4|A|9999

Nadpis zrušený, pôvodný text v nadpise:
[Cesty, věže, kopce, lesy ... alias cestování po Nuvii....]

Zde doplním popis....

>>> Prolog: Ulice, uličky a podsvětí

Z jakéhosi místa kousek od hlavního města království vyjel krytů vůz s dvouma koňmi. Vůz řídil muž v černé pláštěnce a hnal ho velmi rychle cestou necestou. Jelikož se pomlu stmívalo, byl vůz ukryt před pohledy stráží na hradbách.

Tam ve voze ležela i pevně svázaná dívenka, která se nacházela v limbu a uvnitř vedle ní seděl starší muž opásán mečem a také dřevenou palicí. Zdálo se, že dívna začala přicházet k sobě a muž se na ní ďábelsky usmíval. Co se mělo dít teď?!

Riven Ashe Sivir

Začala sa pomaly prebúdzať a zasyčala, pretože ju bolela hlava. Zrazu si spomenula, čo sa stalo. Ako vyliezla z krbu a niekto ju omráčil. Ale rozumela posledným slovám. Trochu sa vydesila a ihneď otvorila oči, pretože doteraz sa len mrvila a mala oči zatvorené. Pozrela sa okolo seba a všimla si toho muža, ktorý sa na ňu pozeral s desivým úsmevom. Začala sa krútiť a snažila sa pohybovať rukami, aby sa mohla nejako obviazať, ale nejako to bolo márne, ale aj tak sa stále snažila. Na toho muža sa radšej už nedívala.

Starší muž

Pohrdavě se podíval na Riven, která se probrala a hned se začala pokoušet se dostat z pout, které on sám svazoval velmi důkladně. "Máš to marné holčičko! A jestli nechceš znovu dostat ránu, tak toho nech," pronesl hrozbu, kterou myslel doopravdy vážně. Jestliže se Riven uklidnila, široce a zle se usmál a zase promluvil: "Výborně. A teď mi řekneš jak jsi se dostala do našeho úkrytu?!"

Mezi tím se více a více stmívalo. Riven mohla pouze slyšet kopyta koní a kola vozu, jak uháněli pláninami Nuvie. Neměla šanci jen tak uprchnout a tak se nejspíše musela podvolit svému osudu, ať byl jakýkoliv.

Riven Ashe Sivir

Stále sa snažila nejako sa odtiaľ odviazať, ale keď spomenul to, že ak sa bude stále takto snažiť dostať sa von a dostane ranu zase do hlavy, prestala radšej s tým a mračila sa do steny vozňa pred sebou. Takže ju skutočne niekam preč vezú. Vonku sa začalo stmievať, teraz ju tak napadá, že ju určite mamka bude chcieť hľadať. Tá bude teda prekvapená, keď zistí, že už v meste nie je. Ona vlastne veľakrát za mestom nebola, takže by to bol problém. Potom sa jej začal ten dilino pýtať, ako sa dostala do ich úkrytu. Ona sa naňho pozrela a mračila sa. "Mali by ste si tie svoje vchody lepšie schovávať, veď ich nájde aj päťročné decko." Povedala trocha dosť drzo a pozrela sa do strany, pretože už čakala, že dostane ranu do hlavy. Aspoň dúfala v to, že nedostane.

Starší Muž

Mírně se zasmál, když slyšel jakým tónem s ním mluvila. Nakonec mírně pokýval hlavou a pronesl: "Jen počkej, on ti spadne hřebínek jen co dorazíme do té vesnice. My jsme ještě ti hodní, ale až poznáš náčelníka, asi dlouho nepřežiješ." Jakmile domluvil, sklopil hlavu nad to co držel v rukách. Byl to vcelku obyčejný, ale hezky vyřezávaný luk. Jestliže, se na něj i Riven podívala (jako na luk) muž dodal: "Pěkná věcička, že? Sehnal jsem jí v Nuvanu. Luky umí tvůj národ krást hezky." V tu chvíli mohla Riven poznat, že nejspíše celá ta skupina o kterou tu šlo nepatřila vůbec ke Království, ale že šlo o nějaké cizáky. Ale co znamenala ta poznámka o kradení luků, nejspíše nepochopila.

