku vypátral, tak mě honí banda skřetů a nakonec skončím uvězněnej na stromě, pod kterým si udělala tábor další banda, tentokrát ale nějakých vojáků. Skvělý!" Ach, krutý světe.

Bergil Brighlight

Radil jsem dlouhou dobu se svými muži a shodli jsme se na tom, že je potřeba zničit tu patrolu. Jakkoliv malé vítězství se to mohlo zdát tak to jasně ukáže jednu věc - odboj ještě neumřel. Shodli jsme se také na nějakém plánu. A někteří muži se rozhodli vykonat nějaké přípravy. V noci je nikdo neuvidí a hluk peřejí na brodu ukryje zvuky. Navíc při aroganci žoldáků jsem nepočítal s více, jak 2mi strážemi, spíš jednou... takže jsme většinu noci připravovali překvapení pro žoldáky, až se pokusí brody přebrodit... škoda jen, že jsme měli jen 2 luky... mít jen o několik víc tak by to byla pohoda... když se začalo rozednívat tak jsme už byli všichni nadohled od brodů, ukrytí, připraveni na boj...

Corwin Swiftwind

Začalo se rozednívat, což Corwin viděl z první řady. Celou noc nespal, protože se držel stromu a kdyby usnul, spadl by a nejspíš by ho dole rozkrájeli na sushi. Vojáci po nocích střídali stráže a Corwin hodně krát přemýšlel, že by mohl utéct, ale vždycky si to radši rozmyslel. Stejně během několika hodin snad odejdou. Ještě, že měl tolik trpělivosti, kolik měl.
Kdyby nebyl tak unavený, tak by si možná všiml mužů, kteří se nedaleko připravují k útoku, ale jeho elfí oči teď moc neviděly. Po tom, co sleze, se plánoval pořádně prospat pod nějakým převisem nebo někde, kde by si ho jen tak někdo nevšiml. Tyhle lesy byly opravdu nebezpečné. Všichni ti těžkoodění vojáci, co byli dole, už se dávno probudili zpět k životu. Teď, když už nebyla taková tma, tak si Corwina mohli všimnou, ale to by nesměli mít ty velké helmy, přes které sotva viděli pár metrů přes sebe. Navíc elfovi hrála do noty jeho schopnost maskování v přírodě.