Pak následovala den dlouhá, úmorná cesta, která vedla ka jakémusi většímu kopci v okrajové části Nuvie. Riven mohla dírou v plátně vozu pozorovat jak se noc změnila v den, čili již druhý den od doby co opustila Nuvan. Její dobrodružství mohlo začít.

Luk:

Riven Ashe Sivir

Zatvárila sa nad jeho slovami pohŕdavo a tvárila sa, že sa nebojí. "Ja nemám strach." Povedala a potom sa pozrela na luk, ktorý držal v ruke. "Krást? My nie sme zlodeji." Zvolala vyšším dosť opovážlivým tónom. Pokiaľ ona vie, tak ešte nikdy nevidela, aby niekto takéto veci niekomu kradol. Peniaze a cennosti sa kradnú v každom kráľovstve, pretože sa všade nájde niekto chudobný či chamtivý. Pozrela sa von cez dieru v plátne. Nepoznala, kde je, ale určite je na ceste od Nuvanu. Ešte nikdy nebola ďalej ako za hradbami a to je už čo povedať. Ani nevie, ako sa dostane potom späť. Už to budú asi dva dni. Ani spať nemohla, keď voz stále narážala na priehlbiny či kamene, pri ktorých vždy voz nadskočil a aj ona s ním. Skôr sa snažila zle pozerať na toho, čo tam sedel s ňou a vymyslieť ako sa dostane von.

Starý muž

Hlasitě se zasmál a ukázal Riven luk více z blízka. "A vidíš tohle?!" zavrčel a ukazoval tlustým palcem na elfské runy ve dřevě. "Tohle je elfská práce! Jak by se asi dostal elfský luk do ruk vašeho národa? Jedině krádeží!" Tím uzavřel veškeré debaty. Tiše přetočil rukem v ruce a napnul tětivu. Z menšího toulce si vytáhl šíp a zaměřil ven z otvoru v plátně. Jenže než dokázal luk napnout, tětiva mu povolila a skřípla prsty. Zřejmě nebyl v práci s lukem více než amatér. Vztekle tedy pustil luk vedle Riven a to bylo všechno. Vztekle si pak sedl a začal nadávat na ten luk.

Mezitím vůz jel a jel stále dál. Zdálo se ovšem, že najel na jakousi cestu, takže to vypadalo, že jste se již museli blížit k té vesnici, kam vás poslala ta žena z města. po dlouhé cěstě ovšem byla Riven dost unavená. Možná by se ještě předtím než bude čas na nějaké plány měla vyspat.

Riven Ashe Sivir

Pozerala sa na drevo, kde boli elfské znaky. Nemohla uveriť tomu, že by jej národ kradol elfom zbrane. To nie je možné, určite za tým niečo bude. Radšej už mlčala, pretože už nemala, čo povedať. Pozerala sa ako sa snažil napnúť luk a potichu sa zasmiala. Nemusíte byť až taký agresívny.. Povedala trochu posmešne, keďže ani luk nevedel správne držať a pozerala sa na luk, ktorý k nej pohodil. Takýto pekný luk ešte nevidela. Videla len staré hnedé luky, ktoré má Talon inak nijaké. Už ja za tie dva dni dohnala únava a aj tak sa musela vyspať. Určite by nič nevymyslela, keby bola unavená. Položila si teda hlavu na zem, zatvorila oči a po chvíli zaspala. Ešte v teda sa jej zdal sen o tom, čo sa všetko za tie dni stalo. Bolo to celkom desivé, keďže ju v tom sne ešte napadli obrovské pavúky a v podzemí horel oheň, takže sa nemohla dostať von.